Mistři klasické hudby: Antonín Dvořák

Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.

Možná vám to bude znít otřepaně a téměř kýčovitě, ale něco na tom českém Honzovi bude. V našem příběhu se ovšem jmenuje Antonín, ale jinak jsou jeho životní osudy stejně jako v pohádce příběhem chudého chlapce, který se proslavil – lépe řečeno příběhem umělce, který vyšel ze skrovných poměrů a poté se vlastní pílí a neúnavným úsilím dopracoval až k vrcholům světové slávy.

Když příběh, tak pěkně od začátku: narodil se 8. září 1841 jako nejstarší z devíti sourozenců (první odlišnost: Honza byl přece jedináček!) v obci Nelahozeves (neboli Mühlhausen), asi 25 km severně od Prahy poblíž Kralup nad Vltavou. Jeho otec a předtím i děd zde provozovali nepříliš výnosnou hospodu a řeznictví. V té době bylo ještě zvykem, že se vesnické děti učily prvním hudebním krůčkům u místního kantora. Nejinak tomu bylo i v případě malého Toníka. Jako šikovný houslista účinkoval od útlého věku na kostelním kůru a hlavně při tanečních zábavách, svatbách a jiných oslavách doma v hospodě i v okolních vsích. Tím do sebe samozřejmě důkladně vstřebal veškerý hudební repertoár, který byl při podobných příležitostech hrán.

Jako dvanáctiletý chlapec pak odešel za dalším vzděláním do městečka Zlonic poblíž Slaného, kde žili příbuzní z matčiny strany a kam se po roce přestěhovala celá Dvořákovic rodina. Shodou okolností ve Zlonicích právě působil výborný hudebník, učitel a příležitostný skladatel Anton Liehmann (1808 – 1879), u něhož se Dvořák naučil hrát na klavír a na varhany i základům hudební teorie.

Liehmann také nakonec přemluvil Dvořákovy rodiče, původně napevno rozhodnuté o synově pokračování v rodinné „firmě”, aby umožnili nadanému Toníkovi studium hudby a pozdější profesionální dráhu v Praze. Povedlo se. Avšak než se tak stalo, strávil Dvořák ještě rok „na handlu”: na výměnném pobytu v sudetské rodině v městečku Česká Kamenice v severních Čechách, kde se měl zdokonalit v němčině. Toto praktické opatření se mu zakrátko velmi hodilo!

Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.

Comments

comments