Mistři klasické hudby: Georges Bizet

Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.

16. března 1840 byl pokřtěn syn učitele zpěvu a vlásenkáře Adolpha Bizeta (druhé povolání otcovo je ve většině životopisů zamlčeno, ale kdoví, která profese jej vlastně živila) a jeho manželky Aimée, která byla pianistkou. A byl tu ještě strýček Francois Delsarte, uznávaný učitel zpěvu. Hudební talent, jak se zdá, se v rodině očekával. V trojici vznešených jmen Alexandre César Léopold, pod kterými byl chlapec zapsán v matrice narozených, vidí ně-kteří životopisci napodobení několikanásobného křestního jména Mozartova. Chlapec se narodil 25. října 1838, ale jméno Georges, pod kterým se proslavil, dostal až při křtu, kdy mu bylo už sedmnáct měsíců. Sedm let strávil na pařížské konzervatoři, kde byl žákem Jacquese-Fromenthala Halévyho, autora jedné z nejslavnějších oper 19. století, „velké opery“ Židovka, a řady děl typu „opéra comique“ Také studoval jednoho z nejslavnějších francouzských operních autorů vůbec, Charlese Gounoda, mimo jiné autora oper Romeo a Julie a Faust a Markétka.

Na začátku byla symfonie

Jako sedmnáctiletý napsal Bizet první symfonii. Sám se k ní později moc neznal, byla dlouho považována za ztracenou a objevila se u soukromého majitele až roku 1933. Ten ji pak věnoval knihovně pařížské konzervatoře. O dva roky později byla symfonie poprvé uvedena v Basileji za řízení Felixe Weingartnera jako skutečné překvapení. Samozřejmě v ní slyšíme různé vlivy: zejména krajní věty nezapřou Mendelssohnův, ale ani Rossiniho vzor. Ale v druhé větě – zpěvném Adagiu s hobojovým sólem – se už vyskytuje zárodek jímavých melodií z Carmen.

Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.

Comments

comments