Miloš Sedláček vystavuje na kladenském zámku: traktory nabývají nečekaných významů

6 června, 2026
TZ
umění

Kabinet fotografie Jiřího Hankeho uvádí v prázdninovém termínu výstavu fotografií Miloše Sedláčka – Traktorová epopej. Téma odlehčené a letní. Nejde o nový a samostatný cyklus tak, jak to na Sedláčkových výstavách bývá. Letošní rok je pro výtvarného fotografa Miloše Sedláčka jubilejní. Prvním příspěvkem k této příležitosti je velká retrospektivní výstava autorova díla, kterou uspořádalo Muzeum fotografie a MOM v Jindřichově Hradci.

Výstava bude trvat až do 21. června. Na ni plynule naváže „Traktorová epopej“ v zámecké galerii na Kladně. Jak už název výstavy napovídá, autor rád pracuje v rovině nadsázky. Jemným humorem svá mnohdy vážná témata a niterná sdělení odlehčuje, aniž by je znevažoval.

I tato výstava je jistým ohlédnutím za minulou autorovou tvorbou, ale jiného druhu. Sedláček napříč svými cykly vybral snímky s motivem traktorů. Je až překvapující, jak široce je tento motiv v jeho tvorbě zastoupen a jak rozličné významy může nabývat. V prvé řadě traktor v Sedláčkových obrazech nacházíme v krajinných motivech jako oživující prvek, který do krajiny vnáší vjem pohybu a přítomnost lidského elementu. S člověkem přímo se setkáme u Sedláčka výjimečně, avšak jeho obrazy jsou lidským prvkem naplněny ve stopách, které po sobě člověk zanechává a kterými krajinu i objekty charakterizuje. Traktor v krajině se v těchto souvislostech stává dominantou, která zastupuje lidský vstup a zásah do přírodního prostoru.

Jako tahoun může být symbolem síly a houževnatosti, jako solitér v poli symbolem nezlomnosti a vůle ke směřování za vzdálenými cíli. Někdy vystupuje jako bájný hrdina, jindy jako pohádková postava nebo chlapecká hračka. Má moc proměnit podobu krajiny, zeleň ve strniště, strniště v oranici, zlatavou plochu v zemitou hněď, a to v plochách lánů. Je jako nástroj proměny výtvarného díla přírody v lidské ruce. Sedláčkovy fotografické obrazy jsou plné jinotajů a přenesených významů, které do svého díla vkládá. Divákovi přitom ponechává prostor, aby je nejen četl, ale aby v obrazovém prostoru objevoval další a vkládal do něj ty své. Traktorové obrázky jsou někdy jako dětská říkanka, jindy jako tichá elegie a pak zase jako veselá píseň. Vždy však jsou, a nikoli jako, ale opravdu skutečnou a čirou poezií v ploše a hloubce fotografického obrazu.