Příliš dlouhej tweet z Berlína: LCD Soundsystem vs. Car Seat Headrest
K narozeninám jsem od ženy dostal krásnej dárek – vstupenky na dva koncerty v Berlíně. Z opulentního zakončení kariéry se navrátivší LCD Soundsystem a zachránce chytráctví v indie rocku – Car Seat Headrest.
Nervozitu z dlouhý cesty autobusem přebíjím projížděním nedávných koncertních setlistů obou kapel. Do háje, to je hroznej hit za hitem. LCD průjezd kariérou a minule zazněla jako první přídavek fantastická Oh Baby, CSH zase načnuli set v Kolíně nad Rýnem kavrem nádherný písničky Waves of Fear od Lou Reeda a vše zakončili napresovanou jedenáctiminutovou hlukovkou Beach Life-in-death.
Náladu mi udrží nostalgická vzpomínka na dětsví ve formě hraniční kontroly. Vlčáci included. Člověk by řekl, že se nenechaj jen tak něčím rozhodit, ale můj tuňák v tortille je na chvilku zdržel. Zabavenej mi naštěstí nebyl.
Laskavý přespání mi na obě noci poskytl kamarád (a noční živel) Frank, kterej si doma kvasí ředkev a slejvá bezovej sirup. Paradoxem je, že si svoje (samozvaný!) biomatkovství vyvažuje snem, že jednou zapálí kontejner s plasty. Ale tak to tady asi prostě chodí.
K věci. První na řadě byli LCD Soundsystem. Vystupovali v atypický dřevěný hale Tempodrom v blízkosti fotbalovýho hřiště. Vysokokapacitní a přesto útulnej prostor s krásným stropem dokáže slušně zapůsobit, ale zklamalo mě pivo za objemnejch pět éček.
Rozhicování obecenstva měl na starost stájovej kolega z Irska řečenej Shit Robot. Neurazil ani nenadchl a jako podmaz k pendlování mezi barem a zaručeně nejlepším místem v sále se jeho DJ set vcelku hodil. House, disco, electro, no prostě standardní žánry DFA.
You can normalize
Don’t it make you feel alive?
LCD Soundsystem
Hlavní hvězdy se na pódium dostaly takřka nepozorovaně. Muzikanti se postupně přidávali do poslední skladby rozehřívače, až z toho všeho vylezla úvodní Get Innocuous! Obecná hlasitost následná poskočila o cca 200 procent. To už ani ten krasnej strop nezachránil. Další tři až čtyři písničky se zvuk pomalu srovnával, až mě následný příliš silný vibrace donutily si odskočit odčerpat tekutiny. Ztratil jsem tím pečlivě vykoumaný místo vepředu, ale hle! Vzadějc už se to dalo docela dobře poslouchat.
Find the place where you can be boring.
Konečně jsem si mohl užít, jak to vlastně celý skvěle funguje. Osmičlenná kapela si totiž zakládá na nulový toleranci přednahranejch partů. Každá linka je tím vzácná a hraná s maximální pečlivostí, i když jde třeba jenom o rytmický ťukání do jediný klávesy po celý ploše sestiminutovyho songu. Skvěle díky tomu vyniklo cíťo titulní věci z poslední desky American Dream.
Everybody’s singing the same song
it goes tonight, tonight, tonight.
Následný notoricky hojdačky Daft Punk is playing in my house, Movement či Someone Great si vysloužily sborový halekání publika, což mimochodem taky podpořily výtečný světla z dimenze disco. To už jsem nabidnutej háček spolkl komplet a veškerý příslušný končetiny následovaly výkruty kopáku.
One step forward
and six steps back.
Po obligátní předělávce Chic naskočil můj osobní vrchol večera. Jedovatá slina How do you sleep? z poslední desky. Murphy důsledně porcoval každý slovo, aby posluchačům neunikla jediná slabika, načež následně Nancy Whang synťákovou vyhrávkou nekompromisně rozmasakrovala ušní bubínky všem pečlivě naslouchajícím.
Where are your friends tonight?
Za závěr už jenom zbylo si s přáteli zapět, kde že jsou ti přátelé dneska v noci, a bylo to. I po tom falešným pohřbu maj v sobě LCD soundsystem dostatek života, tak snad jim to ještě chvíli vydrží.
GOOD STORIES ARE BAD LIES
Car Seat Headrest
Chvilku po hudebním narození jsou na tom naopak Car Seat Headrest. Takhle zvláštně si svůj hudební projekt pojmenoval pohublej mladík z Virginie, Will Toledo. Od útlýho věku točil buď doma, nebo v autě rodičů jednu desku za druhou a ty pak vešel na svůj bandcamp. Tam postupně nabíral překvapeně nadšený a věrný publikum.
Jeho nesmírně vyvinutej smysl pro vypravěčskou věrnost, velká dávka ironie a správná míra mladistvý ztracenosti ho dohnala až do rukou vydavatelství Matador. V jeho případě není od věci zmínit jména jako Beck, Stephen Malkmus, Michael Stipe, Julian Casablancas či dokonce Bob Dylan. Moc dobře si pamatuju, jak jsem na začátku loňskýho roku objevil jeho bandcamp a s nevěřícím výrazem si přes noc projel komplet diskografii.
V tuhle chvíli má na Matadoru venku tři desky, z toho ta nejčerstvější je znovu nahranej favorit posluchačů z roku 2011 Twin Fantasy. Loni vystoupil na Sedmičce a mezitím stihl spolknout předkapelu kamarádů Naked Giants a vytvořit si tak vlastní skupinu na míru. Všechno jde nahoru možná až příliš hladce, je oblíbeným hostem rady nočních televizních talk shows, blogosféra mu zobe z ruky a koncerty jdou ruku v ruce se skvělejma prodejema nahrávek.
S tímhle povědomím se blížím čilou čtvrtí Kreuzberg k prostoru Festsaal. Ten se skládá z poctivý, housem dunící, pivní zahrádky pokrytý dřevenejma cestičkama a členitýho sálu továrního střihu. A že je to krasnej sál! Výborně rozmístěný osvětlení, příjemná velikost a rozumnej počet návštěvníků. Už na začátku mě těší, že se v klidu vejdu skoro úplně dopředu.
A už burácí zmíněná předkapela Naked Giants. Je to jasný jako facka. Trio + bicí + basa + kytara = rokenrol. Vobčas surf, vobčas zpěvnej punk, sóla na kytaru… Za některý jejich kytarový skopičiny by třeba takovej Kuba Kaifosz určitě obětoval i nějakou tu krabičku cigaret. Jejich čerstvou desku Sluff si ještě doma rád podrobím dalšímu poslechu.
Po svěží půlhodince si chlapci odběhli vyždímat trička a připojili se k rozšířený verzi Car Seat Headrest. Minule to byl Lou Reed na rozcvičenou, tentokrát jde o skvělou Crosseyed and Painless od Talking Heads. A hned první poznatek je zásadní. Ten zvuk! Musím se přiznat, že jsem snad ještě krystaličtější poslech koncertu nezažil.
Don’t you realize our bodies could fall apart ať any second?
Will Toledo po naprostou většinu času přenechal nástroje kolegům a věnoval se jenom zpěvu a nekoordinovanejm pohybům. Svým charakteristickým charismatem introvertního studenta exaktních věd měl všechno pod naprostou kontrolou. Podpořenej silnou diskografií byl vlastně každej kousek hit. To je taky jedna z věcí, co pro mě oba koncerty bezpečně spojuje.
Is this the chorus yet?
Druhá věc Bodys hned suverénně zařezávala a ukázala, jak moc dobrou volbou je rozšířena sestava skupiny. Oba doprovodný zpěváci synergicky přebírali množství vokálních linek a přes vysoký nasazení to ladilo jako blázen. Pro představu doporučuju čerstvej záznam vystoupení z rádia KEXP. Jenom si to ještě vynásobte oním fantastickým zvukem klubu Festsaal.
I know there’s a full moon every night
When I dress black, it snows white.
Eklekticismus nahrávek se samozřejmě projevuje i naživo. Od vděčnejch vypalovaček, který cenil povlávající kotel před pódiem, po nádhernou a dusivou baladu Maud Gone. Jenom extatický saxofonový sólo vystřídal chladnej zvuk microkorgu.
Další zlom v mým vnímání koncertu nastal, když začala zásadní Drunk Drivers/Killer Whales při prvním refrénu:
It doesn’t have to be like this.
Mě totiž vcucl kotel a od ty doby to snad ani nejde dál rozepisovat. Tempo udržela čerstvě nazkoušená Vincent a hlavně úplně na závěr zmiňovaná symfonie hluku Beach life-in-death. Moje košile potřebovala vyždímat a s kamarády jsme se shodli, že tentokrát ten duel mládí vyhrálo.
-napsáno do poznámek v mobilu během cesty autobusem zpátky do Prahy-
SET LISTS:
LCD SOUNDSYSTEM – THE AMERICAN DREAM TOUR
Berlín, Tempodrom, 30.5.2018
- Get Innocuous!
- You Wanted a Hit
- Tribulations
- I Can Change
- Call the Police
- American Dream
- Daft Punk Is Playing at My House
- Yr City’s a Sucker
- Movement
- Someone Great
- Tonite
- Home
- I Want Your Love (Chic cover)
- How Do You Sleep
přídavek
15) Oh Baby
16) Emotional Haircut
17) Dance Yrself Clean
18) All My Friends
CAR SEAT HEADREST – TWIN FANTASY TOUR 2018
Berlín, Festsaal Kreuzberg, 31.5.2018
- Crosseyed and Painless (Talking Heads cover)
- Bodys
- Fill in the Blank
- Destroyed by Hippie Powers
- (Joe Gest Kicked Out of School for Using) Drugs With Friends (But Says This isn’t a Problem)
- Maud Gone
- Cute Thing
- America (Never Been)
- Drunk Drivers/Killer Whales
- Vincent
- Nervous Young Inhumans
přídavek
12) Beach Life-In-Death