I’M YOUR MAN – mistrovská autorizovaná biografie Leonarda Cohena
I´M YOUR MAN Obálka
Čtyři roky předtím, než dvaaosmdesátiletý kanadský umělec Leonard Cohen zemřel ve spánku, vyšla v torontském nakladatelství jeho nejucelenější biografie, která kdy byla napsaná: I’m Your Man – Život Leonarda Cohena. Britské novinářce a publicistce Sylvii Simmonsové se podařilo navázat s Cohenem přátelský vztah, jenž vyústil v životopisné dílo, které se dostalo hudebníkovi pod kůži a odhaluje dosud nepublikovaná fakta. Cohen a Simmonsová spolu vedly dlouhé rozhovory, komplikovaný muž ji nechal nahlédnout do svých vzpomínek, deníků, myšlenek a snů.
Simmonsová pečlivě sleduje celé Cohenovo dílo – poezii, beletrii a hudbu – jako součást jeho umělecké osobnosti. Vyzpovídala zpěvákovy přátele, spolupracovníky, producenty a hudebníky, jakož i klíčové ženy v Cohenově mytologii, jež se staly jeho múzami – Marianne Ihlenovou (viz píseň So Long, Marianne), manželku přítele Suzanne Vaillancourtovou z Montrealu, matku jeho dětí Suzanne Elrodovou a pozdější partnerky Rebeccu De Mornayovou a Anjani Thomasovou. Vznikl tak zasvěcený portrét jedinečné hudební ikony, který se směle řadí vedle strhujících autentických výpovědí, jakými jsou Life Keithe Richardse či Just Kids Patti Smithové. Kniha se záhy objevila v žebříčku bestsellerů The New York Times a vysloužila si uznání odborné i laické veřejnosti.
„Když jsem poprvé uslyšel Cohenovu Suzanne, bylo mi patnáct. Na mejdanech se tehdy hráli nejčastěji Beatles, Rolling Stones, Bee Gees a Led Zeppelin. Když jsem si odvedl holku domů a byli jsme sami, největší jistotou ´úspěchu´ byl však Leonard Cohen. Každá dívka pro mě najednou chtěla být Suzanne, ale i obráceně: každá se pro mě v tu chvíli mytickou Suzanne stávala. Tóny a sametový hlas, které se linuly z cívkového magneťáku, byly tak opojné, až mi v duši vypálily nesmazatelnou stopu. Proto teď, po padesáti letech, kdy už je Leonard Cohen po smrti, skládám vydáním jeho životopisu hold muži, který mě svou tvorbou ovlivnil na celý život,“ vyznává svůj obdiv Leonardu Cohenovi Aleš Lederer, majitel nakladatelství PROSTOR.
Více než pětisetstránková publikace s bohatým fotografickým doprovodem vyšla v překladu Pavla Pokorného a pod redakčním dohledem Raniho Tolimata 19. března 2020 na Velký knižní čtvrtek.
Během posledních více než čtyřiceti let se z britské novinářky Sylvie Simmonsové, žijící v USA, stala jedna ze zásadních kronikářek rockové a populární hudby. Přispívala do předních hudebních časopisů, byla první žurnalistkou, která věnovala pozornost tehdy neznámé hard rockové kapele Guns N ‚Roses a heavy metalové skupině Mötley Crüe. Její články a rozhovory se staly součástí řady hudebních antologií. V roce 2001 zaujala životopisy Serge Gainsbourga a Neila Younga.
Simmonsová se poprvé seznámila s Cohenovou hudební tvorbou v pubertě a od té chvíle ji sledovala. Mezi hvězdami, s nimiž ve své kariéře vedla rozhovory, Cohen přirozeně nemohl chybět. Během společných setkání se z nich stali přátelé. Shodli se, že se Simmonsová ujme role Cohenova životopisce. „Měla jsem plnou polici skvělých knih
o Dylanovi, ale žádný důstojný životopis Cohena,“ prohlásila Simmonsová v jednom interview. Než se pustila do psaní, věnovala celý rok rešerším. Sám Cohen jí byl po celou dobu práce na knize velkou oporou: „Opakovaně mi poskytl velmi otevřené rozhovory, půjčil mi fotografie ze své sbírky a umožnil mi přístup do svých archivů,“ vzpomíná Simmonsová. „A neustále mě vykrmoval, jako by mi hrozila smrt hladem,“ směje se.
Její publikace o mimořádném osudu a tvůrčím géniovi se už na první pohled liší od ostatních Cohenových biografií téměř dvojnásobnou délkou. Nejen, že je to nejúplnější a nejaktuálnější Cohenův životopis, ale autorka se vyhýbá suchopárnému akademickému tónu a upřednostňuje čtivý, vyprávěcí styl, v němž je coby zkušená novinářka jako ryba ve vodě.
Podle životopisu Simmonsové se Cohen mohl stát stejně tak písničkářem jako rabínem – narodil se v tradiční a prosperující židovské rodině, znal velmi dobře Písmo, byl vnukem význačného ruského rabína. Avšak silný zájem o světské radosti včetně hudby, sexu a drog z něho učinily jednu z ikon populární hudby.
Vedle již dříve zdokumentovaných faktů Simmonsová přibližuje i méně známé události. Např. Cohenovo vystoupení na festivalu na ostrově Wight v roce 1970, kdy zpěvák dokázal zklidnit zdivočelý statisícový dav, je všeobecně známé. Naopak překvapením je Cohenovo skandální vystoupení, které se odehrálo krátce předtím na jiném, francouzském festivalu. Přiopilý Cohen tehdy dorazil na pódium na koni a „byl vypískán a křičeli na něj, že je primadona a myslí si o sobě kdovíco, že je kapitalista a sympatizuje s fašisty, že si drží dům v Řecku a neřekne ani slovo proti tamní vojenské vládě.“
Simmonsová mapuje historii Cohenových slavných písní a zmiňuje též ironickou skutečnost, že album, na němž se poprvé objevilo legendární Hallelujah, nahrávací společnost v roce 1983 odmítla v USA vydat.
V knize zaznívají i dvě kritická hodnocení Cohenovy osobnosti coby sobeckého muže, vyhýbajícího se závazkům, který bezohledně opouští své partnerky. Ostatně ženy hrály v Cohenově životě zásadní roli – jako milenky, přítelkyně a múzy. Všechny múzy však Simmonsová zahrnout nemohla, neboť souhra mezi uměním a Cohenovým milostným životem by snadno zaplnila dalších pět set stran.
Životopis obsahuje skvělé pasáže o manželství, buddhismu, terapii a Cohenově albu Death of a Ladies’ Man (1978). Čtenář se dočte o podivné události z roku 1977 během vzniku alba, kdy producent Phil Spector se slovy „Leonarde, miluju tě,“ přiložil Cohenovi k týlu pistoli a natáhl kohoutek. „To doufám, Phile,“ odpověděl Leonard suše.
Další překvapení: Cohenovo rozhodnutí koncertovat pro duševně nemocné v psychiatrických léčebnách během jeho evropského turné v roce 1970 (podobné nápadu Johnnyho Cashe uspořádat koncerty ve věznicích). Či Cohenovy zkušenosti s válkou. Cohen byl na Kubě v době invaze v zátoce Sviní v roce 1961 a v roce 1973 odcestoval do Jeruzaléma, aby se ve válce s Egyptem a Sýrií přihlásil do izraelské armády. Byl přidělen na zábavné turné v americkém stylu v Sinajské poušti a vystupoval pro vojáky až osmkrát denně.
Simmonsová obratně přechází z minulosti do současnosti a její brilantně napsaný portrét umělce vyvolává touhou po Cohenově hudbě. Přitom se v pozadí skrývá umělcovo ironické mrknutí nad tou lidskou komedií.
Vydání životopisu v roce 2012 přispělo k renesanci zájmu o Cohena, který v té době pořádal turné na podporu svého nového alba Old Ideas (2012). Publikace se záhy vyhoupla mezi bestsellery The New York Times a autorce přinesla všeobecné uznání.
Comments
