Nikol Bóková: Hudba může být společným jazykem všech lidí
Klavíristka a skladatelka Nikol Bóková hlásí novinku. Po albech Inner Place (2019), Unravel (2020) a Prometheus (2021) přichází album Elements podepsané Nikol Bóková Quartet. K němu vznikl náš rozhovor.
Vyrůstala jste s hudbou? Co vás přilákalo k pianu?
Byla jsem přilákána starým křídlem, které záhadně existovalo u babičky. V naši rodině se tak nějak zlehka “zuškařilo”, ale nikdo se hudbě dále nevěnoval. Já děkuju mojí prozíravé mamince, která mě v pěti přihlásila na ZUŠku. Nejdřív jsem žila v přesvědčení, že chci být paní učitelkou klavíru, ale v devíti se mi odkryly nové možnosti realizace v podobě koncertní pianistky. Od té doby moje determinovaná cesta rozšířila svůj horizont až o nějakých dvacet let později, kdy jsem objevila možnosti vlastního skladatelského vyjádření.
Sbíráte ceny za jazzové nahrávky, ale nejste přece jen jazzmenka?:)
Po vydání Inner Place a jeho okamžitém zařazení do jazzové škatulky to pro mě byla taková vzrušující a lehce podivná okolnost. Chápala jsem samozřejmě, proč tomu tak je, ale když přes dvacet let žijete s tím, že jste klasik, a skládáte, hrajete a improvizujete diametrálně odlišným způsobem než jazzmani, tak je to najednou něco nečekaného, něco nového. A také něco, co nevzniklo úmyslně s tímto záměrem. Prostě se to stalo a přirozeně vplulo do určitého hudebního proudu. Teď, po čtyřech vydaných albech, to vnímám tak, že ač jsou v mé hudbě hodně silné žánrové přesahy, tak vlastně dává smysl, že ta kategorie, kam se má hudba primárně řadí, je právě jazz. Jen to není ta linie tradiční a historická. Je to linie, která vede z druhé strany, ze které je možno vnímat jazz jakožto svobodomyslný svět širokých hranic.
Jakého svého kariérního úspěchu si nejvíc ceníte?
Napadlo mě slovo mezníky. Takové ty záchytné body v podobě odrazových můstků, které mnohdy působí jako zázraky nebo náhody, přesto, že s odstupem víte, že byly esenciální ve vývoji a směřování vaší cesty. Ty momenty, které vedou k dalším, novým možnostem směrem za vizemi a ideály, které si člověk staví, kultivuje, o kterých sní. Jako například první sólový koncert s filharmonií, zdárná přijetí na školy, které jsem si přála, k profesorům, které jsem si vybrala, nalezení uměleckého partnera v Janu Valovi a každá tvorba vzniklá ve spolupráci s ním, email od Petra Ostrouchova, že Animal Music rádo vydá Inner Place, premiéra videoklipů k hudbě Promethea v Kině Pilotů, či založení vlastního vydavatelství.
Každé písmenko, každý znak představovaly velkou zodpovědnost.
Vydáváte album na vlastním vydavatelství, co vás přimělo k tomu ho založit?
Touha po svobodě. Po možnosti předat světu vlastní tvorbu v podobě, která je ryze moje, komplexní, bez zásahu vnějších pozorovatelů. Pokud má vydavatel jiné představy, a společná cesta v hledání kompromisů mění něco, na čem hluboce a intenzivně pracujete, čemu věnujete mnoho času a mysli, a k tomu dokáže být snaha takového komunikování a hledání společného průsečíku oběma stranám nepříjemná, pak existují dvě možnosti. Překročit určitou komfortní zónu a s díky jít po vlastní ose, nebo se s pokorou podvolit a měnit svou tvorbu pro vize někoho jiného. A na to vnímám život jako příliš krátký. Samozřejmě tento krok předcházelo mnoho přemýšlení, úvah a sebereflexe. Vstupovali jsme společně s Janem do tohoto nového světa s bázní, ale také s velkým vzrušením a s postupně rostoucím pocitem toho, že to je ten správný krok na naší společné cestě. No a pak už to jelo!
foto Jan Vala
Jak taková věc vůbec probíhá?
Přináší to s sebou samozřejmě velkou spoustu věcí. Jednak ze strany administrativní, kdy se musíte rozhodnout, v jaké podobě chcete existovat, jak bude fungovat vaše účetnictví, jak se budete jmenovat, jaké jsou vaše vize, jaký bude váš web a na jakém principu bude fungovat váš obchod, jak vyřešíte platební brány a spoustu dalších nezbytných věcí. Co vlastně chcete lidem dávat? Proč máte existovat? Rozhodli jsme se založit s. r. o. a naše vize rychle nabíraly na konkrétních tvarech, jakoby to pro nás byl, velmi překvapivě, ten nejpřirozenější krok. Pak je na starosti samotná hudba. Ta byla v tento moment už zkomponovaná i nahrána. Přišla tedy práce na masteringu, kterého se chopil Jan, stejně jako vizuálu, který se vlastně netýkal pouze tohoto jednoho alba, ale který bude udávat celkový estetický přístup ke všem našim deskám.
Každé písmenko, každý znak, volba fotek a jejich umístění, představovaly velkou zodpovědnost vůči všemu budoucímu, co bude vycházet. Výběr lisovny, volba digitálního distributora, uvážení, prostřednictvím jakých médií chcete existovat a v jakých nákladech. Přiřazení kódů a smlouvy u intergramu, kódy hudebnin, protože budeme poskytovat i noty mé doposud vydané hudby, čárové kódy, promo fotografie a tiskové zprávy, desítky a desítky osobních emailů se snahou informovat o releasu svět, či četné vystáté fronty na poště pro ověřování podpisů, a spousta dalších úkonů, skrze které získáváte se svým výtvorem větší a větší vztah.
Překvapilo vás při rozjezdu vlastního labelu něco?
Myslím, že nás s Janem oba překvapuje, jak nám to už teď dokáže dělat radost. Je zvláštní, že něco, co by vás před pár měsíci ani ve snu nenapadlo, se stane tak rychle součástí vašeho života.
Myslíte si, že ženy to mají v hudbě těžší? Nebo snazší? Nebo se to tak říci nedá?
Myslím, že je to člověk od člověka. Můžete být chlap a fakt to dát a můžete být žena a fakt to dát. A taky naopak. Svatý grál je podle mě kombinace píle, touhy, víry, sebereflexe a trpělivosti.
Pracujete v kvartetu i v triu, jak v něm fungují jednotlivé role?
Moje aktuální projekty jsou sólo, trio, quartet a quintet, což je uskupení Promethea. Každé přináší jinou atmosféru, samozřejmě jiný zvuk a také jiný posluchačský i interpretační prožitek. Trio má své vlastní kouzlo, kterého si nesmírně cením, oproti kvartetu je intimnější, sluší mu i menší stage, dávám zde větší prostor například klavírním improvizacím. S kvartetem na koncertech hrajeme i skladby z Inner Place a Unravel, které vznikly původně pro trio. S elektrickou kytarou Davida Dorůžky dostává ta hudba nový rozměr, najednou si umím představit tu stejnou hudbu znít na stadionu pro tisíce diváků. Jak pro zvuk, tak pro energii a otevřenost, které se té hudbě v tomto line-upu dostává. Prometheus zazní poprvé živě v srpnu na festivalu Viva Musica! v Bratislavě a já se ohromně těším na to, co tento koncertní zážitek přinese, jak posluchačům, tak nám samotným.
Míříte do mezinárodních vod?
Rozhodně. Česka si vážím a jsem ráda, že jsme naše vydavatelství po mnohém uvážení založili tady. Ale jsme malá zemička. Necelých 11 milionů lidí mluvících jedním jazykem. Můžeme se na to podívat i z praktického hlediska, kdy se můžeme v takovýchto číslech zamyslet nad kupní silou nebo nad možnostmi koncertování. Zároveň, můj hlavní osobní důvod, proč toužím plavat mezinárodními vodami, je touha sdílet. Můj sen je dokázat dostat mou tvorbu k těm, kteří ji budou chtít slyšet, které potěší, osloví, které dojme nebo rozradostní. Kterých se prostě nějak dotkne. Jan se celý život inspiruje světovou tvorbou a společná touha po existenci našeho umění ve světě bez hranic je obrovská. Lisujeme v Holandsku, online distribuci budeme mít v Americe, máme francouzský název, logo je v japonské katakaně a toužíme tvořit pro celý svět… Jedna planeta pod společným sluncem, a hudba, která může být společným jazykem všech lidí.
Co vás baví kromě hudby?
Kromě hudby se už pár let intenzivně věnuju editorské (střihačské) práci, převážně v rámci projektu Cataplasm, který jsme s Janem vytvořili pro dokumenty ze světa hudby, masterclassy, klavírní lekce pro začátečníky, videoklipy k autorské hudbě, audiovizuální záznamy klasické interpretace… V blízkém budoucnu by ideálně mělo být naše audiovizuální těžiště ve videoklipech k mé hudbě, ve vzdálenějším budoucnu je středobod našich společných snů tvorba celovečerních filmů. A ráda píšu, což se s tímto snem silně pojí.
Chcete zmínit ještě něco?
Toužím po tom, aby “Soleil et Pluie” neboli “Slunce a déšť”, které jsme s Janem začali budovat, bylo místem, kam lidé rádi zavítají. Kde se budou cítit dobře a budou moct objevovat nové hudební prožitky a emoce. Kde budou mít možnost přijít odpočívat nebo si dělat radost a potěšení. Soleil et Pluie se nám stalo novým světem a my do něj srdečně zveme každého, kdo bude mít chuť nahlédnout.
https://www.facebook.com/nikolbokovafanpage/
–
Comments
