Při focení si rád sáhnu na dno svých sil, říká jeden z nejlepších světových sportovních fotografů

Český fotograf Jan Kasl patří mezi světovou špičku sportovní a outdoorové fotografie. Díky dlouhodobé spolupráci se společností Red Bull mohl procestoval svět a fotit nejlepší sportovce.

foto Jan Kasl

Rád vzdoruje náročným situacím i živlům, fotil pod vodou i ve vzduchu, za polárním kruhem, na Lofotech, ale třeba i trek na Annapurnu. Ještě donedávna absolvoval i ty nejtěžší podmínky v keckách a džínách.

Akureyri, Island, foto Jan Kasl

Už deset let se věnujete sportovní a outdoorové fotografii. Proč právě jí?

K samotnému focení a následně focení akčních sportů jsem se dostal vlastně trochu nedobrovolně. Od malička jsem k těmto aktivitám inklinoval a aktivně se několika z nich věnoval. S partou kamarádů jsme často vyráželi lyžovat a snowboardovat do alpských resortů, kde nám pod příslibem publikování článku v českých mediích nabízeli ubytování a permice zdarma. Díky absenci nezbytného talentu a stylu, který byl spíše každému pro smích, jsem se bez protestů postavil za fotoaparát a začal výlety dokumentovat. Vlastně to nakonec nebylo vůbec špatný. Cestoval jsem po hezkých místech, fotil to, co mě baví, občas vyhrál nějakou fotosoutěž a vrtulník lítal do snowparků pro někoho jiného. Mimo to obdivuju rozmanitost, kterou to přináší. Spojení několika fotografických disciplín, trávení času v přírodě a všude kolem kulisy, které se vám neokoukají.

Je to tak, že nedostatek talentu pro sporty vám nastartoval dráhu profesionálního fotografa? Nebo máte v rodině umělecké kořeny?

V rodině žádné umělecké kořeny nemám a možná právě proto jsem dlouho balancoval mezi studiem na VŠE a focením na plný úvazek. O status spořádaného studenta mě v druhém ročníku připravila nabídka na focení X Games v Aspenu, které se konaly v termínu zkouškového období. Problémy s dosažením dostatečného počtu kreditů jsem se pokusil zvrátit paděláním neschopenky, kterou jsem odesílal v příloze emailu. Jeden z profesorů mi udělil cennou lekci tím, že neschopenku poslal ke kontrole originality do nemocnice. Nabralo to rychlý spád, po disciplinárním řízení jsem byl vyloučen. Já jsem se znovu přihlásil, ale celá situace se opakovala znovu, když mi opět přišla pozvánka na X Games. A v ten moment jsem se rozhodl věnovat se fotografování naplno.

Jako všechny ostatní fotografické disciplíny mají své pro a proti, tak i sportovní fotografie má světlé stránky i úskalí.  Někomu by mohlo vadit vstávat ve 3 hodiny ráno a v mínus deseti šlapat s dvaceti kilovým batohem na vrchol hory na východ slunce a radši by přišel na desátou do studia, zapnul světla a uvařil si kafe. Tím v žádném případě neříkám, že by portrétní, fashion nebo produktová fotografie byla jednoduchá, tak to rozhodně není. Při outdoorovém focení se ale fotograf často dostává mimo svou komfortní zónu a čelí různým přírodním živlům, což přidává na dramatičnosti a dotváří celkovou atmosféru.

Fotíte převážně v extrémních podmínkách, pod vodou a ve vzduchu, za polárním kruhem a Himalájích. Nemáte někdy strach?

Strach vyloženě ne, ale respekt k přírodním živlům určitě ano. Ať už jde o surfing, divokou vodu, freeeride v horách, vždy je nutné přesně vědět, do čeho člověk jde. Znát rizika a sledovat vliv počasí. Navíc role fotografa nespočívá jen v samotném focení, ale také rozhodování, jakým podmínkám vystavím nejen sebe, ale i sportovce a zbytek produkce.

V roce 2016 jste uspěl s fotografií legendy wakeskatu Andrewa Pastury v Red Bull Illumine, největší mezinárodní fotografické soutěži na světě zaměřené na sportovní fotografii. Jaké známé tváře mají od vás fotky?

Fotil jsem spoustu slavných sportovců jako je Danny Macaskill, Martin Söderström, Eva Samková, Vavřinec Hradílek, atd. Nejzajímavější mi ale přišel příběh Michala Kosíka, bikera, který po nehodě skončil na vozíčku, ale ani na moment na mountain biking nezanevřel a jezdí na speciálně upravené čtyřkolce. V projektu „Back on wheels“ mu Richard Gasperotti umožní sjet freeride v Terres Noires ve Francii. Neuvěřitelné emoce, skvělý příběh.

Seljalandsfoss, Island, foto Jan Kasl

Říká se o vás, že si při focení rád sáhnete na dno svých sil. Je to pravda?

Nemám masochistické sklony, ale myslím, že k focení akčních sportů to zkrátka patří. Snažím se zažívat to samé, co sportovci. Třeba na Lofotech jsem čekal přes hodinu v oceánu na správný záběr, oceán měl teplotu lehce nad nulou a já měl děravý neopren. Tuto výživnou zkušenost ale předčila týdenní výprava po Tatrách při teplotě -30°C, kterou jsem absolvoval v keckách a džínách. To už bylo i na mě trochu moc.

Na trip po Islandu, který jsem absolvoval letošní podzim, jsem vyrazil s Vavřincem Hradilkem a kamarády náležitě připraven. Moje práce totiž zaujala síť prodejen Fjällräven shop, právě oni mě poprvé přiměli vyjet na cestu s funkčním oblečením, což byla nečekaně dobrá zkušenost. Nic mě neškrtilo a bylo mi teplo. Kouzlo severských zemí spočívá v tom, že je v nevlídném počasí snad ještě krásnější než když je jasno. Mrznoucí déšť by leckoho zahnal do kavárny, ale já jsem si to mohl venku náležitě užít.

Máte čas prozkoumat lokalitu mimo objektiv?

Byl jsem na spoustě míst po celém světě, ale mnohdy jen na nějakých závodech nebo na specifické lokaci, takže jsem často neměl prostor ani čas se dostat a prozkoumat více z dané země. Místa, kde jsem byl a líbí se mi nejvíce, jsou určitě Lofoty, severní ostrov Nového Zélandu, Národní parky USA, Britská Kolumbie nebo islandský Landmannalaugar.

Kam máte namířeno příště?

Stále se mi nějaké projekty honí v hlavě. V blízké době bych rád realizoval několik expedic se sportovci na netradiční místa a zaměřil se na kořeny daných sportů.

Comments

comments