Report: Terry Riley na Strunách podzimu
všechny fotografie Petra Hajská
Specialitou festivalu Struny podzimu je, že vás občas po Praze zavede do míst, která třeba sice dobře znáte, ale vaše kroky se jim při obvyklých pochůzkách vyhýbají. Anebo jsou pro vás dokonce úplným překvapením, přestože se třeba sami nepovažujete za naprostého kulturního barbara. V úvodu letošního ročníku přehlídky, která začala tento týden a skončí za měsíc, mohly postupně nastat dokonce obě varianty.
První festivalový koncert se totiž odehrál v úterý vysoko nad městem v monumentálních prostorách památníku na Vítkově, ten druhý den poté další v moderním koncertním sále zapadlém na dvoře Pražské konzervatoře na vltavském nábřeží. Oba pořadatelé věnovali hudbě Terryho Rileyho, třiaosmdesátiletého amerického průkopníka minimalistické hudby.
Jeho skladba z roku 1964 nazvaná In C v podání dánského souboru Ars Nova Copenhagen byla na programu úvodního večera. A také její každé provedení může být překvapením, vždyť autor ji rozepsal na jediném listu papíru, oproti zvyklostem ovšem neřešil její délku, obsazení ani tempo.
S provedením Vikingů a jejich krasavic, jejichž zpěv se odrážel od pražského mramoru, byl čiperný stařík tentokrát očividně spokojen, soudě alespoň podle toho, jak zářil při závěrečné děkovačce.
Mnohem víc ovšem Riley do hry vstoupil o den později, kdy se představil i v roli hudebníka. Řadu svých skladeb zahrál na klavír nebo foukací klávesovou harmoniku, zazpíval k tomu svým bezmála hrdelním zpěvem. Doprovodil ho přitom jeho syn Gyan. Kromě minimalistických pasáží to občas vypadalo jako při jazzové improvizaci.
Ale v minulém století Riley rozhodně nezastydnul, což potvrdil třeba tím, že v druhé půli koncertu občas zvuky nevyluzoval z tradičních nástrojů, ale z tabletu položeného na velkém koncertním křídle. Škoda, že sálek konzervatoře nebyl úplně zaplněn a dost míst v něm zůstalo prázdných. Jeden z největších mistrů svého žánru (vedle Steva Reicha a Philippa Glasse, které jsme tu v minulých letech už taky mohli vidět) by si větší návštěvu jistě zasloužil.
Comments
