Mistři klasické hudby: Henry Purcell
Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.
Henry Purcell
Nejjasnější hvězda anglické barokní hudby Henry Purcell se narodil v létě roku 1659 – „v předvečer“ obnovení královské moci v Anglii. Již za rok (koncem května 1660) byl v Londýně vítán Karel II. jako právoplatný následník trůnu a obnovitel monarchie. Poměrně časté střídání vlád v 17. století nepřineslo anglické hudbě mnoho dobrého. Zvláště předchozí období vlády Olivera Cromwella a puritánů poznamenalo nejen osudy dvorních hudebníků, kteří přišli o svá místa, ale i celou hudební kulturu. Byly zrušeny chrámové sbory, neboť duchovní hudba se omezila na zpěv chorálu a písní, varhany byly z bohoslužeb zcela vyloučeny a některé nástroje v prvních letech dokonce zničeny. Divadla jako zaručený zdroj neřesti nepřicházela vůbec v úvahu: všechna byla uzavřena.
Ne všichni ovšem sdíleli takto vyhraněné názory. Sám Cromwell rád doma naslouchal hře varhaníka Johna Hingstona a od své kapely si nechával hrát renesanční moteta, zatímco milovníci Shakespeara se bavili alespoň na ilegálních divadelních představeních. Paradoxním přínosem puritánského období bylo posílení soukromé hudební kultury Angličanů: hudba našla své útočiště především v domácnostech či privátních klubech a ti nejlepší hudebníci (pakliže neemigrovali) našli místa v soukromých kapelách nepuritánsky orientované šlechty či jako vychovatelé v majetnějších rodinách. Puritánské mezivládí ale nepochybně zpomalilo hudební vývoj a vznik anglické barokní hudby, která se – přes slibné začátky za vlády stuartovských králů Jakuba I. a Karla I. – plně prosadila až během vlády Karla II.
Zbytek textu si přečtěte na webu nakladatelství Muzikus.
–
foto: Public Domain, Link