V roce 2020 představí Národní galerie Praha výstavy Rembrandta, Mikuláše Medka a buddhistického umění. Veletržní palác bude již tradičně hostit celou řadu projektů současného umění. Výstavní sezónu zahájí březnový Grand Opening výstavami Kurta Gebauera nebo architektury brutalismu.

V roce, kdy NGP oslaví 224. výročí založení její předchůdkyně – Společnosti vlasteneckých přátel umění, zahájí výstavní sezónu na začátku března tradiční Grand Opening Veletržního paláce. Otevřena bude dosud nejucelenější retrospektiva šedesátileté kariéry sochaře Kurta Gebauera. V perspektivě stále častějšího bourání pak bude představena výstava o brutalismu v pražské architektuře 60. až 80. let. Trojici zahajovaných výstav doplní projekt o reflexi Edgara Allana Poea v českém výtvarném umění.

Ivo Loos, Jindřich Malátek, Václav Aulický, Jiří Eisenreich, Transgas, 1966–1978

Rembrandt a Medek

V dubnu NGP zahájí stěžejní projekt starého umění – Rembrandta v paláci Kinských. Výstava vedle ikonického Učence ve studovně představí řadu prvotřídních děl zapůjčených z významných světových muzeí, jako je newyorské Metropolitní muzeum, Národní galerie v Londýně či vídeňská Albertina, i ze soukromých sbírek. V červnu pak Sbírka starého umění NGP otevře druhou část sbírkové expozice Starých mistrů ve Šternberském paláci.

Hned tři budovy NGP se v příštím roce stanou hostiteli rozsáhlého projektu věnovaného Mikuláši Medkovi, jedné z nejvýznamnějších osobností českého poválečného umění. Hlavní část výstavy představí Valdštejnská jízdárna, kterou doplní Anežský klášter prezentací Medkovy tvorby se sakrální tématikou a Veletržní palác, kde bude vystaveno monumentální Dekorativní paneau z roku 1969, původně vystavené v restauraci letiště Ruzyně.

Mikuláš Medek, Velké Jídlo, 1951–1956, NGP

Podzimní Opening a Buddha zblízka

Podzimní Opening Veletržního paláce zahájí výstavy sbírky Moderní galerie a Muzea současného umění Metelkova v Lublani, první institucionálně budované sbírky zaměřené na východoevropské umění. Otevřeny budou také výstavy malíře Igora Korpaczewského, fotografky Markéty Othové a Umělecké kolonie na Okoři, k níž patřili Antonín Slavíček, Otakar Lebeda nebo Antonín Hudeček. Veletržní palác bude také již tradičně hostit výstavu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Kresebné a grafické dílo bude vedle výstav v grafických kabinetech Schwarzenberského a Veletržního paláce reprezentovat výstava amerického kreslíře, karikaturisty a ilustrátora Saula Steinberga. Výstavní rok pak NGP završí otevřením dalšího stěžejního projektu – výstavy Buddha zblízka v paláci Kinských. Národní galerie představí vůbec poprvé mistrovská díla buddhistického umění ve spolupráci s curyšským Muzeem Rietberg.

Nové sbírkové expozice a rekordní návštěvnost

Navzdory bouřlivým změnám ve vedení instituce se NGP podařilo v roce 2019 realizovat připravený výstavní plán a představit veřejnosti řadu velice úspěšných projektů. Otevřeny byly hned dvě nové sbírkové expozice – Staří mistři ve Schwarzenberském paláci a expozice 1796–1918: Umění dlouhého století v paláci Veletržním. V příštím roce NGP naváže a spustí přípravy dvou dalších sbírkových expozic, jejichž zahájení je plánováno na rok 2021. Ve Veletržním paláci bude završena celková revitalizace otevřením expozice poválečného umění ve druhém patře, do Salmovského paláce se bude připravovat expozice umění Asie.

Výstava Francouzského impresionismu se stala se sto tisíci diváky nejnavštěvovanější za poslední dekády a pravděpodobně bude atakovat post nejnavštěvovanější tuzemské výstavy roku. Ohlasy zaznamenaly rovněž výstavy Josefa Šímy, Alberta Giacomettiho, Milana Grygara nebo Václava Hollara. NGP na letošním benátském bienále organizovala také úspěšný projekt Stanislava Kolíbala. 

Kurt Gebauer

Místo: Veletržní palác – 1. patro
Termín: 6. 3. – 2. 8. 2020
Kurátor: Michal Novotný

Kurt Gebauer, Děvče na židli, ZŠ Paseky, Ostrava Hrabůvka, 1980 

Retrospektivní výstava Kurta Gebauera (1941) bude doposud nejucelenějším vhledem do šedesáti let tvorby sochaře, pedagoga a osobnosti s vlivem na veřejný prostor. Celoživotní zájem o figuraci, ne však objektivní, ale vnímanou, živou, pohyblivou figuru umožnil Gebauerovi mimo specifického, v českém i mezinárodním prostředí těžko zařaditelného výrazu, i neustávající citlivou, ale zároveň břitkou kritiku předlistopadových i transformačních poměrů.   

Nebourat! podoby brutalismu v praze

Místo: Veletržní palác – 3. patro
Termín: 6. 3. – 6. 9. 2020
Kurátor: Helena Doudová
Odborná spolupráce / spolukurátorství: Klára Brůhová (UMPRUM), Radomíra Sedláková (NGP), Petr Vorlík (FA ČVUT)

Zdeněk Kuna, Hotel Strahov, 1970

Výstava prezentuje výjimečné architektonické „brutalistní“ projekty v Praze z 60. až 80. let, se zaměřením na architekturu – realizované i nerealizované stavby. V perspektivě stále častějšího bourání staveb je cílem projektu naučit veřejnost přijímat a případně ocenit tyto stavby v jejich architektonických kvalitách, které možná nejsou zřejmé na první pohled, a jsou obvykle překryté nálepkou „komunistická“ architektura. Výstava chce nástrojem pro poznání brutalistní architektury a vodítkem pro aktivizaci návštěvníků v duchu brutalismu.

Definice brutalismu je chápána komplexně, kritéria jako béton brut a tzv. „autenticita“ materiálů jsou do jisté míry omezující pro pražský kontext, je tedy nutné termín definovat šířeji jako proud pozdně moderní architektury, který revidoval modernistická východiska, ve zkratce, architektury redukované na funkci domu jako stroje nebo příbytku s vhodnou mírou provzdušnění a oslunění. Brutalismus obnovuje zájem o architekturu jako životní prostředí (v duchu TEAM X), inkorporoval řadu materiálových, estetických a technologických, i zahraničních kulturních vlivů své doby (béton brut, organické tvary, odhalené konstrukce i naddimenzované detaily). Esteticky brutalismus umožňuje větší autorskou volnost a plastičnost výrazu, expresivnost barev a materiálů. Hmotově brutalistické stavby vstupují výrazně do obrazu města, svou figurou, i formováním prostoru ve svém okolí.

Výstava představí především originální plánovou dokumentaci, kde se mnohdy stavby vyjímají dokonce radikálněji, než je tomu u realizací, doplněnou o koláže, fotografie, originálními fragmenty již neexistujících budov a uměleckými plastikami, dobovým nábytkem (designem), případně dostupnými původními, existujícími modely. Východiskem je originální dokumentace ze Sbírky architektury NGP, doplněná o vybrané zapůjčené exponáty (mobiliář…) z Prahy a okolí.

Sen ve snu: Edgar Allan Poe a umění v českých zemích

Otakar Kubín (Coubine), E. A. Poe, NGP

Místo: Veletržní palác – 4. patro
Termín: 6. 3. – 30. 8. 2020
Autor: Otto M. Urban
Kurátor: Veronika Hulíková

Výstava se bude věnovat reflexím tvorby amerického spisovatele, básníka a teoretika Edgara Allana Poea (1809–1849) ve výtvarném umění v českých zemích, stejně jako obecnějšímu fenoménu hrůzy a strachu. Poe vyvolává dodnes živý zájem, jeho povídky a básně stále inspirují nejen literáty, ale i výtvarníky, filmaře či hudebníky. 

Literární dílo E. A. Poea začalo více umělce inspirovat až po spisovatelově předčasné smrti. Hlavní zásluhu na tom měl překladatel jeho díla do francouzštiny básník Charles Baudelaire. Pozoruhodná díla inspirovaná Poeovou tvorbou vytvořily již ve druhé polovině 19. století tak výrazné osobnosti jako byli například Edouard Manet, Odilon Redon, James Ensor nebo Gustave Doré. Jakkoli začalo být Poeovo dílo překládáno do češtiny již v 50. letech 19. století, první výtvarné reflexe přišly až o několik desítek let později, tedy na přelomu století. Jeho básněmi a povídkami byl inspirován například František Kupka a záhy po něm i Josef Váchal, Jan Konůpek nebo František Kobliha. S českým prostředím měl silné vazby i Alfred Kubin, který svými pracemi doprovodil souborné vydání Poeových povídek v němčině. Zájem o Poea pak nepřetržitě trvá až do současnosti. Zásadní práce inspirované Poem vytvořil například Alén Diviš nebo František Tichý. Poe výrazně inspiroval i Jana Švankmajera a v nedávné době například Františka Štorma nebo Jaroslava Rónu. 

Projekt tak představí široké spektrum umělců, vedle již zmíněných například Krištofa Kinteru, Josefa Bolfa nebo Martina Zeta, stejně jako příslušníky nejmladší generace Jana Vytisku či Marka Škubala. Cílem projektu je demonstrovat úzké vazby, které může moderní a současné umění mít k tvůrci z 19. století, chce tak podpořit koncept sbírkové expozice 1796–1918: Umění dlouhého století.

Rembrandt

Místo: Palác Kinských
Termín: 17. 4. – 30. 8. 2020
Kurátor: Lucie Němečková, Blanka Kubíková

Rembrandt van Rijn, Učenec ve studovně, 1634, NGP

U příležitosti 350. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších nizozemských malířů Rembrandta Harmensz van Rijn (1606 Leiden – 1669 Amsterdam) připravuje Národní galerie Praha společně s Wallraf-Richartz-Museem v Kolíně nad Rýnem reprezentativní výstavu věnovanou tomuto umělci.

Ústředním dílem výstavy je portrét Učence ve studovně ze sbírek Národní galerie Praha z roku 1634, tedy z období naplněného pro Rembrandta úspěchem jak v profesním, tak v soukromém životě. Portrét však nezachycuje jen fyzickou podobu neznámého muže, ale Rembrandtovi se v něm mistrně podařilo zachytit dramatický duchovní život portrétovaného starce a díky výrazu tváře tak vyprávět bohatý příběh, čímž samotnou malbu staví na úroveň malby historické. I přesto však v sobě toto výjimečné dílo skrývá do dnešní doby více otázek než odpovědí. Výstavní projekt se v několika provázaných kapitolách pokusí pohlédnout na témata poznání a učenosti, kontemplace a intimity z odlišných úhlů – od umělcových počátků a časných prací v kontextu tohoto tématu, přes vzrůstající popularitu v Amsterdamu v třicátých letech 17. století, až po relevantní práce žáků i současníků a moderní pochopení Rembrandtova díla.

Výstava představí řadu prvotřídních děl zapůjčených nejen z významných světových muzeí a galerií, jako je například The Metropolitan Museum of Art New York, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antwerpen, The National Gallery London či vídeňská Albertina, ale i od soukromých zapůjčitelů. Záštitu nad výstavou převzal velvyslanec Nizozemského království v České republice J. E. Kees J. R. Klompenhouwer.

Mikuláš Medek: nahý v trní

Místo: Valdštejnská jízdárna, Klášter sv. Anežky České
Termín: 22. 5. – 22. 11. 2020
Kurátoři: Lenka Bydžovská, Karel Srp

Mikuláš Medek (3. listopadu 1926, Praha – 23. srpna 1974, Praha) byl jedním z nejvýznamnějších představitelů českého poválečného umění. Zpočátku byl ovlivněný surrealistickou skupinou, později se stal čelním představitelem informelu a nefigurativní malby. 

Ústředním motivem Medkova díla je téma lidského údělu, které umělec spojuje emotivním vyjádřením intenzivního prožitku mystického charakteru ve vnitřně jednotný a neobyčejně působivý celek, který k divákovi promlouvá s výraznou naléhavostí. Symbolika znakových systémů vytváří zvláštní obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém, bolestném a tajuplném rozměru. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů činí tohoto umělce jedním z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších zjevů nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století.

Cílem výstavy je představit Mikuláše Medka jako autora, který obstojí v mezinárodním srovnání – a zároveň jej ukázat nejen jako malíře, ale jako člověka, který svým životním postojem a názory ovlivnil mnoho významných umělců své generace. Výstava by měla být jednou z neucelenějších vzhledem k šíři Medkova díla a zároveň představit díla, která se běžně na výstavy nedostanou.

Výstava se uskuteční ve Valdštejnské jízdárně, Klášteře sv. Anežky České, kde budou vystavena díla se sakrální tématikou, i ve Veletržním paláci, kde v Malé dvoraně bude vystaveno monumentální Dekorativní paneau z roku 1969, původně vystavené v restauraci letiště Ruzyně.

Buddha zblízka

Místo: Palác Kinských
Termín: 6. 11. 2020 – 7. 3. 2021
Vedoucí kurátoři: Markéta Hánová, Johannes Beltz

Márovy-dcery-pokoušejí-Buddhu-Pákistán-2.–4.-století-Museum-Rietberg-Zürich

Národní galerie Praha a Muzeum Rietberg Zürich představí mistrovská díla buddhistického umění ze svých sbírek.

Kdo byl Buddha Šákjamuni a co přináší jeho učení? Jakými cestami se šířil buddhismus z Indického subkontinentu do jihovýchodní Asie, Číny, Tibetu, Japonska a dalších oblastí? Historii buddhistického umění od jeho počátků představí poprvé v České republice výstava pořádaná Národní galerií Praha ve spolupráci s curyšským Muzeem Rietberg. Exponáty vytvořené od 2. až 3. po 20. století jsou výběrem nejvýznamnějších sochařských, malířských a dalších děl buddhistického umění ze sbírek obou institucí. Výstava prostřednictvím uměleckých děl, audiovizuálních a interaktivních prvků provede diváky tematickými kapitolami buddhistického umění a poučí je o vzniku a šíření buddhismu v asijských kulturách včetně jeho reflexe v českých zemích. 

Úvodní kapitola výstavy ukáže rozmanitost, s jakou postavu zakladatele buddhismu zobrazovali umělci v oblastech, kam se jeho učení rozšířilo. Následují díla s náměty legend ze života Buddhy – od jeho narození provázeného zázračnými okolnostmi po vstup do nirvány. Oddíl věnovaný učení buddhismu představí dva základní směry, théravádový a mahájánový, arhaty jako první šiřitele Buddhova učení, a dále buddhy a bódhisattvy – postavy rozmanitého panteonu mahájánového buddhismu. Kapitola věnovaná šíření buddhismu napříč Asií obsáhne portréty mnichů, psané i tištěné buddhistické texty, zvukovou instalaci recitovaných modliteb nebo modely stúp určené k uchování relikvií. Závěrem výstava představí ohlasy buddhistické filozofie a praxe v českých zemích od konce 19. století po současnost včetně zájmu o sběratelství buddhistického umění.

Staří mistři II

Místo: Šternberský palác
Termín: od 12. 6. 2020
Kurátor: Sbírka starého umění NGP

Expozice doplní v roce 2019 otevřenou sbírkovou expozici Staří mistři ve Schwarzenberském paláci. Obě expozice se budou vzájemně doplňovat tak, aby utvořily jeden celek, a zároveň představí umělecká díla v různých souvislostech.

Hlavním záměrem revitalizace prvního a druhého patra stávající expozice ve Šternberském paláci je navázat na historickou tradici prezentace mistrovských děl v tomto objektu, v němž sídlila v letech 1811–1871 Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha. Koncepce prezentace počítá s vystavením děl v kontextu uměleckých center a jejich vzájemného prolínání. Důraz expozice ve Šternberském paláci bude kladen na srozumitelný, atraktivní způsob muzeální prezentace mířící na všechny věkové skupiny návštěvníků (tuzemských i zahraničních).

SAUL STEINBERG – VLADIMÍR FUKA

Místo: Palác Kinských
Termín: 18. 9. 2020 – 3. 1. 2021
Kurátor: Adriana Šmejkalová

Saul Steinberg, The New Yorker Airmal, 1974, NGP, dar The Saul Steinberg Foundation

Výstava představí amerického kreslíře, karikaturistu a ilustrátora Saula Steinberga (1914–1999), který sám sebe charakterizoval jako kreslícího spisovatele. Jeho kresby jsou proslulé sice nejvíce z časopisu The New Yorker, jeho význam se však nedá zjednodušit jen ve smyslu tvůrce kreslených komentářů. Ovlivnil novinovou ilustraci a karikaturu daleko za hranicemi USA včetně českého prostředí. Steinberg byl nejen talentovaný umělec, ale člověk s širokým kulturněpolitickým rozhledem.  Pojednával o každodenním lidském životě s jeho paradoxy, mezilidské vztahy studoval jako výraz spojení a zároveň vzájemného nepochopení až odcizení. Národní galerie poprvé zpřístupní Steinbergovy práce ze Sbírky grafiky a kresby, jež byly velkorysým darem americké nadace The Saul Steinberg Foundation, New York. 

 Při této příležitosti připomeneme také českého malíře a ilustrátora Vladimíra Fuku (1926–1977), který v roce 1969 emigroval stejně jako již dříve Steinberg do Ameriky, do New Yorku. V oblibě měl motiv labyrintů, ztělesňujících soudobou tíživou situaci, spletité křižovatky života. S dílem Saula Steinberga jej pojí mnohé, oba schopní kreslíři, solitéři, mapovali společnost a kulturu dané doby, bylo jim společné i nejedno téma, ať už to byl New York, mapy a labyrinty nebo hudba.

Sbírky Moderní galerie a Muzea současného umění Metelkova v Lublani

Místo: Veletržní palác
Termín: 16. 10. 2020 – léto 2020
Kurátor: Michal Novotný

Výstava představí sbírky Moderní galerie a Muzea současného umění Metelkova v Lublani (Moderna Galerija / Muzej sodobne umetnosti Metelkova Ljubljana). Jejím jádrem bude konkrétně sbírka ArtEast 2000+, která vznikala v 90. letech minulého století jako první institucionálně budovaná sbírka zaměřená na východoevropské umění. Tu doplní díla balkánského moderního umění ze sbírky lublaňské Moderní galerie společně, díla ze sbírek Národní galerie Praha i díla přímo od středoevropských a východoevropských umělců. 

Výstava se mimo otázky, co je východoevropské umění a jak byla jeho podoba ovlivněna na jedné straně politickými režimy a na druhé nedostatečnou infrastrukturou, bude dotýkat tématu odkazu východoevropských avantgard pro práce umělců let 60. či 70. a nultých let po roce 2000.

IGOR KORPACZEWSKI

Místo: Veletržní palác – 1. patro
Termín: 16. 10. 2020 – 28. 2. 2021
Kurátoři: Michal Novotný, Adéla Janíčková

Průřezová, retrospektivní výstava autora střední generace (1959) zhodnotí jeho přístup k médiu. Korpaczewského tvorba započíná již v 80. letech, oproti společenské reflexi tehdejších převažujících postmoderních tendencí (Tvrdohlaví) zůstává vždy introspektivní. Tři desítky let trvající soustředění na figuraci většinou není adresné, konkrétní, ale má obecnější rysy alegorie či personifikace. Korpaczewského portréty nesoucí jakýsi filmový opar nostalgie a minulosti odkazují k nejasným, ale jaksi povědomým příběhům a rolím.

Markéta Othová

Místo: Veletržní palác – 5. patro
Termín: 16. 10. 2020 – 28. 2. 2021
Kurátoři: Michal Novotný, Adéla Janíčková

Průřezová, retrospektivní výstava autorky střední generace (1968) zhodnotí její přístup k médiu. Přestože se tvorba Othové formálně řadí k tradici české konceptuální, archivní, černobílé fotografie (Michal Kalhous, Jasanský / Polák) zachovává si vždy intimní, deníkový charakter. Soustředění na nejvšednější okamžiky, neinscenované a nemanipulované, rozfázované do lyrických sérií v často melancholickém nádechu a se zdůrazněním voyerské pozice fotografa staví Othovou do specificky autonomní originální pozice. Othová také zůstává jednou z mála českých fotografek s mezinárodní kariérou a jednou z mála českých umělkyň, která se v 90. letech prosadila na velkých výstavách v zahraničí, v Čechách doposud nezhodnocenou.

Umělecká kolonie na Okoři

Místo: Veletržní palác – 4. patro
Termín: 16. 10. 2020 – jaro 2021
Autoři: Veronika Hulíková, Otto M. Urban
Kurátor: Veronika Hulíková

Antonín Slavíček, Červnový den, 1898–1899, NGP

Zřícenina hradu Okoře nedaleko Prahy poskytovala českým umělcům inspiraci již od dob romantismu. V polovině devadesátých let 19. století se Okoř a její blízké okolí stala oblíbenou destinací studentů krajinářského ateliéru pražské Akademie, vedeného profesorem Juliem Mařákem, kam se vraceli i po ukončení studia na Akademii. S nadsázkou tak můžeme mluvit o jediné „malířské kolonii“ v českém umění 19. století. Vůdčí osobností skupiny umělců byl bezpochyby Antonín Slavíček (1870–1910), vedle něj zde ovšem působili i dva další významní malíři: Otakar Lebeda (1877–1901) a Antonín Hudeček (1872–1941). 

Přes rozdílné povahy i malířský temperament bylo pro jejich tvorbu společným rysem úsilí o nalezení moderní podoby krajinomalby. Právě početný soubor obrazů vytvořených během let 1897–1902 na Okoři umožňuje dobře prezentovat krátký, ale intenzivní proces proměny formálních i obsahových složek obrazu, kterým české malířství procházelo na přelomu 19. a 20. století. V tomto klíčovém období se nová generace umělců, jejímiž předními představiteli byli právě Hudeček, Lebeda a Slavíček, zpracovávala podněty impresionismu, pointilismu a symbolismu a snažila se tak domácí umění vysvobodit z jeho izolace a přiblížit ho současnému dění na evropské scéně.

Grafické kabinety

LINIE, SVĚTLO, STÍN: VÝBĚR Z MISTROVSKÝCH DĚL EVROPSKÉ GRAFIKY A KRESBY 17. A 18. STOLETÍ

Místo: Schwarzenberský palác – grafický kabinet
Termín: 12. 2. – 10. 5. 2020
Kurátor: Petra Zelenková

Výstava naváže na první etapu výběru z mistrovských děl starého umění z fondu Sbírky grafiky a kresby. Zatímco zahajovací výstava ve znovuotevřeném Schwarzenberském paláci aktuálně představuje umělecká díla renesance a manýrismu, v jejím pokračování budou prezentovány kresby a grafické listy období baroka a klasicismu. Návštěvníci budou mít příležitost shlédnout umělecká díla na papíře slavných světových i domácích umělců, například Rembrandta van Rijn, Václava Hollara či Karla Škréty. Ve výběru se významně uplatní obdivuhodně detailní i umělecky působivé veduty a architektonické náměty, z nichž jmenujme rozměrné listy Giovanni Battisty Piranesiho či Michaela Heinricha Rentze. V této druhé etapě bude výstava instalována v obou místnostech nového grafického kabinetu. 

Další témata a termíny výstav v grafických kabinetech Schwarzenberského a Veletržního paláce budou zveřejněny v průběhu roku 2020.

LEONARDO INSPIRUJÍCÍ

Místo: Schwarzenberský palác – grafický kabinet
Termín: květen–srpen 2020
Kurátor: Dalibor Lešovský

Václav Hollar, Podle Leonarda Da Vinci, Salvator Mundi, 1650

Leonardo da Vinci byl uměleckou osobností, která nikdy nepřestala podněcovat následující generace. Připravovaný grafický kabinet představí jak díla vytvořená podle Leonardových předloh, tak také jím volně inspirovanou tvorbu. Jeho talent byl zdrojem inspirace pro Albrechta Dürera, nebo Petera Paula Rubense. Řadu grafik podle Leonardových kreseb či obrazů provedl Václav Hollar. Vystaveny budou také kresebné studie z okruhu Polidora da Caravaggio, grafiky Williama Hogartha či Domenica Campagnoly. Grafický kabinet ve Schwarzenberském paláci je vyhrazený primárně starému umění, jeho součástí tentokrát budou i díla z 19. a 20. století. Návštěvníci si tak budou moci prohlédnout kresby Jana Zrzavého nebo Viléma Kandlera, Pilotním dílem vystavené kolekce bude Hollarův lept Kristus Spasitel, jehož předloha – Leonardův znovuobjevený obraz – v nedávné době rezonovala všemi světovými médii. 

Comments

comments