Odmítnutý rukopis nemusí skončit na dně šuplíku, ale jen u jiného, netradičního nakladatele

22 prosince, 2018
Redakce
knihy, kultura

Aerial view of woman typing on a retro typewriter

Historky o několikanásobném odmítnutí autorova rukopisu nejsou v nakladatelském světě ničím zvláštním, ani novým. I přes řadu odmítavých úskalí se ale mnozí z autorů nevzdávají. Jakým směrem se se svým rukopisem autoři mohou po odmítnutí ubírat, aby jejich kniha přeci jen spatřila světlo knižních pultů, a dá odmítnutí předejít?

Mnozí redaktoři, kteří mají osudy rukopisů ve svých rukách, se shodnou, že mají-li se domluvit na tom, zda rukopis je, nebo není dobrý, doberou se většinou k jednotnému stanovisku. Tím spíše, pokud jde o text velice dobrý, jenže ani vynikající rukopis není zárukou úspěšné knihy. Proto musí nakladatelé zvažovat všechna fakta.

Autor je strůjcem úspěšnosti rukopisu

Ročně je v České republice odmítáno velké množství rukopisů, a to zdaleka ne kvůli své kvalitě. Podstata je mnohem snazší – autoři často nabízejí své texty na špatném místě, tedy v nevhodném nakladatelství. Je dobré si ještě před odesláním rukopisu nastudovat ediční činnost vydavatelství, kterému chce text nabídnout. Prvním podstatným krokem a větší šancí na úspěch je proto výběr správných nakladatelství a průzkum nakladatelského trhu.

Při výběru nakladatelství, kam chcete rukopis zaslat, se zaměřte na tři podstatné ukazatele: jaké autory nakladatelství vydává, jaké knihy v něm vyšly za poslední dva roky a na jaké čtenářstvo se zaměřuje. Protože čím podobnější rukopisu vydávaná literatura, tím vyšší je šance, že se nakladatelství textu ujme.

Vybírat je ale třeba z těch nakladatelství, která dávají prostor i debutujícím autorů, protože pokud jeho ediční plány plní jen renomovaní autoři, těžko se do nich dostane prvotina.

Nevěšte hlavu, odmítnutý rukopis neznamená prohru!

Znáte veleúspěšné tituly jako Firma či Případ Pelikán? Jejich autorem je Američan, rodák z Arkansasu, John Grisham. Jeho první knížku odmítli v nejméně šestnácti vydavatelstvích. Od té doby se mu už více než dvanáctkrát podařilo napsat nejprodávanější knihu roku. A to není zdaleka jediný typický příklad, jak se zrodila “knižní hvězda”.

Knižní bestseller Pán much od Williama Goldinga, pozdějšího držitele Nobelovy ceny za literaturu, byl odmítnut jednadvacetkrát. Netřeba zmiňovat, že příběh pojednávající o vrozeném sklonu lidské povahy ke zlu, se záhy po vydání stal kultovním a byl již dvakrát zfilmován.

O J. K. Rowlingové se všeobecně ví, že se s rukopisem Harryho Pottera zpočátku jen těžko prosazovala. Posílala knihu jednomu agentovi za druhým (v anglicky mluvících zemích je nutné nejprve nalézt literárního agenta, který za vás posléze oslovuje nakladatelství), všichni ji ale zdvořile odmítali. Dnes má značka Harry Potter podle odhadů odborníků hodnotu okolo 15 miliard dolarů.

Nebojte se jít také za vlastním snem, často k jeho splnění vede nelehká cesta, ale pak to stojí za to.

Kritika vás může posunout, nebraňte se jí

Vybrali jste si pečlivě nakladatelství, poslali jste do něj váš rukopis a po měsících čekání vám přišlo odmítavé stanovisko? Berte ho s klidem a vážně. Přijde-li vám strohá odpověď o pár slovech, která pouze konstatují nezájem, nejspíše nikdo neměl čas se rukopisu věnovat.

Pokud ale nakladatel odmítnutí odůvodní, je třeba věnovat mu pozornost, neoponovat, nekontrovat a zamyslet se, zda nelze rukopis vylepšit. V případě, že vám přijde odpověď s vysvětlením, kde nakladatel mluví o gramatických chybách, nebo se ukáže, že nakladatel si knihu vyložil úplně jinak, než s jakým záměrem jste ji psali, anebo se některá odůvodnění opakují u více nakladatelů, měli byste zbystřit.

Jak odmítnutí rukopisu využít a dá se mu předejít?

I když kritika může bolet, neměli byste hned rukopis házet do kouta a vzdát se. A nemusí jít nutně o kritiku od nakladatele, ale i od blízkých. Každý spisovatel dal někdy přečíst své dílo přátelům, rodině, někomu blízkému. Pokud mu ale všichni pochlebují, nelze se úplně bavit o konstruktivní kritice. Stejně špatnou práci beta-čtenáře odvede i někdo, kdo autorovi závidí, a knihu tak strhá záměrně.

Je proto dobré zvolit někoho blízkého, z okruhu rodiny, nebo osobu z on-line spisovatelských skupin. Pokud někomu skutečně důvěřujete, zároveň je cílovou skupinou vaší knihy, je aktivní čtenář a má s vámi dobré úmysl, rukopis mu určitě dejte k nahlédnutí a posouzení z hlediska obsahu i formy. Právě takový člověk vám může říct, kde by příběh mohl být více rozvinutý, čemu není zcela rozumět, a kde je text až moc přehnaný. Zároveň by vás měl povzbudit do dalšího psaní a ne od něj odrazovat.

Buďte chytří a využijte nové možnosti vydání vaší knihy

Pokud autor nechce podstupovat tradiční nakladatelské kolečko, nebo už má jen dost četných odmítnutí, je tu i jiná cesta. Pointa – nová on-line nakladatelská služba. Fakt, že je on-line, ale neznamená, že se zaměřuje jen na e-knihy, naopak. Do předprodeje i následné distribuce jdou knihy, které čtenáři i autor mohou držet v rukách.

Pointa se snaží celý nakladatelský proces co nejvíce zlidštit a zjednodušit, proto autorovi s rukopisem ukáže cestu od financování, k self-publishingu až k distribuci. Podstatný je také fakt, že Pointa nemá redakční radu – milníkem kvality jsou proto čtenáři a knižní kolegové, protože Pointa funguje na peer-to-peer principu (označení typu sítě, ve které spolu komunikují přímo jednotliví klienti či uživatelé, pozn. red.).

Je to takové nakladatelské tržiště s různými osobnostmi – redaktory, grafičkami, korektory, ilustrátorkami i markeťáky, kteří vám pomohou knihu dotáhnout do konce. Autor sám si skrze Pointu poptává a postaví vlastní knižní tým.

Když vydání rukopisu vezmete do vlastních rukou

Pokud přijde ono několikáté frustrující odmítnutí rukopisu u tradičních nakladatelů, možností je také vydat knihu v zakázkovém nakladatelství. V tomto případě autor zaplatí náklady a následně dostává zisk z prodaných kusů. Český trh nemá takovýchto nakladatelů ani dvě desítky. Je třeba volit opatrně, protože následnou distribuci má jen pár z nich.

Autor může vydat knihu i úplně sám, tím si ale zavírá dveře do knihkupectví a na jeho pulty. Distributoři totiž uzavírají smlouvy jen s nakladatelstvími a s jednotlivci se nebaví. Vždy je proto lepší vrátit se k některé z předchozích možností.