Mistři klasické hudby: Josef Haydn

Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.

Dolnorakouská obec Rohrau se nachází nedaleko Vídně. Malý Franz Joseph Haydn se zde narodil 31. března 1732 jako druhé dítě místního kolářského mistra. Neměl žádné hudební předky, přesto se však s hudbou doma setkával již od nejútlejšího dětství. Ve svém autobiografickém náčrtu z roku 1776 označil Haydn svého otce jako „od přírody velkého milovníka hudby“, který uměl hrát na harfu a za jehož doprovodu se doma často zpívaly prosté písničky. Na rozvoj hudebně nadaného Josepha mělo toto prostředí zřejmě blahodárný vliv, ostatně hudebníkem se stal i Josephův mladší bratr Michael.

Přinejmenším byl chlapcův talent včas rozpoznán a rodiče poslali šestiletého syna – po poradě s místním kantorem – do učení ke vzdálenému příbuznému Johannu Mathiasi Franckovi, kantoru a řediteli školy a kůru v blízkém Hainburgu. A zde se na chlapce usmálo štěstí. Objevil jej zde kapelník svatoštěpánského dómu ve Vídni, který objížděl venkovské farnosti a hledal nové zpěváky. Osmiletý Haydn se tedy ocitl ve Vídni jako choralista v prvním chrámu v zemi.

Vídeň byla po celé 18. století jedním z velkých mocenských i kulturních center Evropy. Téhož roku, kterého Haydn nastoupil do svatoštěpánského sboru, se vlády v habsburských zemích ujala třiadvacetiletá císařovna Marie Terezie. Pro malého Josepha musel být příchod do Vídně opravdovým šokem. Při četných povinnostech zpěváka se potkával nejen se znamenitými hudebníky, ale také s urozenou společností, které byla hudba určena. Sama Marie Terezie mu jednou uštědřila výprask, když přes zákaz lezl po lešení rozestavěného zámku v Schönbrunnu.

Nejdůležitější však pro něj byl neustálý kontakt s hudbou, která se na kůru provozovala, ať se jednalo o skladby starších vídeňských mistrů (Johann Joseph Fux, Francesco Conti, Antonio Caldara) či o skladatele mladší generace (František Ignác Tůma, Georg Christoph Wagenseil, Ignaz Holzbauer). Z této doby také pochází první Haydnovy skladatelské pokusy. Nic však netrvá věčně, a pro chlapce zpívajícího krásným sopránem to platí dvojnásob. Když začal Joseph ztrácet hlas, nebyla již jeho pozice ve sboru udržitelná – na sklonku roku 1749 byl propuštěn a ocitl se bez prostředků v těžké životní situaci.

Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.

Comments

comments