My Street Films Award 2024: Ceny získávají dva portréty otců a jeden portrét místa
Ocenění získala také Andrea Vašků se svým krátkým snímkem Ryby.
Soutěž My Street Films vyhlašuje nejlepší krátké filmy roku 2024. Tento projekt již jedenáctým rokem inspiruje začínající filmaře a prostřednictvím filmových workshopů podporuje jejich vlastní dokumentární tvorbu. Vítězné filmy již tradičně vybírá vedle odborné poroty také porota studentská. Letos byly oceněny celkem čtyři filmy, které jejich autoři a autorky premiérově uvedou na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
Tento rok probíhaly workshopy v Praze, Brně a Ostravě. V Praze vedla workshopy dokumentaristka Tereza Reichová a režisér Jan V. Sacher, v Brně se o účastníky staralo režisérské duo Kateř Tureček a Barbora Sliepková. V Ostravě vedli workshopy dokumentaristé Ivo Bystřičan a Marika Pecháčková. Všechny filmy, celkem 21, natočené během těchto workshopů, postoupily automaticky do soutěže My Street Films Award. Tato soutěž je otevřená také široké veřejnosti, přičemž jedinými podmínkami jsou dokumentární forma a maximální délka 10 minut.
Odbornou porotu tvořila trojice filmových profesionálů, kteří reprezentují pestré zkušenosti z oboru kinematografie. Patří k nim Kristina Roháčková, filmová recenzentka webu iROZHLAS.cz a členka Sdružení českých filmových kritiků. Dalším porotcem byl Jan Hušek, režisér hudebních videoklipů a sebezpytných dokumentů, jehož poslední snímek Pochcánek (2024) se pyšní oceněním za nejlepší film a režii na FAMUfestu 2024 a drží Cenu Pavla Kouteckého za nejlepší celovečerní dokument. Třetí členkou poroty byla Diana Tabakov, zástupkyně šéfredaktora iVysílání České televize a vedoucí projektu My Street Films.
Odborná porota ocenila celkem tři snímky: dva portréty otců a jeden portrét místa. Všechny vítězné filmy se zaměřují na autorské zkoumání osobního vztahu mezi tvůrcem a jeho protagonistou, přičemž klíčovou roli v nich hraje téma paměti. Prvním z oceněných snímků je Táta básník života, který o svém otci natočil Antonín Korb. Autor ve filmu nastiňuje různé etapy tátova života, jeho zájmy, hudební tvorbu i pracovní zkušenosti, od lodního kuchaře až po provozovatele čajovny. Porota film ocenila „za odvahu portrétovat svého vlastního otce a umět se s ním zasmát. Je to film o synovi, který chová obdiv ke svému otci. Sdílí s námi fragmenty života tohoto blízkého člověka podobně, jako nám zůstávají v mysli střípky vzpomínek na společné zážitky. Jedná se o autorsky vyspělé dílo, u kterého sedmiminutová stopáž nestačí a nechává nás, jak se říká v angličtině, chtít více.“
Ocenění získává také Andrea Vašků se svým krátkým snímkem Ryby, v němž zkoumá vztah otce a dcery poté, kdy otec onemocněl a musel přestat pracovat, což jej dovedlo zpátky k rybaření. Rybník funguje jako omezující prostor a kontemplativní zrcadlo nitra, kde se odráží jejich vztah, zatímco ryby v tomto vodním mikrokosmu netuší, že se také mohou stát kořistí. Porota snímek ocenila „za zručné propojení poutavé vizuální stránky s jímavým voiceoverem. Autorce se podařilo provést diváky metaforickou cestu dcery do nitra svého otce a vytvořit z ní krásný, silně autorský a autentický film.“
Další ocenění si odnáší Namiko Sakamoto, Japonka žijící v Česku, která se ve svém snímku Ukradl jsi mé srdce vydává do obce Nikaho v japonské prefektuře Akita. Město Nikaho vzniklo teprve v roce 2005 po sloučení tří vesnic a vyniká vysokým podílem obyvatel starších než 65 let. Dokument se zaměřuje na otázky identity a příslušnosti, zkoumá pouta a kořeny, a reflektuje pocit „ibašo“, tedy místa, kde se člověk cítí dobře. Dle hodnocení poroty představuje tento film „nostalgickou poznávací procházku po místech, ze kterých autorka pochází, a klade zásadní otázky o tom, co vytváří náš vztah k místu a kde se cítíme doma. Autorčino vyprávění je obohaceno o sympatickou familiárnost, která nás okamžitě vtahuje do jejího světa. V rozhovoru sama se sebou, ale i s námi jako diváky, navozuje atmosféru, jako bychom byli staří známí, což umocňuje osobní a intimní povahu filmu. Během společného putování se téměř stáváme součástí jejího příběhu, což zanechává silný dojem a nutí nás zamyslet se nad našimi vlastními vazbami k místům, která milujeme.“
Studentská porota přinesla svěží pohled mladého publika, ale také reprezentovala celou škálu znalostí, dovedností a pohledů na filmovou tvorbu. První porotkyní byla Šárka Vlasáková, která vystudovala žurnalistiku a nyní pokračuje ve studiu v oboru psychologie. Píše o filmu v kulturní rubrice časopisu Nový Prostor. Vedle ní v porotě zasedl Richard Kozák, student VOŠ Publicistiky, který se sám zabývá filmovou tvorbou a má zkušenosti s uvedením vlastního krátkého filmu na mezinárodních festivalech. Trojici porotců doplnila Eliška Dobnerová, studentka Kulturní antropologie a etnologie na FF UK, která čerstvě nastoupila na dokumentární tvorbu na FAMU.
Studentská porota udělila ocenění filmu Lenky Čápové Jeho celý vesmír za jeho „upřímnou zpověď o těžkostech mateřství. Film se zaměřuje na málo viditelné téma krize mateřství a vyčerpávající vztah matky k dítěti, přičemž režisérka citlivě odhaluje intimní a psychicky náročné chvíle rodinného soužití. Cyklické prvky dokumentu reflektují stereotypy genderového rozdělení rolí, které jsou na druhé straně vyváženy láskyplnou péčí.“
Vítězné snímky budou za osobní účasti autorů premiérově uvedeny na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Výběr nejlepších přihlášených snímků si mohou diváci s festivalovou akreditací pustit také v rámci programu Ji.hlava Online.
Comments
