Tip na výstavu: Miloš Sedláček v Jindřichově Hradci

18 května, 2026
Redakce
umění

Ztracené spojení, 2024 (cyklus „Příliš hlučná samota a přívalové ticho“)

Retrospektivní výstava představuje téměř devadesát velkoplošných fotografií významného českého výtvarného fotografa, pedagoga a kurátora, jako výběr z různých etap jeho tvůrčí cesty.

Sál 3 – cyklus „Příliš hlučná samota a přívalové ticho“

Muzeum fotografie a MOM výstavu pořádá při příležitosti autorova životního jubilea. Diváci zde mají možnost vidět ukázky ze stěžejních Sedláčkových cyklů a sledovat, jak na sebe navazují, jak jeden z druhého vyrůstá nebo se odděluje. Premiérově je uveden i zcela nový cyklus s názvem „Příliš hlučná samota a přívalové ticho“. Každá série je jiná, každá má svou myšlenku, pozadí i výraz. Přesto zůstává zjevné, že jde o dílo jednoho autora.

Na pokraji, 2026 (cyklus „Příliš hlučná samota a přívalové ticho“)

Miloš Sedláček má nápadný a jedinečný rukopis, který není samoúčelný. Jeho styl se dlouho vyvíjel a stále vyvíjí v souvislosti s autorovým výtvarným vnímáním a pojetím fotografického média. Sedláčkovo autorství je dobře čitelné. Návštěvníci výstavy jsou však často na pochybách o technologii díla. Sedláčkova fotografie vyvolává dojem spíše malby nebo nějaké grafické či výtvarné techniky. Ani drobnohledné zkoumání ale žádný manuální ani speciální softwarový zásah neodhalí. Jde o čistou fotografii. Obrazový efekt vzniká kombinací specifické stylizace na straně jedné a autorova výtvarnického vidění světa a pojetí díla.

Sedláček používá medium, které má ve svém kořenu dokumentární podstatu. Jeho realitu však ohýbá k obrazu svému, aby vyjádřil své vnímání reality a svůj názor na ni. Aby skutečnost očistil a ukázal ji ve své podstatě. Technika fotografie ve své přímé závislosti na realitě podporuje přesvědčivost Sedláčkových obrazů. Vize stavěné na fotografickém zobrazení jsou už jenom tím důvěryhodné. Otvírají cestu k diváckému přijetí ať’ už jsou obrazy někdy prosvětlené a s odlehčeným obsahem a jindy zase zatěžkané chmurnou tématikou a intelektuální spekulací.

Za stodolou auto 2021 (z cyklu Okrajiny)

Sedláček se svými obrazy vyjadřuje k mnoha skutečnostem a otázkám svého života vnitřního stejně jako k obecným problémům současnosti. Nejdůležitější je pro něj v umělecké tvorbě upřímnost. Umění a fotografická tvorba je pro něj prostředníkem mezi vnitřním a vnějším světem, způsobem poznávání sebe sama i okolního světa, sdílením poznání. Pravdivost jeho díla je hodnotou, kterou ocení odborníci, stejně jako laičtí diváci.