Magnesia Litera 2025 – nominace

18 března, 2025
TZ
knihy, kultura

Jaké jsou letošní nominace na cenu Magnesia Litera? Přinášíme seznam i s podrobným komentářem poroty!

Luxor Litera za prózu

Kristina Hamplová: Lover/Fighter (Dokořán)

Jiskření i vnitřní pouto mezi slovy „lover“ a „fighter“ předznamenává divočinu v debutové próze. Motiv obchodování s modrým papouščím masem vyvolávajícím v lidech agresi je tu spouštěčem autorčiny svérázné, živelné imaginace. Svůj zájem o mezilidské násilí coby fenomén doby pojímá autorka v atraktivní žánrové směsi a se svébytnou nadsázkou, díky níž se i brutální výjevy proměňují v cosi groteskního. Je to provokativní jízda současným světem, nabízející též temně sarkastický pohled do jedné z možných budoucností. Experimentální novela, která popisuje stejně osvěživě atmosféru středočeského satelitního městečka i dystopické obrazy metropole sežehnuté klimatickou změnou, je příslibem zrodu originální vypravěčky.

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka)

Příběh se odehrává v zapadlém horském městečku počátku 20. století, v němž dosud fungují zázraky a čas tu plyne rozvážně a pomalu podle dávného řádu a tradic. Staré a mytické se tu však postupně střetává s novým a racionálním a nástup moderní epochy nakonec dorazí i sem. Román inspirovaný magickorealistickými a postmoderními postupy ukazuje obraz proměňujících se časů, dějinných přeryvů a tušených hrozeb, ale je též příběhem o lásce, naději a víře v dobré konce. Je svéráznou pohádkou a venkovskou idylou, ale i velkým románem poučeným klasickým literárním dědictvím, jenž je však zároveň plný ironie a vtipu. Vážná a naléhavá, jakož i hravá a humorná poloha do sebe přirozeně zapadají a tvoří působivý celek, který dokáže oslovit široké spektrum čtenářů.

Jan Antonín Pitínský: Domácí potřeby (Větrné mlýny)

V souboru více než dvou desítek nerozsáhlých prozaických textů lze identifikovat dramatický i divadelní talent autora při zprostředkování situací a minipříběhů z tzv. obyčejného života, které jsou podávány jazykem zcela osobitě stylizovaným, poněkud archaizovaným, hravým a mimořádně obrazně dotovaným. Postavy Pitínského próz připomínají Nerudovy, popřípadě Hrabalovy figury a figurky, které jsou schopny posmutnělou náladu anebo tragickou situaci prosvítit humorným či radostným paprskem. K základním ingrediencím Pitínského próz patří poukazování na fantaskno ukryté pod povrchem všednodennosti, nedoslovnost a tajemství. Jako zvláštní bonus nabízí Pitínského čtivá, ale nepodbízivá kniha bohatý intertextuální i aluzivní instrumentář. Pozoruhodná je rovněž provázanost textů s luhačovickým lázeňským prostředím a krajem, které jsou nedílně spojeny s autorovým životem.

Litera za poezii

Jakub Řehák: Konkrétní poštolka (Odeon/EMG)
Jakub Řehák ve své páté sbírce pokračuje v chůzi městem. Podstatná je pro něj topografie – a tou je Karlín. Jeho pouť je zároveň konkrétní i abstraktní. Vnímáme pak jednotlivá místa, kde pozoruje malé děje, včetně těch, které se odehrávají uvnitř jeho samého. Někdy je to město zanikající, mnoha mizejících prostor i lidí, jinde se zas objevuje živelnost, někdy až nespoutaná. Mnohá prostranství ani nevykazují známky života, lidé jsou také umrtveni – aktivitu přebírají předměty. Obrysy domů jsou častokrát zahaleny mlhou nebo se stávají pouhými kulisami děje, vnitřních promluv. Živelnou podobu si ale ještě zachovává autor na své cestě provázený snovou ženou. Ve sbírce se též odehrává neskutečný pohyb, jehož je dosaženo zřetelnou dikcí a obrazností, zásadním momentem je i smyslová zkušenost usilující o průzkum půdorysu a podoby světa. Vydejme se tedy s autorem na cestu.

Tomáš Tomášek: Ahava (Triáda)
Ahava znamená v hebrejštině láska. Už ve svém názvu nese poslední Tomáškova sbírka vyjádření vztahu ke světu, který zachycuje. Pouto je to tak silné, že se zdá samozřejmým. Jak nemilovat všechny ty jiřičky, motýly, kačeny – na řece, na mezích, v rumištích, v lese? Prvním úkolem básníka je uvidět, všimnout si. Druhým pak zachytit, zaznamenat, vyjádřit, sdělit. Jestli je v Ahavě už prvotní spatření naplněno posvátným pocitem uvědomění božské podstaty světa – šechinou z tradice judaismu –, pak se gesto psaní přibližuje skládání oslavné modlitby. Snaha popsat a skrze jednotlivé jevy vyjádřit proměnlivé dění přírody i lidského světa, se spojuje s jistou melancholií nad plynoucím časem. V sumáři všeho pozorovaného, v barvě i vůni tlejícího listí, v letu lovících volavek i v obrazu rozjetého hada jako by ale vše bylo na svém místě, zapsané zářícím písmem do knihy života. Procházet krajinou zachycenou ve sbírce Tomáše Tomáška znamená sytit se z lásky velkého básníka, který dozrál k obdivuhodné úspornosti a zároveň intenzitě výrazu.

Apolena Vybíralová: Vzteklina (Bílý Vigvam)

Věcnost, strohost a lapidárnost první autorské sbírky navozuje vstupní příjmová zpráva, anamnéza neznámé ženy obsahující charakteristiku: dásně pořezané od slov. Básně ze Vztekliny (první oddíl nese příznačný název Vztek, druhý Do hor, třetí Do snů) staví před oči obrazy, situace či konstatování následně rozvíjené jako metafora. Pozoruhodné je i grafické rozlišení sbírky: básně tištěné černě, červeně a básně „psané“ vzhůru nohama vyjadřují jevy v podmanivé otevřenosti. Mísení lyrického mluvčího v ženské a mužské perspektivě přináší očistné i očišťující hledání sebe sama. Slova vybraná do veršů nás vrací k jejich původní melodii a prvotním významům, aby se ve stejné chvíli proměňovala a nalézala vazbu (jako vyznání, jako konstatování, jako škodolibost) se současností. Sbírka Vzteklina představuje invenční polohu české milostné a konfesijní lyriky generace narozené okolo přelomu tisíciletí.

ČRo Plus Litera za publicistiku

Šárka Homfray, Lucie Václavíková: Pay Gap. Kratší konec provazu (Nakladatelství Alarm)

Publikace představuje zneklidňující sondu do současného českého trhu práce, odhalující, že zde neplatí argument „Každý, kdo chce, může. Stačí se víc snažit.“ Autorky vycházejí z úspěšné podcastové série Pay Gap, v níž od roku 2022 z různých odborných úhlů zkoumají postavení žen na trhu práce. Své poznatky nyní rozpracovávají v patnácti přehledných kapitolách zachycujících situace, jimž může v práci čelit každý: nerovnosti v odměňování, slaďování kariéry a péče o rodinu, hledání zaměstnání po padesátce či šikana na pracovišti. Přesným, ale empatickým jazykem zachycují také zvlášť zranitelné skupiny, jakým jsou sólo rodiče, emigrantky, LGBT+ či starší ženy a muži. Promyšlená kompozice propojuje výklad, věcná právní okénka a rozhovory s odborníky, vše důsledně podepřené daty. Popisy jednotlivých situací pak ilustrují naléhavé výpovědi těch, kteří, ale především které, absenci rovných podmínek pocítili na vlastní kůži. Pay Gap je čtivou, mimořádně praktickou uživatelskou příručkou pro každého, kdo nechce kvůli svému věku, genderu, původu či rodinnému uspořádání tahat za kratší konec provazu.

Lenka Vrtišková Nejezchlebová: Zvířata v éře lidí (N Media)

Kniha rozhovorů srozumitelně i zábavně přibližuje výzkumy českých přírodovědců. Autorka klade otázky poučeně, aniž by se demonstrativně chlubila svou sečtelostí. Formuluje je nápaditě a s metaforickou zkratkou, což přispívá srozumitelnosti laikům, jimž je kniha určena. Vnímat ji můžeme jako štědrý zdroj čtenářsky vděčných anekdot a zajímavostí, například o tom, co to jsou zombie klíšťata, „kapří prasátka“, proč mohou být kočky označovány za paranoidní a jaké používají velrybí matky při výchově tělesné tresty. Ale poskytuje také obecnější podklad k promýšlení naší koexistence s nelidskými živočichy. Lidské zasahování do přírody kniha líčí nečernobíle jako řadu paradoxů, kterým se často skoro nejde vyhnout, ale měli bychom o nich vědět a reflektovat je.

Petr Třešňák: Důstojnost (Druhé město)

Oceňovaný novinář opět otevírá téma lidí s tzv. náročným chováním, lidí stižených jinakostí majoritě nepochopitelnou. Dvě ženy s intelektovým postižením čelily násilí a zbytečně zemřely za branami instituce, která o ně měla pečovat. Petr Třešňák čtivě, erudovaně a s pečlivě shromážděným „důkazním materiálem“ zkoumá další zející ránu české společnosti. Tematiku i příběhy částečně známe z jeho mateřského týdeníku Respekt, ovšem v případě takto celospolečensky závažného problému stojí za to zjištění i závěry opakovat v rámci osvěty a edukace. Autor již před pěti lety dokázal obrovsky pohnout stavem věcí prostřednictvím své (rovněž na Magnesii Literu nominované) knihy Zvuky probouzení. Nyní znovu navrhuje změnu systému, představuje příklady dobré praxe, velmi konkrétně vypovídá o nežádoucích vzorcích chování personálu institucí, které mají ulehčit život pacientům i jejich pečujícím rodinám… Tato reportážní kniha může změnit mnoho lidských osudů.

NF IOCB Tech Litera za naučnou literaturu

Alena Hadravová: Řecké mýty v literární a výtvarné tradici (Academia/ÚSD AV)

Dvousvazkové dílo spojuje vědecky erudované zpracování nadčasové látky s přístupným populárním ztvárněním, opřeným o relevantní aktuální informace a reprezentativní obrazy v účelném a působivém grafickém provedení. Jeho jádro tvoří český překlad dvou středověkých latinských příruček, zvaných První a Druhý vatikánský mytograf, které v pěti stech padesáti kapitolkách, vycházejících hlavně z pozdně antických literárních předloh, přinášejí svébytné ztvárnění řecké mytologie. Erudice se v tomto případě spojila se zajímavým vědeckým objevem. Dva opisy Druhého vatikánského mytografa, které jsou známé z jiných zpracování, totiž Alena Hadravová nedávno identifikovala i v rukopisech českého původu ze 14. a 15. století, uložených v Národní knihovně ČR v Praze, a v roce 2017 vydala tiskem jejich latinské znění. Dvousvazková monografie obsahuje první překlady obou děl do češtiny a doplňují je podrobné vysvětlivky k samotnému textu a rozsáhlejší komentáře k pojednané látce. Komentáře mají podobu plasticky ztvárněných kapitol o literárních, obecně kulturních a kunsthistorických kontextech a tématech souvisejících s dlouhou tradicí antické mytologie, zprostředkované středověkým písemnictvím a moderní vědou. Dílo nabízí dnešnímu čtenáři bohaté variace na věčné téma řeckých mýtů, které doslova protkávaly každodenní život Řeků a Římanů. Látka, obsažená v obou středověkých rukopisech, je díky autorčině všestranné erudici spojena s nejnovějšími poznatky z různých oblastí vědění o antickém starověku. Dnešnímu čtenáři nabízí hluboký vhled do nepřeberného kulturního bohatství, které spoluurčuje naši identitu lidskou i společenskou. Dílo je příkladem té nejlepší klasické vzdělanosti a v neklidné současnosti může působit jako podnět k její obraně před barbarstvím a lhostejností.

Kateřina Piorecká a kol.: Gesto a skutečnost. Umění v meziválečném Československu. 1. Obyčejný život (Academia/ÚČL AV)

Z odborného hlediska je třeba vyzdvihnout fakt, že kniha je výsledkem rozsáhlé mezinárodní a mezioborové vědecké spolupráce, neboť se zde v jednom svazku sešly texty od téměř tři desítek předních badatelek a badatelů z oblasti historie literatury, výtvarného umění, divadla, filmu a hudby. Jejím cílem je přispět k lepšímu poznání kulturních, sociálních a politických dějin meziválečného Československa, a zejména toho, jaký způsobem se v nově vzniklém státě ustavoval a rozvíjel veřejný diskurz, jak umělci vstupovali do veřejných debat a jak tyto debaty naopak ovlivňovaly jejich tvorbu. Tohoto cíle dosahuje velmi netradičním způsobem: namísto souvislého výkladu nabízí sérii krátkých pojednání o vybraných uměleckých dílech nebo událostech z kulturního života, jež vyvolaly širší společenskou reakci či ztělesňovaly nějaký dobově významný rys. Poukazuje tím nejen na provázanost kultury s dobovými politickými, ekonomickými a národnostními debatami, ale také umožňuje čtenáři, aby si z rozsáhlého textu vybíral podle svých momentálních zájmů a potřeb sám a sám si složil historickou mozaiku, kterou mu nabízí. Díky tomuto přístupu a díky bohatému obrazovému doprovodu, jenž je její integrální součástí, je kniha přívětivá nejen ke specialistovi, ale i k zvídavému laikovi, neboť je oba vtáhne do vášnivých dobových debat, a učiní je tak téměř účastníky tehdejšího kulturního a veřejného života. A v neposlední řadě jim tak poskytne i mnoho srovnávacího materiálu k uvažování nad naší současností.

Marek Špinka, Jan Havlíček, Iveta Štolhoferová, Daniel Frynta: Etologie. Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů (Academia)

Nové poznatky, které se nahromadily od roku 2005, kdy byla vydána předchozí Veselovského učebnice etologie, si vyžádaly vznik nové učebnice. Na jejím vzniku se podílelo 41 autorů. Díky pečlivé práci čtyř editorů naplňuje ambiciózní cíl – totiž postihnout chování živočichů v celé jeho biologické komplexitě a umožňuje tak porozumět všem faktorům, které za chováním stojí. Základní strukturu knihy tvoří čtyři bloky vyjmenované v podtitulku doplněné o úvodní blok, věnovaný úvodu do etologie a její historii, a závěrečný blok věnovaný aplikované etologii. Kromě těchto hlavních bloků autoři zařadili ještě komplexně pojaté „případové studie“ několika vybraných modelových skupin živočichů (švábů, rypošů, kukačky, pavouků, netopýrů a nakonec i člověka). Úvod a krátké resumé usnadňují čtenáři orientaci v textu, doporučená literatura umožňuje studovanou látku prohloubit. Přehledné grafy a schémata doplňují ilustrace známých ilustrátorů přírody. Jakkoli jde o učebnici pro (vysokoškolské) studenty přírodovědeckých oborů, ocení ji i zvídavější zájemci o chování zvířat.

Litera za knihu pro děti a mládež

Bára Dočkalová: Kost (il. Zdenka Holub Převrátilová, Labyrint)

Klukovský nápad sebrat z otevřeného venkovského hrobu kost a odvézt ji domů do Prahy odstartuje nejen v Matějově životě celou řadu nečekaných událostí. Hned o jarních prázdninách se musí vrátit, aby svou pošetilost napravil – nebude to ale vůbec jednoduché! Během jediného týdne bude muset vícekrát projevit odvahu, trpělivost a empatii, vzdát se vlastního pohodlí. Odměnou mu bude přátelství se svéráznou dívkou Rózou, nevšední dobrodružství spojené s poznáním lidových tradic a prolomení ticha ve vlastním rodinném příběhu. Autorka i v této své třetí próze dedikované starším dětem suverénně prokázala schopnost komponovat čtivý dobrodružný příběh s autentickými dialogy, v němž nepateticky apeluje na morální hodnoty a sílu kamarádství.

Robin Král, Andrea Tachezy: Na pouti (Meander)

Křehké, vzájemně propletené kresby v pastelových barvách nás přenesou do pitoreskního světa venkovské pouti. Dětské vzpomínky se promítají do surreálně nápaditých a hravých kompozic. Akrobati, tygři, klauni, žongléři, provazochodkyně, medvědi na kole, střelnice, kolotoče, maringotky, autíčka, strašidelný zámek, balónky, cukrová vata, perníková srdce, děti, psi, ptáčci – všechen ten rej utváří v detailních kreslených kolážích autonomní svět. Do celostránkových ilustrací jsou citlivě vsazena rýmovaná čtyřverší dokreslující magickou atmosféru, kterou vnímáme očima dětí. Kniha je jako jeden dlouhý, zážitky nabitý den. Ráno začíná a večer končí. Další ráno se spolu s dětmi můžeme ptát: Opravdu se to stalo? Nebyl to jen sen? To však není důležité. Krásná barevná vzpomínka nám zůstane, stejně jako toto mimořádně velkoryse pojaté leporelo.

Bára Purmová: Diviška a červený provázek (Il. Vendula Tomšů, Brkola)

Opravdu na Antarktidě není nic než nekonečné bílo? Kdepak! Na ledové kře tam v domku bydlí Diviška – ani člověk, ani zvíře, maličká bytost, co vůbec nevypadá na dobrodruha. A přece ji dobrodružství potká. Stačí, aby se za oknem, v zasněžené pustině, jednoho dne zčistajasna objevil tajemný červený provázek. Stačí být trošku zvědavá. A najednou není všude okolo jen nudně zaváto, pustina není pustá. Žije v ní tučňák, který zpívá árie i pozpátku, dobrácký medvěd, co nezkazí žádnou zábavu, a kdoví kdo ještě. Diviška už není sama, nemusí se ničeho a nikoho bát. Může se proměnit ve velkou dobrodružku, která umí snít a těšit se z kamarádství i ze života. Autorský pohádkový příběh debutující Báry Purmové staví na fantazii, jemném nonsensovém humoru a na poezii. Charakterizuje ho hravý půvab, smysl pro vidění světa dětskýma očima i tvarová a stylová čistota. Ilustrace Venduly Tomšů s textem plně souzní a citlivě jej doplňují.

Litera za překladovou knihu

Fatma Aydemirová: Džinové (z němčiny přeložila Viktorie Hanišová, nakl. Host)

Kniha sleduje život a vztahy imigrantů v cizí zemi z pohledu několika členů kurdsko-turecké rodiny. Po otcově náhlé smrti se rodina schází v Istanbulu a každý z nich vnímá svůj osud v evropském, konkrétně německém prostředí odlišně a odlišně se staví i ke své původní zemi. Na povrch vyplouvají různé děsivé pochybnosti a tajnosti, každý naráží na vlastní nepřekonatelné překážky. Zlí džinové jsou všudypřítomní. Rozpor mezi kulturami a strach či neschopnost řešit nepříjemné situace vedou ke katastrofám ve vztazích. Střetávají se tu dvě civilizace, dvě generace a liší se i obsah slova vlast. Překladatelka výborně zvládla osobitosti jazyka přistěhovalců, v němž u některých postav dosud zaznívá duch mateřštiny. Jazyk překladu je přirozený a věrohodný.

Pirkko Saisio: Trýzeň (z finštiny přeložil Michal Švec, nakl. Host)

Román o životě, vášni, utrpení, hledání a vykoupení pokrývá téměř pět set let evropských dějin od renesance až po 50. léta 20. století. Přináší pestrý kaleidoskop kultur, náboženství a lidských příběhů, které jsou často plné násilí a zoufalství, celkový tón díla však není pochmurný. I v těch nejtemnějších okolnostech se často objevuje záblesk naděje. Nositelem příběhu je osudový zlatý šperk s drahokamy, který na své pouti Evropou neustále mění podobu i majitele. Nic však nepřetrvá, ani víra, ani úspěch, ani zlato, ani moc.

S mnohovrstevnatým, opulentním jazykem originálu a širokou paletou postav rozličných národností, vyznání i zaměstnání se překladatel vyrovnává s lehkostí a samozřejmostí, která čtenáře strhne. Historické epochy i místa se střídají, ale překlad se stejně jistě pohybuje v prostředí zrcadlářské dílny na italském ostrově Murano, polského katolického kláštera nedaleko Krakova či sovětského gulagu, a dovedně reflektuje jazyk té které náboženské i profesní skupiny.

Maria Turtschaninoff: Usedlost (ze švédštiny přeložila Marie Voslářová, Argo)

Sága líčí osudy generací spjatých s odlehlým stavením ve finském kraji Pohjanmaa, na něž během čtyř staletí dopadají hrůzy války, hladomory i společenské změny. Co všechno se do jeho zdí propsalo a co naopak upadlo v zapomnění. Kořeny nelze zpřetrhat, byť se vztah lidí k okolní přírodě v průběhu let zásadně proměňuje. Vlastní člověk půdu, nebo půda člověka? A jaké dědictví po sobě vlastně zanecháváme?

Překladatelka projevuje velký cit pro poetický jazyk s prvky magického realismu a velmi plasticky popisuje přírodní detaily, ať už severskou floru, faunu či divokost lesů a blat. Překlad s přehledem zvládá střídání literárních forem i celkově pokojné tempo silného románu, který do popředí staví nezadržitelné plynutí času a obvykle opomíjené obyvatele periferie. Originálním příběhem prostupuje potřeba žít v každé současnosti i svou minulost, aby si člověk uměl s nesnadnou současností poradit.

Litera za nakladatelský čin

Miroslav Huptych: Zvyky, obřady a slavnosti u různých národů světa (Práh)

Monumentální i bizarní, obrazová i naučná autorská kniha výtvarníka, básníka, editora a arteterapeuta Miroslava Huptycha. Stovky dobových ilustrací, více než tisíc normostran záznamů a popisů, ale také více než padesát dvoustranných autorských koláží. Díky své celoživotní zálibě v archivaci dobových rytin, zápisků a zajímavostí z četby dal autor dohromady téměř tisíc normostran svědectví, více či méně věrohodných, o zvycích různých národů světa. Namíchal tak neuvěřitelně pestrou mozaiku textů, které svědčí nejen o dávných zvyklostech, magii a archetypální moudrosti, ale často také o nebývalé krutosti a útlaku mocných. Výběr citací obnažuje skryté stránky lidského chování a ukazuje, na jakých základech stojí současná civilizace. Velkoformátová kniha originálním způsobem propojuje svět slov a svět obrazu i díky opravdu velkorysému grafickému návrhu a kvalitnímu polygrafickému provedení.

Zuzana Meisnerová Wismer, Lukáš Bártl, Robert Krumphanzl, edd.: System Langhans (PRO Langhans)

Zuzana Meisnerová Wismer – pravnučka zakladatele známého fotografického Ateliéru Langhans Jana Langhanse vzkřísila rodinnou historii díky nečekanému nálezu dobových snímku. Byť jde o zlomek původní sbírky, téměř dva milióny skleněných negativů bohužel skončilo po znárodnění na skládce v Kyjích, jedná se o unikátní kolekci více než tisíce portrétů významných osobností, které byly v průběhu sedmdesáti let fotografovány „u Langhanse“ a ocitly se tak v tzv. Galerii osobností. Nález je považován za jeden z nejvýznamnějších kulturních objevů v oblasti fotografie v České republice. Dvousvazková publikace nabízí nejen výbor z dochovaných snímků, tj. přes 400 portrétů význačných osobností zachycených původně na skleněných negativech, ale věnuje se i historii fotografického ateliéru a současně dějinám domu, v němž ateliér sídlil.

V publikaci se kongeniálně doplňuje vynikající editorská práce s neméně profesionálním grafickým provedením Roberta V. Nováka. Nezpochybnitelný význam publikace samozřejmě tkví v zachování unikátního kulturního dědictví pro další generace.

Karolína Vránková (ed.): Malešická kronika. Z pole do metropole (ZO ČSOP „Natura, quo vadis?“)

Za publikací stojí autorský tým malešických rodáků, obyvatel a patriotů, jenž tvoří neformální iniciativu Naše Malešice. Kronika obsahuje desítky historických údajů, vzpomínek pamětníků i historického obrazového materiálu, ale dokáže popsat i osobitý genius loci. Zaznamenává události, které se v Malešicích staly, ale také ty, které se stát mohly, ale nedošlo na ně, ať už je to nedokončení stavby kostela pro druhé světové válce či nerealizovaný projekt čtvrti mrakodrapů architekta V. Miluniće. Přestože vznikla bez podpory zavedeného nakladatelského domu, je Malešická kronika vypravena s nebývalou péčí. Textová část, obálka, sazba i grafická úprava snesou nejpřísnější měřítka a potvrzují, že lokální není vždy nutné vnímat jako malé. Rozmanitostí a jistou hravostí, ze které lze vytušit lásku k místu, kde její autoři žijí, kniha inspiruje a může oslovit i čtenáře mimo okruh Malešic.

Litera za detektivku

Tereza Bartošová: Dceřina kletba (Motto/Albatros Media)
Příbram, umírající podchlazený alkoholik – anebo olovem otrávený pracovník místní továrny? Dvojici sympatických vyšetřovatelů vrací autorka Tereza Bartošová již potřetí do hry, aby dokázala, že klasickou policejní vyšetřovačku lze vytvořit i na malém městě. Propletený a uvěřitelně vystavěný příběh propojuje zdánlivě nesouvisející události, do kterých je zatažen i jeden z policistů. Překvapivé rozuzlení si zaslouží uznání i za autentické vykreslení vyšetřovatelů, hovořících současným jazykem, za znalost lékařského prostředí, ve kterém se případ zčásti odehrává, i za důmyslné kladení falešných stop, které čtenáře zavádějí do slepých uliček, čímž v něm udržuje napětí až do samotného konce.

Ilona Dobrovolná: Panoptikum pana Perkinse (MOBA)
Ve zchátralém areálu někdejšího zábavního parku je nalezena truhla s lidskými ostatky. Ty pochází z doby, kdy zde koncem devatenáctého století sídlilo krátce kočovné panoptikum, spojené se zoologickou zahradou. Na místo přijíždí historik Benedikt Knesl, aby se za pomoci nalezených deníkových zápisků jedné ze členek souboru pokusil rozluštit dávnou vraždu. K ruce má sice pomocnici, studentku Kláru, ale místní obyvatelé ještě po sto letech o některých věcech odmítají mluvit. Kolik obětí má nakonec jeden dávno promlčený případ? Příběh Ilony Dobrovolné je originálně postavená historická detektivka, která umně splétá dvě časové linky tehdy a dnes, a přitom umožňuje čtenáři nahlédnout i do vnitřního světa lidí, jež jejich okolí vnímalo před stoletím jako pouhé exotické exponáty a „zrůdičky“.

Jana Jašová: Dravé zvěři napospas (Motto/Albatros Media)
Loňská vítězka Litery za detektivku opět dokazuje, že patří k nejlepším autorkám současné kriminální prózy. Rozvedenou Zuzanu, nervní dyslektičku a trochu osamělou alkoholičku s kočkou coby jedinou společnicí, pronásleduje nejen verbálně agresivní stalker z tinderu, ale také událost stará čtvrt století. Někdejší Zuzanina kamarádka Kateřina kdysi zničehonic zmizela, ovšem stopy po ní se po dlouhé době znovu objevují a vrací tak nejen vzpomínky, ale i aktéry z té doby. Originální psychologický thriller, který se odehrává v poklidné vánoční atmosféře, přináší nejen nečekané zvraty, ale hlavně skvělý a čtivý autorčin styl. Bez vyšetřovatele, bez policie, ale s uhrančivou a poněkud šílenou láskou, jdoucí doslova až přes mrtvoly.

Litera za fantastiku

Jakub Hussar: X-Tal (Argo)

Jakub Hussar stvořil komplexní svět s vlastní mytologií, jazykem, kulturou a historií, nazval jej Coraab a zasadil do něj nejdříve absolventský film, později karetní hru a nakonec romány 0 Tu (2021) a X-Tal (2024). V X-Talu sledujeme životní osudy Tala Makarda, potomka Pánů Těžby, který je donucen vzít na sebe břímě vlády v časech nesnadných rozhodnutí. Prakticky celý text románu je koncipován jako soubor deníkových záznamů, které Tal Makard sděluje bjótě, voperovanému orgánu schopnému „nahrávat“ informace. Očima hlavního hrdiny tak čtenář objevuje fascinující skládkosvět, aniž by mu to autor ulehčil vysvětlováním dějů a jevů, které se v naší realitě nevyskytují. Důraz na soužití různých kultur v jednom prostoru a akcentace nutnosti v krizových situacích především komunikovat dělají z Hussarova románu velmi aktuální a zároveň obecně platný počin.

Petra Klabouchová: Ignis fatuus (Host)

Latinský název bludiček zvolila Petra Klabouchová pro svoji „pohádku pro dospělé“, sugestivní, moderně pojatý folk horor. Vrací se v něm k tématům, na nichž jí záleží: k rodné Šumavě, citlivě zachycené v roli protagonistky románu, a k normalizační minulosti. Mystika prastaré krajiny interaguje s tísnivým ovzduším reálsocialismu a s paranormálním bádáním. Věcné dobové dokumenty v kontrapunktu prokládají střet pověstí o světýlkách na Křemelné s lidskými tragédiemi v pohraničním pásmu. Autorka dramaticky střídá perspektivu vyprávění. Přidává otisky magie i kontrastní koření vtipu, neuhýbá drastickým scénám. Bohatý jazyk a cit pro výstižný detail vykresluje psychedelickou noční můru; děsivější jsou však přízraky v psychice hlavních postav. Žánr hororu nabývá největší síly, když odhalí prvky hrůzy, zakotvené ve skutečném dění a jeho chorobách, křiklavě zjevných i všedně tolerovaných.

Lukáš Vavrečka: Meziměsta (Prostor)

Lukáš Vavrečka do rámu izolace způsobené covidovou pandemií zasadil příběh prokvetlý magickým realismem, v němž si spisovatel Viktor zápasící se svým rukopisem musí poradit i s péčí o malého syna s poruchou autistického spektra. Meziměsta jsou ale zároveň i příběhem Viktorova alter ega, které společně se synem Ámosem objevuje jiný, fantasknější, ale také nebezpečnější svět plný masek, kušíků i hlasů, k nimž se lidé nepřiznávají, zatímco postavy z Viktorova románu hledají rozuzlení svých dějových linek. Různé úrovně (ne)reality reflektují každodenní starosti očima dospělého i skrz vnitřní svět dítěte, které běžným věcem přisuzuje vlastní slova a významy. Na malé ploše toho však Meziměsta tematizují víc: očividné i plíživější dopady pandemie, tvůrčí krizi, dětskou i dospělou osamělost, ale především to, do jaké míry jsme ochotni a vůbec schopni ostatní lidi skutečně poznat a pochopit.

Litera za humoristickou knihu

Marek Toman: České sklo (Akropolis)

České sklo je odvážná a s břitkou ironií napsaná satira, při jejíž četbě budete mít neustálou chuť chytit hlavního protagonistu a vypravěče pod krkem a pořádně mu s ním zakroutit, bude vás rozčilovat a dovádět k šílenství, ale stejně se od jeho slov nebudete schopni odtrhnout. Autor vystavěl román jako monolog českého diplomata – velvyslance v estonském Tallinu, monolog plný chvástání ješitného oportunisty a šovinisty, který se pyšní schopností profitovat ze všech režimů a politických krizí a v houstnoucí atmosféře schylující se války na Ukrajině neváhá projevovat nesmírné pochopení pro česko-ruskou družbu. Hlavní účinek textu spočívá v postupně budovaném kontrastu mezi tím, jak vypravěč vidí sám sebe, a jak jeho povahu a činy hodnotí čtenář. Kniha je výsměchem všem sebestředným stárnoucím seladonům a machiavelistům, kteří se nakonec vplétají do sítí svých vlastních intrik. Nejde tu o humor k popukání, ale pořádný satirický rýpanec, který leckoho možná i zabolí.

Lucie Macháčková: Historky z Tinderu 2 (Ikar/EMG)

Spisovatelka a stand-up komička Lucie Macháčková našla nosné humoristické téma v seznamovacích rituálech a v alchymii výběru vhodného partnera. Komiku plynoucí ze střetávání mužského a ženského elementu zúročila v knihách Svatební historky a dvoudílné sérii Historky z Tinderu. Některé texty z nového svazku mají ráz úderného scénického výstupu, jiné propracovala do tvaru povídky. Vervou a břitkostí si nezadá se stálicemi britské satiry, jako je Helen Fieldingová či Caitlin Moranová, a přitom zůstává svá: prostořeká, nekorektní, ironická i sebeironická – a hlavně neskutečně vtipná. Dík zkušenosti pódiového komika umí své špílce přesně načasovat a zacílit, a přitom v druhém plánu nabízí ještě spoustu přiléhavých povahopisů i bystrých životních postřehů. A nebojí se ani vážnějších témat typu partnerská manipulace či smysluplnost referenda, jak to dokázala třeba v textu Kontroverzní názory.

Albrecht Smuten: Kapitán Chemo (Epocha)

Hořce humornou notu svým opusem rozehrál autor této komiksové knížky složené z krátkých stripů, které však na sebe navazují, takže vytvářejí souvislý dějový plán. Hrdinou je sám autor (vlastním jménem Vratislav Šmelhaus), skrytý pod neveselým pseudonymem, přičemž téma boje se závažnou nemocí odpovídá jeho životní situaci. Vtipnými stripy se snaží překonat reálné trable metodou zlehčování pojmů, jako jsou krevní destičky, kostní dřeň či chemoterapie a skutečně se dokáže povznést nad ony symboly osobní zkázy, tak jako se vznáší malá korunka naděje nad hlavou králíka, jeho kresleného alter ega. Nemocniční terapie se přirozeně vzpírá humornému ztvárnění, je zde cítit napětí mezi vtipně komentovanou kresbou, léčebnými postupy a realitou, což dodává knížce nečekaný další rozměr. Řada dojde na situační gagy a slovní hříčky, ovšem s mementem mori v pozadí. Samotný závěr vyznívá tak, že život vítězí nad zdravotními překážkami. To ovšem paradoxně nekoresponduje se skutečnou situací samotného autora, který letos 1. února leukémii bohužel podlehl.

DILIA Litera za debut roku

Martin Čepa: Zvon (il. Richard Fischer, Argo)

Napínavý román, který umožňuje čtenářům nahlédnout minulost zblízka, neboť se jeho mladí hrdinové přesunou ze současnosti rovnou do Prahy na sklonku druhé světové války. Živé líčení tísnivého prostředí, které se nevyhýbá hraničním situacím, působí věrohodně i díky zajímavým postavám. Přitom historické události tu nejsou zdrojem jednoduchých poučení či srovnání s naší přítomností, ale ani pouhou kulisou dobrodružných dějů. Fantazijní motiv jakéhosi stroje času komplexně zapadá do celkového vyznění příběhu, který se tak stává i dobrodružnou cestou za poznáním; díky němu navíc poměrně rozsáhlý text neztrácí napětí až do samého konce. Ilustrace Richarda Fischera sledují dvojí časovou dimenzi románu, načrtávají v komiksové podobě útržky z klíčových situací a zároveň působí dojmem zašlých dobových fotografií, které příběhu dodávají punc autenticity.

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka)

Lubomír Tichý: Místní (fra)

V debutové sbírce Lubomíra Tichého se konstruuje svět maloměstské civilnosti, svět mysliveckých plesů, svozů železa, senoseče i nedospělého, ještě bojácného kroku v digitální skutečnosti. To vše je úhelnými kameny svébytného topografického náčrtu, mapy zohledňující prostory vnitřní i vnější, které se nakonec stávají jedním. Kulisy sbírky by přitom mohly snadno svádět – na jedné straně k nostalgii po světě Poláčkových románů, na straně druhé k laciné duchovní estetizaci venkova. Tichý si však zachovává původnost zralé, silné poezie, která se neprohlíží v zrcadle, naopak. Téměř jako by o sobě nevěděla. Básně nejsou zatíženy pointou ani apelem – uchovávají si lehkost, výjimečnou přesnost a schopnost koncentrace, kterých dosahují skrze metodu účastného pozorování. V jemných nuancích přírodního i lidského se tak odehrávají texty-události nečekaného vnitřního dosahu: laskavosti, zájmu, údivu.

Foto:

Zleva nahoře: Bára Dočkalová (nominovaná za román Kost v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež), Andrea Tachezy a Robin Král (nominováni za leporelo Na pouti v kategorii Litera za knihu pro děti a mládež, Lubomír Tichý (nominován v kategorii DILIA Litra za debut roku za básnickou sbírku Místní), Kristina Hamplová (nominována za román Lover/Fighter na Luxor Literu za prózu) a Miroslav Hlaučo (román Letnice, Luxor Litera za prózu), dole zleva Martin Čepa (nominovaný na DILIA Literu za debut roku za román pro děti Zvon), Petr Třešňák (ČRo Plus Litera za publicistiku za knihu Důstojnost), Lenka Vrtišková Nejezchlebová (ČRo Plus Litera za publicistiku za soubor rozhovorů Zvířata v éře lidí), Lucie Václavková (spolu s Šárkou Homfray nominovaná na ČRo Plus Literu za publicistiku za knihu Pay Gap), Jakub Řehák (Litera za poezii za sbírku Konkrétní poštolka) a Bára Purmová (Litera za knihu pro děti a mládež za knihu Diviška a červený provázek.

Foto: Jakub Hněvkovský – Magnesia Litera.

Comments

comments