Reportáž: Vlněný festival Olomouc

28 března, 2026
Jana Kománková
akce, móda

Screenshot

Vlněný festival Olomouc byla průkopnická akce, jaké tu chyběly. Zažila jsem před lety menší odpolední mecheche v Toulcově dvoře a ve škole na Jiřáku zaměřené na textilní řemesla (a nestihla jsem únorový Ostrava Wool Fest), takže to nebylo úplně první setkání s klubky v našich krajích, které člověk mohl omrknout. Ale rozsahem a záběrem byl myslím Vlněný festival zdaleka nejrozsáhlejší.

Jednodenní akce se konala 28. 3. 2026 v prostorách Uměleckého centra UP v Olomouci, v prostorách překrásného konviktu.

Dalo se tušit, že přijede hodně lidí – krátce před akcí už se uzavřel předprodej celodenních lístků, zbyla jen možnost koupit si odpolední na místě. Účelem bylo nepřeplnit prostory, ale ve finále bylo stejně dost narváno. Naštěstí aspoň podle toho, co jsem zažila, bylo návštěvnictvo ohleduplné a občasné zpomalení průchodu kolem stánků s vlnami, polotovary, výrobky, hobby potřebami a knihami sneslo dobře.

Musel to být pro prodejce nápor, už proto, že mnoho z nich jsou spíš lidé naklonění řemeslu než obchodu, ale sem přijela spousta lidí nakupovat a o výrobky byl velký zájem. Líbilo se mi, že prodejci měli na každém ze dvou prodejních pater vyčleněný svůj vlastní chill out, kde se mohli na chvíli posadit – návštěvníci měli svou odpočinkovou zónu v atriu. Zřejmě je to v kraji zvykem, když jsem šla po akci doplnit zážitky do místního muzea, našla jsem tam chill out taky.

Akce nebyla jen prodejní – mohli jste se předem přihlásit na některý workshop a nebo navštívi tdle chuti některou z přednášek třeba o historii irských aranských svetrů nebo o barvení přírodními barvivy – ta jsou velkými hitem a i mezi prodávanými materiály bylo leccos barveno přírodninami nebo aspoň šetrnými barvami s různými certifikáty. Udržitelnost je pro milovníky vlny a pletení či tkaní velké téma, stejně jako etický chov ovcí a vůbec ohledy na přírodu, a prodejci se tomu snaží nabídku přizpůsobovat.

Festival trval celý den a byl to opravdový svátek nadolomouckého významu – přijely návštěvnice i několik návštěvníků z celé republiky (už ve vlaku jsem pozorovala, jak pletařky flexí se svými výrobky) a nabídka předčila očekávání.

Krásné materiály šly na dračku a člověk měl radost, že tolik lidí podporuje tuhle sympatickou ekonomiku svými nákupy, i když jsou hodnotné materiály často dražší. Ale řemeslná kvalita a čiré potěšení za to stojí – i těm, kdo nejsou extra bohatí, ale umějí ocenit kvalitu. Já jsem nadšená – uměla bych si představit ještě nějaká vylepšení (šatna, ještě větší prostory), ale to jsou drobnosti. Už aby byl další ročník.