Jakub König: Můj život je teď splněný sen
Jakub König, foto Jiří Janda
Kdo má rád Jakuba Königa a některé z jeho četných hudebních či výtvarných projektů, měl by si rychle na mapě najít vesničku Šemanovice u Kokořína. V místní hospodě Nostalgická myš se natěšený muzikant, který se svým projektem Kittchen vydal novou desku, představí v sobotu 5. června. A navíc zde vystaví své nové obrazy, jejichž malování je teď pro něj nejdůležitějším zdrojem obživy. Zeptali jsme se ho, co jej do kokořínských lesů táhne.
V uplynulém roce jsi nekoncertoval zdaleka tolik jako dřív, ale v Šemanovicích zde budeš hrát znovu. Co tě do té malé vesnice v lesích láká?
Šemanovice pro mě před rokem znamenaly nečekaný objev. Dlouho jsem jezdíval z České Lípy do Prahy kolem odbočky tím směrem, ale poprvé jsem se ji rozhodl využít až loni, když jsem tam vyjel na první koncert po koronavirové pauze. A přesvědčil jsem se, jaká zajímavá enkláva tam kolem vesnice a místní hospody Nostalgická myš existuje. Zaujalo mě jak to místo, které leží na „střeše“ Kokořínského dolu a všude kolem spadají do údolí skály, a potom se mi líbila i samotná hospoda. Předtím jsem ji neznal, a ani netušil, proč je tam tolik artefaktů připomínajících Divadlo Semafor. Protože se mi to místo moc zalíbilo, tak následovaly další návštěvy, na nichž jsem se skamarádil s Mirkou Bozděchovou, která teď Nostalgickou myš provozuje, a rád se tam vracím. Proto jsem si je vybral nejen ke koncertu, ale současně tam uspořádám výstavu obrazů.
Hraješ s různými kapelami, sólově i v mnohohlavém Zvířeti. V jakém skupenství vystoupíš tentokrát, pod maskou, nebo bez ní?
Tentokrát to bude bez masky. Jako Kittchen jsme vydali desku, takže bychom nyní chtěli hrát co nejvíc koncertů ve třech tak, jak jsme ji spolu natočili. Proto jsem omezil sólové hraní pod maskou, což mi umožňuje střídat písničky od všech kapel, ve kterých jsem hrál, a můj repertoár je o to širší. Takže to různě kombinuju a užívám si, že si až na místě můžu rozhodnout, co udělám, a jaké písničky budu hrát.
Během roku, co uplynul od tvého loňského zdejšího koncertu, jsi dostal dva Anděly, a vůbec jsi se stal mnohem známější tváří než dřív. Co pro tebe ten náhlý nárůst popularity znamenal?
Andělé samozřejmě hodně posunuli povědomí o tom, co je zač kapela Zvíře jménem Podzim, a zároveň upozornili na to, že ten samý chlapík, co dělal v masce na kuchařovi a měl kdysi kapelu Obří broskev, teď dělá s touhle parádní partou. Určitě to hodně pomohlo i v tom, že jsem během loňského roku kromě malování začal obrazy i prodávat, protože lidi, kteří se o moje obrazy začali zajímat, se většinou rekrutují z těch, kteří na mě narazili díky hudbě. Šlo to ruku v ruce s tím, že jsem pracoval spoustu let na různých věcech, které se až nyní dokončily. Takže to sice působí, že se nějak skokově zvýšila ta moje popularita, ale já to až tak moc nevidím.
Nemá to žádný praktický přínos?
Velký rozdíl vnímám v tom, že mi to malování obrazů umožňuje už víc jak rok být umělcem na volné noze. To je pro mě největší odměna a je to věc, kterou jsem si přál už od malička, když mi o 15. narozeninách došlo, že bychom měli založit kapelu. Tehdy se přede mnou otevřel svět umění. Představoval jsem si, že jednou budu takhle hrát s kapelami a malovat obrazy, ale dospěl jsem k tomu až o 25 let později i díky tomu velkému zastavení, které přinesla korona. Takže mnohem víc než narůstající popularitu vnímám to, že mám možnost se během dne věnovat jenom parádní činnosti, ať už je to skládání hudby, malování obrazů nebo psaní. V kombinaci s časem stráveným s naší dcerou si to užívám, je to pro mě splněný sen. I díky tomu, že jsem spoustu let strávil v reklamních agenturách a nadnárodních firmách, tak si vážím téhle vydobyté možnosti pracovat na něčem jiném, než jsou požadavky klientů. Za to jsem vděčný, a je to pro mě největší odměna.
Zmínil jsi, že v Šemanovicích vystavíš také obrazy. Co tam tedy lidé uvidí?
Malovat na plátno jsem začal loni v březnu, když jsem skončil v občanském zaměstnání, kde jsem předtím pracoval. Uvolnily se mi ruce a čas, než si najdu další klasickou práci, jsem vyplnil tím, že jsem začal intenzivně malovat. Dřív jsem si jen škrábal malé obrázky při poradách, ale teď jsem se přeorientoval na plátna. Shodou okolností jsem hned dostal zakázku pro jeden klub v Drážďanech, namalovat obraz, který tam vítá lidi u baru. Podobných zakázek se mi sešlo víc. Tak jsem se do toho pustil, a témata obrazů vycházejí z velké míry z mého pozorování světa, ale tak jako má hudba i psaní jsou hodně ovlivněné holotropním dýcháním. Věnuji se mu už přibližně deset let, a přináší do mých obrazů specifickou barevnost i témata. V Šemanovicích budu částečně vystavovat obrazy, které jsem měl připravené na výstavu, která měla být v březnu v Kaštanu, ale bohužel to kvůli zákazům nebylo možné. Část z nich jsem ale mezitím prodal, část zase doplnil. Teď maluju skoro každý den, když můžu, takže je neustále doplňuju. Je to série, které říkám Obličeje – jsou to různé postavy nebo figury, které dohromady tvoří větší obličej. A jsou hodně barevné, protože je maluju akrylovými inkousty, které mají velmi jasné barvy, a to celé hodně září.
Vypadá to, že ti jde všechno, na co sáhneš. Taky jsi právě vydal nový román…
Sice vyšel teď, ale taky je to dlouhodobá věc, ke které jsem „cestoval“ velmi dlouho. První knížka, kterou jsem udělal, byly sebrané komiksové stripy o andělovi, které vyšly skoro před deseti lety. Pak jsem ještě vytvořil obrázkovou knížku o alkoholismu Když piješ a taky knížku, která příběhem doprovázela desky Zvířete jménem Podzim. Ale tenhle román je přece jen velká věc, na kterou jsem si dlouho netroufal. Pochyboval jsem o své schopnosti napsat ucelený text, který bude dýchat a bude umělecky validní. Ale nápad na román Vřeteno jsem měl už před mnoha lety, kdy jsme hráli s kapelou Obří broskev. Je to sci-fi příběh ze zvláštního světa umístěného v kráteru po obří katastrofě, která na zemi zničila skoro všechno živé. Je o klukovi, který se pere se svým dospíváním a nástupem sexuality, o které neví, co s ní má dělat, a do toho v tom jeho městě a světě se dějí věci, kterým nerozumí. Ve všech patrech vertikálně členěného města se v každém patře dozví něco o sobě, aby nakonec ve velké psychedelické scéně přišel na to, jak zachránit sebe i celý svůj svět. Mám velkou radost, že tu knížku mám po čtyřech letech, co jsem ji dával dohromady, konečně hotovou, a doufám, že se část té radosti přenese i na lidi, kteří ji budou číst.
Comments
