Knižní ukázka: V sibiřských lesích
V sibiřských lesích je pozoruhodný román francouzského spisovatele Sylvaina Tessona psaný formou deníkových poznámek. Poutavé vyprávění čtenáře vytrhne z každodenního shonu moderní civilizace, přenese do klidu drsné Sibiře a donutí přemýšlet.
Ukázka z novinky z nakladatelství Garamond zazněla na Noci literatury v osobitém podání herce Martina Pechláta, který při této příležitosti podotkl: „Rád bych také unikal do divočiny, ale tlačí mě čas, tak unikám zatím skrze zážitky těch, kteří unikli přede mnou, jako pan Tesson.“
Život v lesích umožňuje splatit dluh. Dýcháme, jíme plody, trháme květiny, koupeme se v řece a nakonec zemřeme, aniž bychom planetě vyrovnali účet. Lidský život je jako útěk z restaurace bez placení.
„Poměrně brzy jsem si uvědomil, že změnit svět tak nějak nebude v mých silách. Slíbil jsem si tedy, že se na nějaký čas uchýlím o samotě do chaty. V sibiřských lesích. Daleko od všeho, na břehu Bajkalského jezera, jsem si obstaral dřevěnou izbu. Tam, pět dní chůze k nejbližší vesnici, jsem se ztracen v nezměrné přírodě snažil být šest měsíců šťastný. Myslím, že jsem to dokázal. K životu stačí dva psi, kamna na dřevo a okno s výhledem na jezero. Co když svoboda spočívá v panství nad časem? Co když se štěstí zakládá na možnosti být sám, mít svůj prostor a ticho – na všem, co se budoucím generacím nebude dostávat? Dokud budou stát chaty v hloubi lesů, nic nebude dočista ztraceno,“ konstatoval Sylvain Tesson.
Francouzský spisovatel Sylvain Tesson (*1972) se na půl roku uchýlil na samotu ruské Sibiře a tam, v zimě klesající až k minus třiceti stupňům Celsia, v tichu přerušovaném pouze praskajícím ledem Bajkalu a ve společnosti literárních klasiků a vodky rozjímal nad svým životem, moderní lidskou společností a naší společnou budoucností.
Vydává Garamond, přeložil Tomáš Havel, 216 stran, doporučená cena 260 Kč.
Ukázka z knihy: Úkrok stranou
Slíbil jsem si, že před čtyřicítkou prožiju nějaký čas jako poustevník v lesích.
Strávil jsem půl roku v sibiřské chatě na pobřeží Bajkalského jezera, na mysu Severních cedrů. Nejbližší vesnice vzdálená sto dvacet kilometrů, žádní sousedé, žádné příjezdové cesty, občas nějaká návštěva. V zimě kolem třiceti stupňů pod nulou, v létě medvědi procházející se po pobřeží. Zkrátka ráj.
Přivezl jsem si knihy, doutníky a vodku. Zbytek – prostor, ticho a samota – tam už byly.
V této pustině jsem si zařídil strohý a krásný život, omezený na jednoduché činnosti. Tváří v tvář jezeru i lesu jsem sledoval, jak plynou dny. Štípal jsem dříví, lovil si ryby k večeři, hodně četl, chodil po horách a u okna popíjel vodku. Chata byla ideálním stanovištěm k pozorování každého záchvěvu přírody.
Zažil jsem zimu a jaro, štěstí, beznaděj a nakonec klid.
V hloubi tajgy jsem se změnil. Pobyt na jednom místě mi přinesl to, co jsem už nenacházel v cestování. Genius loci mi pomohl ovládnout čas. Mé poustevničení se stalo jakousi laboratoří těchto změn.
Každý den jsem si do sešitu zapisoval, co mě napadalo.
Tento deník poustevníka právě držíte v rukou.
- T.
Nakladatelství Garamond: www.e-garamond.cz
Instagram: www.instagram.com/garamond_nakladatelstvi
Comments
