Ivana Ostřanská představuje nové kožené pásky
Ivana Ostřanská přichází s novým opasky. Pásek Nikė je vytvořen ve stejném duchu jako celá kolekce, s důrazem na čistotu tvarosloví, precizní zpracování a nadčasovou estetiku.
Barevná paleta vychází z kolekce Nikė a zahrnuje odstíny Dusty Pink, Sky Blue, Sage Green, Cassis, Milk Chocolate, Smoky Grey a Jet Black.
Cena: 2950,-
Kontakty:
https://www.ostranska.cz/ / showroom: SISTERSCONSPIRACY, Dobrovského 24, Praha 7
–
slova autorky:
„Práce s usní pro mne byla od začátku fascinující, nejen pro její fyzikální a estetické vlastnosti, které ovlivňujeme již při zpracování suroviny, ale i rozsahem možností, jak s ní můžeme pracovat. Oslovila mne svojí komplexností, je to materiál, který nelze „zvládnout rychle ani povrchně“, je pro mne trvalý zdroj motivace a profesního směřování.
Původním dlouhodobým motorem mé tvorby, bylo zvládnutí oboru v celé jeho šíři – materiálové, technologické i kulturní.
Tento cíl však dnes nelze redukovat na pouhé deklarování „řemesla“ jako marketingového pojmu.
V současném kontextu, kdy je odbornost velmi často zaměňována za styl a zkušenost za rychlou vizuální zkratku, ztrácí taková slova svůj význam.
Musíme si přiznat, že stav oboru kožené galanterie v České republice je výsledkem komplexu historických, ekonomických i institucionálních příčin.
Jde o absenci kontinuálního vzdělávacího a průmyslového zázemí. V současnosti už neexistuje specializovaná škola, která by poskytovala komplexní vzdělání v tomto oboru – což odpovídá realitě průmyslu, který zde prakticky zanikl.
Stejně tak problematickým pojmem jako „řemeslo“ vnímám i „design“. Jeho význam je redukován na schopnost vytvořit nějaký produkt, nebo vizuálně atraktivní objekt. To ovšem samo o sobě neznamená zvládnutí disciplíny. Chápu naprosto radost z tvorby a první autorské pokusy, jsou přirozené a legitimní. Avšak samy o sobě design nedefinují.
Design není pouhým výsledkem, ale procesem, který zahrnuje znalost materiálu, technologie, funkce, kontextu i kulturní odpovědnosti.
V prostředí, kde může být za designéra označen prakticky kdokoli, kdo dokáže vyprodukovat základní artefakt, se hranice profese rozostřují a dochází k relativizaci samotného pojmu – bez odpovědnosti, schopnosti odůvodnit, proč objekt vznikl právě způsobem, kterým vznikl, jak bude fungovat v čase…
Naději proto spatřuji především ve své pedagogické práci. Ne jako v náhradě vlastní tvorby, ale jako prostoru, kde je možné předávat znalosti v jejich skutečné hloubce a souvislostech. Věřím, že se objeví jednotlivci, kteří budou chtít proniknout do oboru systematicky a s pokorou. V takovém případě vnímám svou roli přirozeně – jako průvodce.”
Ivana Ostřanská
Comments
