Jak se odrazila pandemie v české literatuře? Studentka Natálie Vlčková pro nás připravila text o tom, jak virus prolezl do knih. Pojďme se na to podívat.

Knižní trh reaguje pružně. Jinak tomu nebylo ani minulý rok, kdy se kromě severských detektivek, lehkých románů pro ženy či napínavých thrillerů četlo s mimořádným zájmem především o tom, co se stalo ze dne na den nezáživnou šedí každodennosti života každého z nás – o koronaviru.

Jaro se sotva začalo probouzet a najednou nám byly obvyklé radosti razantně zatrženy. Naším útočištěm se stal byt či dům, jehož stěny nás měly ochránit před nemocí, jejíž dopady tehdy nikdo nebyl schopen střízlivě odhadnout. Znepokojeně jsme sledovali zprávy, uzavřeni před světem, jenž se změnil k nepoznání, pronásledováni obavami, s jejichž tíhou jsme se cítili nesví, bezmocní, zmatení…

Vědomí toho, že se netrápím sám, že tam venku, mimo čtyři stěny mého pokoje jsou i další, které od rána do večera pronásleduje plíživý stín strachu, příjemně ulevuje. A co víc, tento pocit pospolitosti, jenž je sice založen na něčem tak negativním, jako je koronavirus a strach z něj, ale z něhož můžeme čerpat blahodárnou sílu, nemusí plynout jen z přímého styku – jeho účinek je podle mě stejný, i když nám jej zprostředkovává neživý prostředník, do nějž jsou však obtisknuta živá lidská slova, jejichž emocionálnímu podkresu plně rozumíme a který je nám vlastní. 

Čtení v minulém roce nebylo jen pouhou kratochvílí, díky níž se nám dařilo zabíjet pomalu se vlekoucí čas o něco snadněji. Neplnila jen roli prostředku sloužícího k úniku z krušné reality, naopak se paradoxně stala něčím, co nás s realitou mohlo spojit ještě pevněji. Vzrostla totiž touha jednak po ujištění, že v tom nejsem sám, a jednak po porozumění tomu, co se všemu známému úspěšně vymykalo. Chtěli jsme utěšit, ale hned poté, po tom, co jsme ze zad setřásli ten nejhouževnatěji se držící strach, se nás chopila skoro až živelná touha po poznání. Knihy nám mohly odpovědět na otázky, které jsme si začali klást. 

V minulém roce vyšla řada titulů, do nichž se koronavirus větší či menší měrou promítl v celém svém významu skutečnosti, kolem níž se i nyní soustředí úplně vše, naše osobní prožitky a plány nevyjímaje. Pojďme se tedy společně podívat na knihy, v nichž se koronavirus a celosvětová koronavirová krize projektuje a na které jsme mohli narazit v regálech každého většího knihkupectví (pokud byla knihkupectví zrovna otevřená). 

Deníky a osobní prožitky

Deník z Wu-chanu: Zápisky z uzavřeného města (Universum) přenáší čtenáře do města, kde to všechno začalo – do čínského Wu-chanu. Čínská novinářka a spisovatelka Fang Fang v knize detailně popisuje pocity a emoce obyčejných lidí, kteří se museli postavit nové hrozbě čelem. Strach, bezmoc, únava, to všechno je zachyceno jako by čočkou reportážní kamery, která nepostrádá lidskost a která se přímo účastní neštěstí, s nímž dosud neúnavně bojujeme. 

Čínu střídá Itálie, další ze zemí, kterou koronavirus citelně poznamenal – Z mého severoitalského deníku (Ikar) popisuje prožívání krize české rodiny v dolomitském podhůří, a to po dobu dvou měsíců, den po dni. Autorka, Marta Kaučíková, se však navzdory situaci nevzdává typického česky hořkého humoru a nabízí čtenáři kromě pobavení i naději. 

Dosud nevídaným projektem je bezpochyby kniha Láska za časů korony (Zeď) od Terezy Hronové, která vznikala souběžně se stejnojmenným rozhlasovým dokumentem. Jádrem knihy jsou totiž audiodeníky lidí z různých koutů světa, kteří se nebáli svěřit autorce se svými příběhy o lásce, zamilování, nevěře a vztazích v ,,době korony“ obecně. 

Povídky a eseje

Rodina a jiné regály (Host) od Jana Sojky zpracovává téma koronaviru formou povídek, kterým byl vdechnut život v časovém rozmezí několika měsíců – od poloviny března až do počátku června. Jednotlivé povídky ale nespojuje pouze přítomnost viru. Hlavní postavy jsou postaveny před své strachy, povrchní i hluboké, činí rozhodnutí, k nimž by se jinak dost možná neodhodlaly, účastní se schůzek s vlastní minulostí, z níž byla znenadání jako by omylem setřena tlustá vrstva prachu laskavého nevědomí. 

Za oknem – tak se jmenuje kniha celkem devatenácti autorů od nakladatelství Prostor. Jan Němec, Jiří Padevět, Zuzana Dostálová, Alena Mornštajnová a další spisovatelé zvučných jmen se spojili a každý z nich do knihy přispěl jednou povídkou či esejem o životě po boku koronaviru. 

Dětské knihy 

Myslí se i na ty nejmenší – vyšly tituly Hurvínkova nedělní chvilka pandemie (Běžíliška) od Robina Krála a Vire, padni (Albatros) od Ivony Březinové. 

Informace a odpovědi na (ne)vyřčené otázky 

Situace nás tíží, a tak se pochopitelně ptáme. Odpovědi na naše otázky se pokusilo zformulovat již mnoho lidí. V lapidárně nazvané knize Pandemie (Kniha Zlín) celý příběh vypráví dvojice novinářů Michala Kubala a Vojtěcha Gibiše ústy těch nejpověřenějších – lékařů, pacientů i vrcholných politiků. K tomu samému cíli se upnul kolektiv autorů složený z dvaceti renomovaných odborníků (Václav Cílek, Radkin Honzák, Marek Orko Vácha a další) v knize Doba koronavirová (Zeď).

Comments

comments