Knižní tip: Novinka Zmizelá Praha zachycuje proměny pražských nemocnic

25 února, 2021
TZ
knihy

Nová kniha o pražských nemocnicích se z edice Zmizelá Praha poněkud vymyká. Naprostá většina institucí i objektů dosud existuje, svazek Nemocnice a sanatoria tak zachycuje spíše proměny spjaté s dobou, modernizací a růstem jednotlivých známých i méně známých areálů, jako jsou nemocnice na Vinohradech, v Motole, v Krči nebo na Homolce či bohnický ústav choromyslných. Kniha od zkušeného historika lékařství Petra Svobodného vychází u nakladatelství Paseka.

Publikace obsahuje 200 obrázků a zachycuje chorobince, lazarety, infekční pavilony, blázince, vojenské nemocnice nebo léčebny a jejich proměny. Výklad i fotografie mapují fáze budování a modernizace i dobovou atmosféru nemocničních staveb, jejich sálů i ordinací s rozvíjející se zdravotnickou technikou.

První skutečná nemocnice vznikla v Praze roku 1620 Na Františku a je s ní spojeno první vyobrazení v knize, scéna výukové pitvy z roku 1685. Tento ústav byl výhradně mužský, na rozdíl od ženské nemocnice Na Slupi, založené řádem alžbětinek v 18. století, nedlouho předtím, než se v rámci tereziánských a josefinských reforem zrodily první zdravotnické koncepce pro metropoli Koruny české.

Největší rozkvět nastal od poloviny 19. do poloviny 20. století, kdy vznikaly opěrné body propracovaného nemocničního systému v centru a na předměstích: nemocnice Na Bulovce, léčebna v Bohnicích, nemocnice na Vinohradech, v Motole a v Krči.

Petr Svobodný mapuje proměny „pražské nemocniční krajiny“, jak se vyvíjela od raného novověku až téměř po současnost. Soustředí se na převažující trendy jednotlivých období od špitálů v historickém centru města přes centrální zdravotnické a sociální ústavy osvícenské doby na Novém Městě, rozvoj novoměstského nemocničního okrsku od poloviny 19. století do poloviny 20. století na tehdejších předměstích, nemocniční otázku Velké Prahy v meziválečném období, válečné problémy a ztráty, až po dvě vlny proměn po změnách společenských a politických poměrů (1948, 1989). Z pojednávaných institucí zanikly v Praze jen některé, například Alžbětinky či Vlašský špitál.

Petr Svobodný (1958) se dějinám lékařství v českých zemích a na území hlavního města Prahy věnuje systematicky již od devadesátých let. Této problematice věnoval několik publikací, například ve spolupráci s Ludmilou Hlaváčkovou Pražské špitály a nemocnice (1999) a Dějiny lékařství v českých zemích (2004), je jedním z autorů svazků Školství a vzdělanost a Lékařství, které Paseka připravuje v rámci ediční řady Velké dějiny zemí Koruny české. Působí jako ředitel Ústavu dějin Univerzity Karlovy a Archivu Univerzity Karlovy.