Internetový expert Daniel Dočekal: To, o čem píši, musím dělat
foto archiv Daniela Dočekala
Lidem, který se trochu zajímají o český internet, případně o česká média, nemohlo jméno Daniel Dočekal uniknout. Byl u naprostých začátků české sítě sítí, a několika platformách publikuje důležité postřehy k současným médiím (ostatně jsme ho už měli v anketě s nejzásadnějšími eprosnami českého internetu). O bezpečnosti na síti s eposlední dobou mluví a píše všude, ale často to na jednoho působí poněkud splašeně a nekoncepčně Co si o věci myslí ten, kdo jí skutečně rozumí? A jak takový člověk vůbec pracuje? Pojďme se ptát.
Platíte za jednoho z největších odborníků na internet v naší zemi a byl jste součástí té dávné doby FIDOnetové. Jak se vám to přihodilo?
Přihodil ten FIDOnet, nebo ten odborník? 🙂 Jsem grafoman, chci pomáhat druhým lidem, baví mě psát, baví mě objevovat nové věcí, posouvat to dál. Mám to štěstí, že se živím tím, co mě baví, a také jedno pravidlo, že to, o čem píši, tak to opravdu musím dělat. Ne to mít jenom načtené.
Na internetu se povaluje spousta článků na téma Jak psát tiskové zprávy a Jak oslovit média. Nás zdaleka nejvíc nadchnul ten váš. Co vše předcházelo tomuto úžasnému kondenzátu, kolik pdf souborů bylo vhozeno do koše?
Nepočítám je, když někdo pošle nepoužitelné PDF, tak se mu snažím pomoci, ale naštěstí ani nepočítám arogantní reakce. Už dost let FeedIT.cz zdarma zveřejňuje tiskové zprávy a je jich tam přes 30 tisíc, docela dobré na detailní přehled o tom, jaké nešvary v tiskových zprávách přetrvávají. PR nakonec školím a také dlouhodobě spolupracuji s RubikonPR. Oni dělají PR, já řeším strategie, sociální sítě, komunikaci a nápady.
foto archiv Daniela Dočekala
Plujete ve světě médií už spoustu let, víte hodně o PR. Co jsou největší nešvary v PR branži? A naopak co dělají ve vztahu s PR agenturami špatně redakce?
Tohle je těžké, nakonec právě proto jsem začal psát PRtipy.cz, takovou malou sestřičku pro 365tipu.cz. Je tam většina nešvarů popsaná, snažím se vysvětlovat proč je to špatně, včetně příkladů, jsou jich tam desítky.
Největší PR nešvar? Vlastně ten, že PR agentury nechápou, že je novináři vůbec nepotřebují. Pak na druhém místě asi to, že neřeší, jestli to, co novináři posílají a vnucují pro něj má smysl, význam. Všechny ty ostatní nešvary jsou spíš takové trochu technikálie.
Nešvary redakcí, novinářů? Asi bych řekl to, že příliš často prostě ignorují, co dostávají, a neřeknou, že to pro ně nemá smysl. Pak ta záplava trivialit, hloupostí a chybně zacílených věcí pokračuje a novinář je naštvanější a naštvanější. Asi by to chtělo víc “spolupracovat”.
Provozujete zmíněný web @365tipů, těch tipů je už ale skoro 1500. Co vás na těch stručných a návodných textech skutečných tipech, tak baví?
Ve skutečnosti brzy 1900, hodně jich tam nemá číslo. Baví mě to, že pomáhají lidem, to, že mně pomáhají při školeních a článcích, staly se dost hodně i rozšířením nedávno vydané knížky Dítě v síti, která vyšla v Edici Flowee. Některé si píšu i sám pro sebe, velmi často se při řešení něčeho méně častého jdu podívat na návod, co jsem si napsal.
Část vaší práce se týká internetové bezpečnosti. Není dne, aby se v médiích neobjevovaly poplašné zprávy o různých neřádstvech digitálního světa. Jak moc se má běžný uživatel bát, když používá mail, objednává v českých eshopech a čte si zprávy?
Hodně, velmi hodně se bát. Nakonec i zmíněná knížka Dítě v síti to řeší, je hlavně pro rodiče – jak na děti v online. Na @365tipů je také hodně tipů týkajících se bezpečnějšího užívání internetu, rizik, postupů, jak co nastavit. Problém s internetem je, že lidé ještě stále nemají stejně dobře vybudované návyky jako v klasickém světě.
Co jsou zásadní chyby uživatelů internetu? Co pro sebe můžeme udělat v tomto ohledu?
Žebříček zásadních chyb? Ten se asi udělat nedá, protože jsou jich možná stovky, jsou různé situované. Některé mohou být fatální a okamžité, jako když třeba někomu cizímu dáte své přihlašovací údaje či údaje z platební karty. Jiné mohou být dlouhodobě problém, k čemuž, mimochodem, patří i to, že jsme se prakticky všichni stali obětmi věci jménem Facebook.
Jak si vytvořit hesla, díky kterým nebudete zbytečně v nebezpečí?
Snadno, pořídít si Správce hesel, software a aplikaci, nechat si touto aplikaci generovat náhodná nesmyslná hesla, pro každou službu jiné. A neřešit to, že si je musím pamatovat, protože si je bude pamatovat právě tahle aplikace. A nezapomenout, že pro ty nejvíce kritické služby, což začíná u e-mailové schránky, musím používat dvoufaktorové ověření.
Chybí vám někdy dřevní doby internetu, kdy člověku chodila jedna e-mailová zpráva týdně?
Nechybí, e-mailů mi chodí sice víc, ale když s tím člověk dokáže rozumně pracovat a zacházet, tak to je snadno zvládnutelné. Horší je případná záplava upozornění a příspěvků ze sociálních sítí, chatovacích aplikací či vůbec aplikací. Ale i tam je třeba se to naučit zvládat, zejména tak, že většinu upozornění je nutné vypnout a pečlivě si řídit čas, kdy se něčemu takovému bude člověk věnovat.
Vaše práce vypadá jako něco, co se dá do velké míry dělat odkudkoli, kde je internet. Láká vás digitální nomádství, nebo raději pracujete celý rok na stejném místě?
Nejraději pracuji na stejném místě jménem doma. Což se mi docela daří, jsem volnonožec, který občas chodí ke klientům, u některých i několik hodin denně sedí, ale většina mého času je práce doma. V pohodlí vlastního počítače, s kočkou, co spí na poličce nebo mezi klávesnicí a displeji. V režimu, kdy můžu jít na kolo v okamžiku, kdy se mi chce, kdy si můžu jít lehnout, kdy se mi chce. Tohle je dost ovlivněné tím, že vlastně dost nesnáším ten akt cestování – a čím starší jsem, tím větší je to brzda v možnosti se kamkoliv vydávat. Až jednoho dne vymyslí teleportaci – tak to je přesně doba, kde bych chtěl žít.
foto archiv Daniela Dočekala
Dá se to, co děláte – tj. práce pro PR, konzultace, digitální obsah – nějak dlouhodobě plánovat, nebo je prostě nutno reagovat na rychlý vývoj všeho kolem?
Nevím, nějak to neřeším a nezkoumám, desítky let se nepřetržitě učím nové věci, sleduju trendy, nakonec i tuhle schopnost “prodávám” mým zákazníkům. Rád se nadchnu pro nové projekty, stejně tak jako nerad zůstávám u nějakého projektu příliš dlouhou dobu. Vlastně jsem spíš ten “rozjížděč”, v okamžiku kdy to už šlape chcí jít za něčím novým. S volnonožcem to jde dělat docela dobře.
Část vaší práce byla tvořena na pooh.cz a pod přezdívkou medvídek Pú. Čím vám tento hrdina učaroval a co se od něj svět může naučit?
Kdysi, před pár desítkami let, jsem tuhle přezdívku dostal. Pak jsem měl doma celou sbírku věcí k téhle kouzelné pohádkové postavičce, včetně knížek, ve kterých lze najít řadu moudrých věcí. Nepocházejí ale jen od tohoto jednoho hrdiny, jeho další přátele je třeba také studovat. Jednu věc jsem se ale od Pú nenaučil nikdy, schopnost zapnout laxní lenivý přístup.
Comments
