ŘEČ SYMBOLŮ A POŽEHNANÁ HOJNOST: MUSEUM KAMPA UVÁDÍ VESMÍR VÁCLAVA SOKOLA
Museum Kampa představuje průřez tvorbou Václava Sokola, výrazného solitéra české
výtvarné scény, jehož osud i dílo byly formovány břevnovským intelektuálním prostředím
a odporem k totalitnímu režimu. Výstava sleduje autorovu cestu od raných ilustrací k Bibli až po
nadčasové pastely inspirované Komenským. Sokolova tvorba, charakteristická geometrickým
zjednodušením a intenzivní prací s čarou, proměňuje elementární motivy krajiny a předmětů
v působivé ztišení a meditaci.
Vesmír Václava Sokola je tvořen z jednoduchých obrazů: déšť dopadající na krajinu, loď na
vodní hladině, světlo pronikající temnotou, hrozen vína nebo sklenice na stole. Prosté motivy
známe z biblických příběhů i z vlastního života. V kresbách ožívá stará řeč symbolů, v níž se kdysi
vyprávěl celý svět.
Starobylé metafory spjaté s duchovním náboženským prožitkem se ve dvacátém století
opakovaně stávaly jazykem revolty, ostrovem odporu. Vzpomeňte si na Madonu němou bolestí
Karla Kryla, zpívaná kázání Svatopluka Karáska, lidové písničky interpretované Jaroslavem Hutkou
nebo básně Ivana Martina Jirouse.
Malíř, kreslíř, autor grafických úprav knih, signatář Charty 77, publicista a kurátor Václav
Sokol se narodil 19. září 1938 v Praze. Vyrostl v břevnovském domě s originální dispozicí, který pro
rodinu postavil otec architekt. Dům se stal adresou filozofa Jana Patočky, prvního z mluvčích
Charty, právě zde se konaly bytové semináře. Sokol vystudoval Výtvarnou školu, dnešní Hollarku.
Vzhledem k jeho původu a postojům mu bylo znemožněno další vzdělání. Pracoval jako knihovník,grafik, vrátný. Ilustroval a upravoval knihy. Pořádal a zahajoval výstavy přátelům, psal články
o umění.
V ilustracích i volných kresbách se vydal cestou zjednodušení, redukce a geometrie. Pracuje
především pastelem a uhlem, starší kresby jsou vytvořené tuší, perem nebo štětcem. Pevná,
soustředěná linka, její opakování v různé intenzitě, budování tvaru skrze přítlak v čáře, je
Sokolovým charakteristickým rukopisem. Sokol už na konci 60. let kresbami doprovodil Čtení
z bible, pasáže vybrané bratrem Janem. V posledních letech kongeniálně převedl školu moudrosti
Komenského Světa v obrazech do nadčasových pastelů. Přináleží mu podobná pozice jako
Bohuslavu Reynkovi a dalším solitérům, jakými byli Jan Zrzavý nebo Pavel Brázda.
Hojnost je slovo staré. Spojujeme si ho s hojností mléka a medu v místě, kde se usadili naši
předci. S biblickou hojností, kterou poskytuje Bůh. Hojnost je požehnané množství, naplněnost.
Hojnost znamená spokojit se s tím, co už máme: duchovní plnost, vnitřní klid, důvěru v budoucnost,
život v lásce a štědrosti.
Výstava je členěna do kapitol o dešti, vodě v moři a ve sklenicích, o hroznech vína, lodích,
světle, domech, kostelech a zvířatech. To vše jsou zázraky života. Sokolovo soustředěné dílo
napovídá, že přese všechno – svět může být čten jako smysluplný celek.
Václav Sokol – Hojnost
Praha, Museum Kampa
28. 3.– 24.5.
Comments
