Indi Stivín: Mám pocit, že Collegium Stivinum existuje odjakživa

30 října, 2022
Redakce
hudba, rozhovory

Mladý kontrabasista Indi Stivín chystá velké věci. Jeho kariéru sledujeme už dlouho a těší nás, jak se vyvíjí. Lehce jsme se vyptali, co je nového.

Maturita v pandemii

Co je nového od doby, kdy jsme s vámi dělali nový rozhovor poprvé? Bylo to na podzim 2018 a od té doby jste měl spousty koncertů a dalších aktivit.

Nového je toho moc. Tenkrát jsem byl na konzervatoři a studoval housle, dnes jsem na AMU v oboru kontrabas. Kontrabas vždycky byl moje největší láska a vždycky bude. Housle ovšem taky miluju a dokonce teď přemýšlím, že si koupím violu. Jednu už doma mám na vyzkoušení. Samozřejmě nesmím zapomenout na tu největší novinku, začal jsem studovat dirigování a založil jsem vlastní orchestr.

Jak jste prožil pandemii?

Pandemie byla hrozná, když všichni kolem byli nemocní a rušily se koncerty. V té době jsem byl v orchestru v Drážďanech, tam též nebyly koncerty, ale zkoušely se nové projekty a udělala se spousta práce do zásoby. Škola byla on-line, takže jsem mohl být třeba v Německu a přitom být ve škole v Praze. Během pandemie jsem také maturoval.

Máte nový projekt – orchestr. Kdy jste o něm začal uvažovat, jak vznikal?

Mám pocit, že Collegium Stivinum existuje odjakživa, v podstatě si nepamatuju dobu, kdy jsem s ním nehrál. Mít kolem sebe vlastní orchestr mi dnes už připadá naprosto přirozené, jako když se ráno nadechnu. Když píšu novou hudbu, myslím jenom na ně, píšu to pro ně, jde to potom jako po másle, mám je totiž všechny moc rád.

A jak se sžívali hudebníci, znali se už dřív?

Hudebníci z mého orchestru jsou skoro všechno spolužáci buď z AMU nebo bývalí spolužáci z konzervatoře. I když teď jsem měl na koncertě kontrabasistu, který nestudoval vlastně s nikým z nás, ale víte, jak je to v muzice. Když se chce, všechno jde.

19. listopadu bude koncert ke kulatinám Jiřího Stivína, jak akci vnímáte?

Koncert bude určitě super. Začátkem roku jsme si společně zahráli na koncertě úžasného českého souboru Barocco sempre giovane na zámku v Pardubicích. Hráli jsme Telemannův koncert pro zobcovou flétnu a fagot, který jsem upravil pro sólový kontrabas, a moc jsme si to užili.

Událost roku: Ariadna

Co plánujete dál s orchestrem i bez něj?

Orchestr i já máme teď před sebou tu největší událost roku, a tou je příští sobotu 5.listopadu melodram Ariadna na Naxu českého skladatele Jiřího Antonína Bendy. Je to událost, na kterou se chystám už přes půl roku. Doslova jsem se tímto dílem prokousával, každý part každého nástroje jsem třikrát obrátil, všechno jsem musel přepsat do digitální podoby, protože neexistují moderní noty pro orchestr. Nechtěl jsem, aby moji muzikanti hráli z ručního opisu. Takže dnes už můžu říct, že znám doslova každou notu. Práce to byla krásná, každým dalším řádkem v partituře jsem se do Bendy zamilovával víc a víc, má můj naprostý obdiv. Uvedením jeho melodramu jsem se dostal ještě do dalšího světa než je spolupráce s hudebníky a tím je spolupráce s herci. To je nový vesmír, který mě očaroval. Mám velké štěstí na ohromné talenty a profesionály. Moje Ariadna bude Michaela Krylová a můj Theseus je Vojtěch Franců. Hned, jak jsem je slyšel vyslovit první věty, věděl jsem, že tito dva jsou ti praví. Mají nádherné hlasy a smysl pro rytmus, to je v melodramu to nejdůležitější. Představení se bude konat v divadle DISK na Praze 1, takže bych chtěl všechny pozvat v sobotu 5.listopadu od 19.30h. Koncert jsme nazvali Jiří Antonín Benda – 300 let českého génia.

Budete zas na Silvestra bouchat petardy?

Tentokrát budu hrát. Na světě totiž není nic lepšího než hudba.