Recenze: Rosalía – El mal querer
Při pomyšlení na současný latino pop, ať už mluvíme v kontextu toho, co slýcháme v komerčních radiích, nebo co v současnosti vídáme na zámořských žebříčcích, asi málokomu naskočí kromě Despacita další výrazné jméno. A ruku na srdce, kolik z nás si skutečně pamatuje, kdo že vlastně s Despacitem přišel. Enrique Iglesiase nebo Shakiru stranou, je rok 2018 a přichází španělská, původně flamenco a folková zpěvačka Rosalia, aby ve svých teprve pětadvaceti letech ukázala, jak se tvoří uvědomělý pop s žánrovým přesahem. Hned zkraje nutno podotknout, že nejde o nahrávku pro každého a srovnání s hitovým Despacitem, pokud bylo, tak bylo opravdu spíš pro představu. Rosalia po loňském vřele přijatém debutu Los Angeles, který nahrála po boku producenta Raüla Refree a na němž ukázala svou nejsyrovější možnou polohu a nevšední rozsah, totiž kvapem přichází s druhou, popovější a posluchačsky mnohem vděčnější deskou El mal querer. Už albu předcházející tři singly (Malamente, Pienso en tu mirá a Di mi nombre) dávaly tušit, že po minimalistickém, o smrti pojednávajícím debutu má stále co nabídnout. A pokud bychom se v případě Los Angeles bavili o černobílé desce v kontextu textů, celkového vyznění díky minimalistickém doprovodu nebo samotného přebalu alba, El mal querer je paleta nejrůznějších barev a odstínů.
Španělku nahradily syntezátory, jemné kytarové vyhrávky, všudypřítomné clap-clap beaty, nebo zvuky túrujících aut, jako byste se v songu De aquí no sales na chvíli ocitli na driftovém závodě. Album však otevírá první ze zmíněných singlů a zároveň ten nejúdernější – Malamente. Následuje skladba složená z jemných doprovodných vokálů, tleskotu a jednoho kytarového loopu Que no salga la luna a v zápětí přichází řada na osobního favorita – jemnou Pienso en tu mirá. Skladba Reniego si nezadá s čímkoli, co můžeme slyšet na desce Vulnicura od islandské všeumělkyně Björk, jejíž tehdejší producent se na desce také podílel. El mal querer se právě třeba i díky těmto kouskům stává rozmanitější a experimentálnější než loňský debut. Bagdad poté překvapí samplem Justina Timberlakea a třetí singl Di mi nombre zase ukazuje chytlavější stránku alba bohatou, vrstvenou instrumentací. Závěr alba naopak nikterak neuchvátí a na albu rozhodně najdete i zajímavější kousky než je závěrečná A Ningún hombre. Faktem však stále zůstává, že na celkovém dojmu to příliš nemění a v latino popu je potřeba více takových desek.
Rosalía na El mal querer stále čerpá ze svých flamenco kořenů, které přetavuje ve skvělé popové album, které překonává i posluchačovu neznalost španělštiny. Ta totiž u takhle bohaté nahrávky rozhodně nebude překážkou. Latino pop s podobně citlivou a barevnou produkcí, experimentálním zvukem ale zároveň stále kladoucí důraz na vokály a zpěvaččin rozsah, tu totiž zatraceně dlouho nebyl. A možná ani nebude a nám nezbývá než vzhlížet, s čím přijde Rosalía příště. El mal querer zpěvačce totiž nastavuje laťku opět o něco výš.
Rosalía – El mal querer
Vydáno: 2.11.2018
Celkový čas: 30:13
Vydavatel: Sony Music
Comments
