Mistři klasické hudby: Felix Mendelssohn-Bartholdy
By Eduard Magnus - Berlin State Library, Public Domain
Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.
Felix Mendelssohn-Bartholdy se narodil 3. února 1809 v severoněmeckém Hamburku jako druhý ze čtyř sourozenců. Rodné město však ani nestačil poznat, protože již roku 1811 rodina v důsledku napoleonských válek a francouzské okupace Hamburku přesídlila do Berlína, kde poté jeho otec založil odbočku hamburské banky Mendelssohn & Co. Berlín, který byl hlavním městem tehdejšího Pruského království, se právě v této době začal vymaňovat z provinčních pout a proměňovat v kulturní a politické centrum prvořadého významu. Roku 1810 byla otevřena berlínská (nynější Humboldtova) univerzita. Básník a učenec Wilhelm von Humboldt (1767 – 1835), který v té době zastával úřad pruského ministra školství, i jeho bratr, univerzitní profesor a klasický filolog Alexander von Humboldt (1769 – 1859), patřili k pravidelným hostům domu Mendelssohnových. V téže době začal spisovatel August Wilhelm Schlegel (1767 – 1845, bratr Mendelssohnova strýce) vydávat své překlady děl Williama Shakespeara a bratři Jakob a Wilhelm Grimmové zveřejnili své německé národní pohádky (Kinder- und Hausmärchen, 1812 – 1815). Dne 21. června 1821 byla v Berlíně s velkým úspěchem premiérována opera Čarostřelec (Der Freischütz) skladatele Carla Marii von Webera (1786 – 1826).
Malý Felix Mendelssohn-Bartholdy měl to štěstí nebo privilegium, že vyrůstal v naprostém hmotném dostatku – v rodině, která tehdy patřila k nejbohatším v celém Německu – a ani v pozdějších letech se nemusel nijak starat o své existenční zajištění. Neznamenalo to ovšem žádný život v pohodlí a zahálce. Přísný a autoritativní otec rozpoznal záhy geniální nadání svého syna a poskytl mu všechny podmínky k jeho rozvoji: nejlepší domácí učitele, společenské styky, možnost cestovat a poznat velký kus tehdejší Evropy. Zároveň ale vyžadoval tvrdou kázeň a disciplínu, takže „pracovní den“ šestiletého dítěte začínal v létě v zimě bez výjimky v pět hodin ráno a končil dlouho po setmění…
Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.
Comments
