Jiří Janda vystavuje linoryty v Čítárně Unijazzu

Jiří Janda: Autoportrét
Jiří Janda: Autoportrét

Náš kolega Jiří Janda, který s Protišedi.cz dlouhodobě spolupracuje coby fotograf i autor textů, nyní vystavuje v Čítárně Unijazzu v Husitské ulici 22 na Žižkově své nové linoryty. Jeho Elektrická horečka s podtitulem „výstava ilustrací k nenapsané knize“ potrvá až do prvního víkendu v listopadu. Autorem stejnojmenné, dosud však nenapsané knihy bude spisovatel Bohuslav Vaněk-Úvalský, který svého ilustrátora v úvodní řeči na pondělní vernisáži před vystoupením Hany Stinky Lundiakové a kapely Rudovous představil těmito slovy:

Obvyklé je nejprve napsat knihu a teprve pak vybrat ilustrátora. My jsme postup s Jirkou Jandou otočili. Kniha není napsána, Jirka ryje linoryty dle mých zadání, já na to pak hodím nesmlouvavý text. Ne, že by to mělo nějakou výhodu, ale Jiří usoudil, že je to jediná šance, jak mě dokopat k tomu, abych začal psát. A aby to celé posichroval, udělal to pěkně veřejně – přes výstavu.

Totiž takhle – Jiřího znám skoro od stvoření světa. On byl vždycky takový tichý, motal se při našich bouřlivých akcích vždy na pozadí, nikam se necpal, i výstavy svých fotek z koncertů kapel dělal jaksi tiše, skoro jsem měl pocit, že nechce, aby na ně chodili diváci, aby náhodou někoho neurazil. 

Když mi před dvěma roky oznámil, že začal dělat linoryty, říkal jsem si, fajn hochu, ryj si pěkně do archivu, to tě na chvíli zabaví, jenže on mi o půl roku později donesl Lemmyho, kterého vyryl – a který vypadal jako Lemmy! A za dalších půl roku měl výstavu v Kolíně! A příští rok v Kaštanu v Praze! A od podzimu 2022 na mě začal dorážet, jestli bych nevěděl o někom, komu by mohl ilustrovat (vyrýt) knihu. A protože byl neústupnej a protože jsem nikoho jiného nesehnal, řekl jsem „ano“ a vytáhl jsem nápravný projekt, který už pět let nosím v hlavě.

Totiž takhle – v roce 2017 na mě naklusal syn a řekl mi: „Teprve teď vidím, jak jsi měl hnusný mládí.“ „Cože?“ „Viděl jsem Občanský průkaz.“ „To jsou ale sedmdesátky!“ „No a?“ „Jak no a? Sedmdesátky byly zmaštěný vlas a Smoke on the water! Osmdesátky byly úplně jiný!“ „Jak jiný?“ „Mötley Crüe, Iron Maiden, Metallica, Depeche Mode, Laibach, Nena, Frankie Goest to Hollywood, Bathory, Pražský výběr, Visací zámek, Oceán, Arakain, Blade Runner, Vetřelec, Terminátor – to všechno jsou osmdesátky!“ „No a?“ Šel jsem se uklidnit ven. Natrefil jsem na Mikeho, dvacetiletého výrostka ze sousedství, s nímž ulítáváme na amerikách z padesátek. „Co víš o osmdesátkách?“ bafl jsem na něj. „Bony a klid,“ začal nadějně. „Pak ta blbost, jak chlápek vozil Pontiacem Ventura V8 z pětasedmdesátýho kozy na pastvu a Pelíšky…“ „Cože?! Pelíšky? Cože?!“ V ten moment jsem se rozhodl, že Elektrickou horečku napíšu.

„Hele, Jiří,“ povídám na Vánoce 2022 Jirkovi do telefonu. „Uděláme osmdesátky na vlastní kůži. Tak, jak to bylo. Začni rýt!“ A zadal jsem mu pár kapel. V lednu mi volal, že to má hotový. Zadal jsem mu další. Nenapsal jsem samozřejmě ani řádku, ani jsem si nestihl pustit word – a on už měl 43 obrázků. A jakých! Ty jeho věci se mi před očima změnily na ikony. Ano, tohle jsou osmdesátky, ale parádně udělané, vtahující, nezpochybnitelné… Včera to celé pověsil – a výsledek mě ochromil. Slibuju tady Jiřímu, že tu knížku napíšu. A vy se běžte do UNIJAZZu podívat. Stojí to za to.

 

Co je Elektrická horečka

Elektrická horečka je můj a Jiřího návrat do osmdesátek. Ale zapomeňte na moji Bramboru, co byla pomeranč mého dětství, na laskavý humor, na nějakou dobu temna a na pláče nad frontama na banány. Tohle bude jiné. V mých vzpomínkách jsou osmdesátky nepřetržitý proud nové muziky, uhranutí rodícím se metalem, thrashem, powerem, blackem, nastupující taneční scénou, je to elektrizující příchod potemněnců kolem The Cure a Depeche Mode, zrod hardcore, je to zjevení se gothiků, novoromantiků, brosáků, raperů a různých industriálních věrozvěstů, je to celá nová vlna s novým obsahem, jsou to Iron Maiden v Polandii, Queen v Maďárii a Traktor Zetor v mojí hlavě, je to to chvění po celém těle, jiskření až za šišinkou, omračující čekání nemožného, je to doba, kdy jeden „hledal v kulisách města tu skrýš, kde ti nikdo neřekne, hele, mladej, co vyvádíš“ – a druhý se rozhodl to město vypálit. Každý den bylo něco nového, země se chvěla, obloha burácela, i když naoko vládlo to strašné Husákovo bezčasí – a přesně tohle tam chci mít… A taky je to naše společné poděkování všem, kteří učinili naše mládí vzpomínkyhodným.

Jiří Janda: Elektrická horečka / výstava ilustrací k nenapsané knize 

2. 10. – 4. 11. 2023, po – so 14-23 h

Čítárna UNIJAZZ, Husitská 22, 130 00, Praha 3-Žižkov

Další fotogalerie z výstavy najdete na Facebooku tady a tady

 

Comments

comments

Vyhledat