Říjnový Plav hledá kafkovské inspirace v latinskoamerické literatuře
Století proměn. K současné hispanoamerické literatuře
Instituto Cervantes
24. října 2024, 18:30
Představení říjnového čísla časopisu Plav ke kafkovským inspiracím v latinskoamerické literatuře. Kafkovi se budeme věnovat jen okrajově, zajímat nás totiž bude především současná španělskojazyčná literatura z Ameriky. S autorkou koncepce, badatelkou a spisovatelkou Laurou Martínez Abarca o ní bude hovořit překladatelka Anežka Charvátová.
Ze svých překladů pro Plav (Claudia Hernández, Ricardo Piglia, César Vallejo, Silvina Ocampo) budou číst Jana Pokojová a Veronika Štefanová.
Večer proběhne v auditoriu Institutu Cervantes ve španělštině a v češtině, a to díky významné podpoře Institutu Cervantes, Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR.
Jacinta Escudos: Já, krokodýl
(ze španělštiny přeložila Veronika Štefanová)
(…) Zdály se mi sny. Ve snu jsem ležela na břiše, nahá. Ve spánku jsem viděla, jak mi mezi nohama vyrůstá dlouhý had s jediným okem uprostřed, silný a pevný, v barvě mého těla, a já hadovu hlavu uchopila do rukou a strčila si ji do úst, tělem mi přitom projelo zvláštní zachvění. Probouzela jsem se se stisknutými stehny a cítila, jak se v té části těla, odkud vychází voda, něco hýbe. Něco se hýbalo a tepalo tak silně jako moje srdce.
Nechali mě svému osudu. Matka o mně nechtěla ani slyšet. Spala jsem tam a jedla, jim však bylo jedno, jestli odejdu, nebo zůstanu. Všichni mnou pohrdali a já se bála, že mě kdykoli odvlečou a provedou mi to, co ostatním.
Už jsem s nimi nechtěla být. Matku jsem nenáviděla. Viděla jsem ji odvádět moji sestřičku, viděla jsem, jak odvádí některé další. Sestřička celé dny plakala a z jejího těla stále odcházela krev, spousta krve. A matka trávila dny tím, že zakrvácené hadry měnila za jiné, s rezavou barvou špatně vyprané krve.
Jednou jsem to viděla všechno. Věděla jsem, že je odvádějí do chýše k léčitelce. Ta je svlékla, ženy dívkám roztáhly nohy a dívky plakaly a ječely jako zvíře před porážkou, léčitelka jim nožem vyřízla kousek masa velikosti ucha tam, odkud z těla vychází voda, a odtamtud se hned proudem vyvalila rudá krev. Nedala se nijak zastavit, ani bahenními obklady, ani směsí bylin. Dívky nedostávaly odvar ani prášek na úlevu od bolesti, jen jejich vlastní matka nebo starší sestra je držely, zatímco mastičkářka je řezala mezi nohama a zašívala konopným vláknem a jehlou z kaktusových trnů.
Byla jsem raději krokodýlem, hanebná, nečistá.
Comments
