Interview: Lynn Goldsmith, fotografka hvězd
Jméno Lynn Goldsmith možná neznáte, ale dost možná jste viděli tucty jejích prací. Fotila herce, rockové hvězdy i další osobnosti. Po dlouhé sobě se mi podařilo udělat s ní po Skypu rozhovor – “díky” tomu, že jí odpadla řada závazků kvůli coronaviru, si na mě našla čas.
Nechtěla jsem klasické plkání “jak se vám fotila ta a ta star” a nějaké důchodcovské vzpomínání, spíš mě zajímalo, z čeho pramení a jak se i dnes vyvíjí kreativita někoho, kdo je činný a respektovaný celá desetiletí. Ostatně si myslím, že staří umělci jsou trochu upozadění: všichni podporují ty mladé a nastupující, ale i senioři mají tolik co říct.
72letou Lynn jsem zastihla doma, kde jinde, když kvůli protivirovým opatřením nemůže běžně fungovat venku. “Lidi nefotím, ale můžu fotit různé předměty a psát,” vysvětlila mi hned na začátku, plná energie, která se během tři čtvrtě hodiny spíše znásobovala.
Bude tahle situace v budoucnu k něčemu dobrá?
Rozhodně ano. Nevím, jestli znáš moje hudební aktivity: před lety jsem vydávala písničky pod pseudonymem Will Powers, a jedna z nich se jmenovala Opportunity, příležitost. A to je ono. Váš největší problém může být i vaší největší příležitostí. Chci si myslet, že až skončí tahle izolace, vyjde z ní člověk, který pečuje nejen o svou rodinu, ale i o svou komunitu, potažmo o svět.
Váš pseudonym Will Powers působí mužsky, chtěla jste experimentovat se jménem, které bylo primárně pro muže?
Šlo o víc věcí. Chtěla jsem mít hlas “sil vůle”, “will powers”, který předává nějaké poselství, a není ani jasně mužský, ani jasně ženský. Osttaně jako největší síla je brán bůh, a i když má mužský rod, neznamená to, že je muž nebo žena, je to cosi v nás.
Pokud by se mi podařilo prolomit vzorec toho, co je gender, bylo by to velké plus. A schválně jsem zvolila jméno Will Powers se “s” na konci, ne Will Power, aby bylo jasné, že v životě si potřebujeme umět říci o pomoc a že jsme propojení s ostatními.
Tohle je pro mě i jedna z největších radostí tvorby: to, jak ji lidi přijímají, nebo odmítají. Tvůrčí práce pro mě znamená dávat si za cíl zabývat se hlubšími otázkami, zkoumat, co je podle mě naším posláním tady.
Když něco doděláte, ztratíte o to zájem, nebo se vracíte a dodělávat?
Záleíž, co to je. Maluju oleje a utoho se pořád můžte vracet a přemalovávat, ale takhle se uvažovat nedá. Focení je něco úplně jiného – fotku můžete změnit ve photoshopu nebo v temné komoře, já se fotkou snažím vytvořit něco, co existuje v daném místě a okamžiku. A ještě jiné to je u Will Powers, i proto jsem dala albu název Dancing for Mental Health: tam je mým poselstvím humor a taky věřím, že tanec pomůže člověku změnit perspektivu. Když něco řešíte, pak si pustíte písničku a zatancujete si na ni, přistupujete k tomu problému potom jinak. Tohle jsem dělala už jako dítě a tohle jsem se rozhodla předat dál.
Chtěla bych s tím projektem sice pokračovat, ale nejsem ochotna věnovat všechno to úsilí, kterého je třeba, aby se dostal k lidem, všechnu tu práci, nechce se mi na turné, nechce se mi bavit se se spoustou lidí, radši jsem doma a mailuju. Všechno má plusy i mínusy a věřím, že je dost jiných umělců, kteří předávají pozitivní poselství.
Vy jste i studovala psychologii, že?
Ano, a každému to doporučuji, protože ať už si vybereme jakoukoli profesi, porozumět sobě i ostatním se hodí.
Kdy jste se rozhodla, že chcete dělat kreativní práci a nesedět jen tak někde v kanceláři?
Trochu kancelářské práce má i umělec… nicméně, snad od narození jsem věděla, že nechci dělat to, co mi říkají ostatní. Umělecká profese se hodila k mé osobnosti. Ale myslím, že kreativní prvek má v sobě i práce matky samoživitelky, co chodí do kanceláře, v každém z nás je umělec. Věřím, že právě tohle období to může v lidech povzbudit. Je třeba tuhle svou stránku pěstovat, chodit na koncerty a do muzeí a spojovat tohle umění se svým životem. Umění je nesmírně důležité pro lidi ve všech zemích světa. Věřím, že i umění ve vaší zemi je pro lidi zdrojem propojení a hrdosti.
Teď něco k vašemu focení – jak jste se přesunula k digitálu?
Hned jak to začalo. Hlavně u focení celebrit. Tak se to hodilo. Při focení slavných lidí nehledám jejich chyby, ale chci je zobrazit tak, jaké by je chtěli mít fanoušci. Proto jsem patřila mezi první uživatele Photoshopu, ‚hodily se mi nástroje, které nabízel. Dnešní digitální nástroje jsou levnější a na internetu je spousta lekcí, které vás s nimi naučí zacházet. Celkově je víc fotoškol a taky fotografů. Zdá se mi úžasné, že jsem se dožila toho, že tolik lidí může takhle kreativně působit. Pro mě osobně je to jako mít různé štětce na malování nebo různé kytary, nevzdávám se ani analogové fotky, mám ledničku plnou filmů i dnes.
Využíváte hodně i sociální média, i když asi jinak než teenageři.
Haha, chtěla bych si myslet, že je používám stejně jako teenageři!:)
Myslím, že je používám jinak, než fotografové, kteří hledaji práci. Spíš je užívám k přenášení nějakých emocí. Spousta lidí, když slyší moje jméno, řekne si rock n roll, ale já fotím i jiné věci. Nedávno jsem třeba sdílela fotku Kennyho Rogerse, když umřel, a měla jsem dobrý pocit, že to třeba uvidí někdo z jeho rodiny a přines emu to útěchu, a že můžu sdílet tu zkušenost, kterou jsem s Kennym měla. Člověk musí ale stanovit nějaká omezení, někdy jdu na instagram a je to jak pád do propasti, kouknu se tamhle, a ještě tohle… a nikdo nevíme, kolik máme ještě času. Což je pro mě osvobozující: pokud si jste stále vědomi toho, že váš čas na tomhle světě je omezený, využíváte ho způsobem, který má nějakou cenu pro vás, pro vaše blízké i pro svět.
Máte blízký vztah s Patti Smith, dokonce jste spolu udělaly i knihu Before Easter After.
Jsme spřízněné duše. Když takového člověka potkáte, tak to prostě poznáte. Lidi se nás ptají, kdy a kde jsme se potkali, ale my nevíme. Netuším, jestli je to tím, že jsme tak staré, nebo tím, že máme pocit, že se známe odedávna. Každý, kdo Patti zná, je rád, že tuhle inteligentní, soucitnou, poetickou a loajální kamarádku má.
Co se týče knihy, nemůžu se dočkat, až se vyprodá sběratelské vydání a bude k mání levnější, obyčejná edice. Vydala jsem už 14 knih a chci, aby byly vždycky na vysoké úrovni produkce, ale měly dobrou cenu.
Jaký je váš vztah k módě? Vždycky jste dobře oblečená a asi o tom přemýšlíte.
Díky!! To, jak se oblékáš, světu něco říká o tobě a zároveň tobě jako nositeli říká, jak se ten den budeš cítit. Když vylezete z postele a strávíte celý den v županu, budete se nějak cítit. Když se načešete a namalujete, budete mít pocit, že se sobě věnujete… takže móda ve smyslu toho, co prezentují časopisy, je pro mě zajímavá, ale osobně mě zajímá spíš to, co mě nějak osloví, v čem budu vypadat nejlíp, jak to jde.
Jak se udržujete v kondici?
Jezdím všude na kole a cvičím s činkami – celá léta jsem zvedala fototechniku. Když jsem starší, vyhovuje mi, když mi manžel nebo někdo mladý dělá šerpu.
A co byste poradila mladým umělcům na začátku kariéry?
Chodí mi spousta mailů s dotazy, jak se dostat k focení koncertů. Moje odpověď je, že pokud se tím chcete živit, ujel vám vlak, dneska tím už nic nevyděláte. Myslím, že je třeba přijít na to, co člověka naplní – ne jak se dostat pod pódium nebo do šatny za slavnými lidmi.
Rock and roll Photo GAllery (fotky Lynn Goldsmith a dalších autorů na prodej)
Comments
