Kim Gordon okouzlila Meetfactory
„Chápu, že jsou lidi zvědaví. To já jsem taky zvědavá. Co se bude dít teď?“ řekla Kim Gordon časopisu ELLE před více než deseti lety, když se ukázalo, že se rozešla s manželem Thurstonem Moorem a tím se rozpadla i jejich kapela Sonic Youth. Možná by ani sama nehádala, že jeden z nejlepších bodů její kariéry teprve přijde.
Americká hudebnice (a výtvarnice a designérka) před pár měsíci vydala skvělé sólové album The Collective, kterým nadchla pouze své dlouholeté fans, ale mnohem víc lidí. Odvážně se pustila do deklamovaného projevu se spoustou elektroniky, který mladá generace označila za trap. A z klipu, kde odříkává obsah své kabelky, se stal virální hit na Tik Toku.
Ten singl je ovšem daleko víc než jen náhodný virálek. A už vůbec to není virálek z kategorie „he he tady je video babička versus technologie“. Stejně jako zbytek alba (i úplně nová skladba ECRP, která vychází teď) je to nadupaná, dobrodružně umělecká záležitost plná napětí a energie. Kim Gordon si ty hudební prostředky ochočila a udělala z nich graciézně a se samozřejmostí součást svého stylu. Noisové kořeny se úplně samozřejmě propletly s novostí a současnými zvuky, jako by to takhle bylo vždycky.
Už v dobách Sonic Youth bylo jasné, že není jen nějakou ženskou, která se nějak motá v hudbě, ale výraznou osobností s vlastním stylem. Občasné mimosonické aktivity tomu nasvědčovaly; ale až teď, po sedmdesátce, jako by doopravdy našla svůj hlas.
Jak podtrhl pražský koncert, Kim Gordon má úžasnou naléhavost a charisma. Její projev je zároveň totálně ženský i poněkud zastrašující – člověk by s ní nechtěl být v konfliktu. Dokáže předávat ne jen hudbu, ale i jakési ne zcela uchopitelné mystérium, životní zkušenost, tisíc otazníků a zároveň jakousi dopřednou vizi. Sice by asi nikdo soudný nečekal, že to bude nějaký heritage act obehrávající staré hity, ale že bude až takhle ostrá a nekompromisní, možná přece jen překvapilo.
Být toho svědkem potěšilo i obecně. Je skvělé, že se dá v tomhle věku hrát něco tak působivého, výjimečného a současného. Že po sedmdesátce pořád můžete dělat něco, co je sexy, a nebýt ani diblík, ani parodie. A že váš osobni styl se může pořád proměňovat a vybrušovat.
Viděli jsme tak, že starší muzikanti nemusejí jen vzpomínat a nebo se obklopovat loutkami bez výrazu. Kim i její (o hodně mladší) kapela byla živoucí přítomnost, něco zvláštního a kouzelného. Elektronické zvuky z desky a samozřejmě i ta tak působivá deklamace fungovaly i ve vyprodaném klubu. A skvěle. A ano, zcela bez ohlížení se po starých hitech: Zněly jen současné písničky jako Psychedelic Orgasm a BYE BYE. Osobně jsem hůř nesla vybuzený zvuk, který jsem do konce nedokázala vydržet, ale narvaná budova to zvládla za mě.
Vidět a slyšet koncertní magii tohoto typu je velká radost. Nemusíte chápat jak a proč, stačí, když tam jste.
Setlist
BYE BYE
The Candy House
I Don’t Miss My Mind
I’m a Man
Trophies
It’s Dark Inside
Psychedelic Orgasm
Tree House
Shelf Warmer
The Believers
Dream Dollar
Přídavky:
Air BnB
Paprika Pony
Cookie Butter
Hungry Baby
Grass Jeans