Mistři klasické hudby: Jean-Philippe Rameau
Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.
Jean-Philippe Rameau
Jean-Philippe Rameau se narodil v Dijonu jako sedmé z jedenácti dětí a byl pokřtěn 25. září 1683. Hudební tradici v jeho rodině založil až otec Jean Rameau, který zastával funkci varhaníka v dijonské katedrále sv. Štěpána. Matka Claudine pocházela z nižší venkovské šlechty z Gémeaux poblíž Dijonu. V době, kdy zde přišel na svět malý Jean-Philippe, byl Dijon jako hlavní město Burgundska kvetoucím centrem intelektuálního i uměleckého života, literatury i hudby.
Otec byl pochopitelně prvním učitelem hudby svých dětí. Výrazný hudební talent kromě Jeana-Philippa projevili jeho mladší bratr Claude a sestra Catherine. Jean-Philippe brzy odešel studovat do dijonské jezuitské koleje, která byla proslulá tvrdou disciplínou zaměřenou zejména na znalost latinského jazyka. Malý Rameau se však v koleji více než studiu věnoval zpěvu a kompozici To vyústilo v doporučení jezuitů, aby Jean-Philippe kolej opustil.
Na zkušené v Itálii
Nyní se už mohl konečně věnovat pouze své zálibě. Učil se hře na varhany a housle, studoval a přepisoval skladby různých autorů. V osmnácti letech ho otec poslal do Itálie, kam tehdy mířili všichni Evropané, kteří se chtěli naučit správnému hudebnímu a kompozičnímu stylu. Jean-Philippe strávil několik měsíců v Miláně, seznámil se zde s řadou renomovaných varhaníků a bylo mu umožněno asistovat při několika divadelních představeních. Údajně se tam také stihl zamilovat do jedné mladé vdovy, kvůli níž se jal učit italsky. Jeho vzplanutí však zřejmě nenarazilo na odezvu, a tak Rameau odjel z Milána dříve, než původně zamýšlel.
Zbytek textu si přečtěte na webu nakladatelství Muzikus.
–
foto:
attributed to Joseph Aved [Public domain], via Wikimedia Commons