Režisérka Greta Stocklassa: Baví mě objevovat to, co jiní přehlíží

Greta Stocklassa je režisérkou filmu Bzukot Země, který je dostupný na platformě DaFilms. Získala za něj novimace na Cenu Magnesia i na Českého lva. Jak je u ní zvykem, zachycuje spíše stinné stránky moderní společnosti. Nejen o nich jsme pořídili s Gretou následující rozhovor.

Co vás dovedlo k zájmu o film? A taky konkrétně o dokument?
Už během puberty jsem začala objevovat film jako fascinující prostředek umění a vyjadřování. Když jsem se rozhodovala, co budu studovat, dokumentární tvorba na FAMU mi připadala nejbližší. Zaujalo mě, jak studenti na této katedře zachycovali realitu kolem sebe – jejich práce mi byly inspirací. Baví mě pozorovat svět, který je někdy komický, jindy bolestný a často plný absurdit. Dokumentární film mi dává možnost tyto neviditelné vrstvy reality odhalovat a sdílet s veřejností. Baví mě objevovat to, co jiní pouze přehlíží a zaznamenávat to autentickým způsobem. I v hraném filmu je síla autenticity bezpochyby velká a osobně mi bývají tyto filmy nejbližší. Film je podle mě jeden, vždycky vyprávíte příběh, jen se liší v míře té zmíněné autenticity.

Hodně se mluvilo o vašem filmu Kiruna – překrásný nový svět, a to i v tom smyslu, že poukazuje na hledání domova a na to, co vlastně tenhle pojem znamená. Je to blízké i vám, a co pro vás je domov?
Ano, téma hledání domova mi bylo v té době velmi blízké a odrazilo se to i ve filmu o Kiruně.

Vyrůstala jsem mezi dvěma kulturami – českou a švédskou – což mě přimělo přemýšlet o tom, co pro mě domov skutečně znamená. Dnes je pro mě domovem Praha. Studovala jsem tu na FAMU, našla si tu přítele, dnes tu vychováváme syna. Do Švédska se ale pravidelně vracím.

Boomer vs. mileniálka

Zajímá mě námět Bzukotu Země, který byl letos nominován na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film i na Českého lva v kategorii Krátký film. Kde se vzal váš zájem o problematiku komunikace s mimozemšťany, máte blízko ke sci-fi?
Myšlenka vznikla při čtení o reálném projektu NASA ze 70. let, kdy byly sondy Voyager vybaveny zlatými deskami nesoucími informace o naší planetě – obrázky, zvuky, písně a pozdravy v různých jazycích. Přišlo mi to jako nesmírně fascinující a zároveň komické. Proces, jak se vybíral obsah těchto poselství, popisuje Carl Sagan v knize Murmurs of Earth, kde zároveň vyvstávají existenciální otázky. To mě přivedlo k myšlence, jak by tento proces vypadal v dnešní polarizované době a jak by se v něm zrcadlila současná témata.

Do příběhu se promítly i diskuze v mé rodině – generační rozdíly mezi mým otcem boomerem a mladší sestrou mileniálkou, kteří mívají diametrálně odlišné pohledy na základní otázky. Spíše než komunikaci s jinými civilizacemi, zkoumá film hlavně náš vlastní způsob chápání světa a nás samých.

Jste i matkou, jak to ovlivňuje režijní a vůbec filmovou práci a vůbec vaše uvažování?
Nejtěžší je najít rovnováhu mezi prací a rodinným životem, zvlášť v odvětví, kde je jistota příjmů spíše vzácná. Často dlouho pracujete na volné noze, bez záruky, že projekt dostane finanční podporu. Někdy čekáte měsíce na rozhodnutí o grant a pak je potřeba vyřídit všechny formality, než se vůbec dostanete k financím. To vytváří obrovský tlak při rozhodování, zda má smysl ve filmovém projektu pokračovat.

Další výzvou je, že kreativní práce vyžaduje soustředění, energii a čas – a to všechno jsou zdroje, které péče o dítě rychle vyčerpá. Jako většina matek tak často pracujete unavená, po večerech nebo na úkor něčeho jiného – spánku, úklidu, volného času. Dokud dítě nechodí do školky, jste závislá na vstřícnosti okolí a přístupu partnera a rodiny. Do té doby se bohužel filmová tvorba – tedy vaše práce – dostává do kolonky „koníček“.

Který film vás v poslední době nejvíc nadchnul?
Nejvíce mě zasáhl film Kláry Tasovské o fotografce Libuši Jarcovjakové “Ještě nejsem, kým chci být”. Je to krásný film ve všech směrech a mám radost, že letos sklidil tolik nominací na Českého lva.

Dokument vs. hrané filmy

Jaké jsou vaše další plány?
Aktuálně připravuji nový dokumentární film, který ale bude na dlouhé lokte. Poprvé budu natáčet celovečerní dokument v Čechách, ale věřím, že téma bude stále dost univerzální. Zároveň píši scénář hraného filmu, což je pro mě velký tvůrčí hnací motor. Věřím, že se mi podaří tento projekt v budoucnu zrealizovat a začít natáčet. Ráda bych si zachovala tu možnost balancovat mezi dokumentární a hranou tvorbou, protože obě tyto formy mi nabízejí jiný druh výzvy a radosti z vyprávění příběhů.

Comments

comments