Recenze: Neil Young na Waldbühne v Berlíně
Stačí jednou prošvihnout koncert, a máte z toho mrzení na zbytek života. Řeč je samozřejmě o historicky jediném pražském vystoupení Neila Younga před 30 dlouhými lety. Stárnoucí muž si od té doby pořád musí připomínat, že ho tehdy v půli devadesátek nezodpovědně a neodvolatelně zřejmě v přívalu jiných radovánek nebo povinností (kdoví, co to tehdy zrovna bylo) zazdil s naivní vírou, že se Mistr jistě brzy vrátí, však tyhle ptáčky známe…
Tady se nešťastník ovšem se svou naivitou krutě zmýlil. Mapa Česka z domácího atlasu světa u Youngových nejspíš někam zapadla, zmizela a nikdo se ji už zřejmě nikdy nevydá hledat. A protože kanadskému velikánovi už bude za pár měsíců překvapivých 80 let, je načase začít vzít věci do svých rukou a vyrazit za ním tedy někam do světa. Co takhle třeba 3. července do Berlína?
Tamější Waldbühne je k provedení nápadu ideální. Navzdory svému nacismem zapáchajícímu prapůvodu je to dnes hodně příjemné místo a desetitisíce (povětšinou rovněž obstarožních) Němců mají svého Younga očividně taky rády. U při druhém fláku Hey Hey, My My (Into the Black) jejich hlasivky prokázaly nade vší pochybnost prokázaly, že text znají stejně dobře jako hvězda večera. Očividně jim nevadilo ani mírné škobrtnutí zvukaře na samém začátku koncertu.
O tom, že po vcelku poklidném úvodu večera začne pořádný hukot, potom osazenstvo lesního amfiteátru přesvědčila Youngova řízná sóla v následující Be the Rain, po níž si zpocený frontman sundal košili a čtvrteční dobrodružství mohlo pokračovat.
Během svého dvě hodiny trvajícího vystoupení Neil Young se svými čtyřmi spoluhráči z kapely Chrome Hearts publiku nabídl celkem 16 fláků, vesměs hity ze všech období své pozoruhodné kariéry. Namátkou The Needle and the Damage Done, Harvest Moon, Like a Hurricane anebo závěrečný příhodný Old Man. Kromě očekávaných kouzel s kytarami a foukací harmonikou si ale jednu písničku „střihl“ na starobyle vyhlížející varhany.
Jako jediný přídavek zazněla ve zběsilém tempu desetiminutová Rockin‘ in the Free World zahraná tak razantně, že z nástrojů obou kytaristů (tím druhým byl nejmladší syn Willieho Nelsona Micah) struny doslova lítaly. Víc už tedy nebylo třeba nic dodávat. A tu slavnou a Mistrem tentokrát nezahranou pecku Heart of Gold si spokojeně odcházející pamětník mohl vyslechnout aspoň cestou vlahým večerem k parkovišti v podání hlasitého bezejmenného šumaře.
Setlist koncertu můžete najít na setlist.fm
Neil Young
Berlín, Waldbühne
3.7.25
Setlist:
Přečtěte si také:
Přehled koncertů
Nine Inch Nails v Berlíně
Comments
