Rozhovor s choreografkou Moninou Nevrlou

Přinášíme vám zozhovor s Moninou Nevrlou, choreografkou retro-futuristické kabaretní show The Saturn Revue, kterou jsme viděli na Výstavišti.

Monina: Dobrý den dámy, a pánové. Vítejte na interview s Moninou Nevrlou a Viktorií Štěpánovou z Protišedi. Šedi už mám na hlavě dost… (smích).

Takže. Na začátek taková rozehřívačka. Řekni našim čtenářům: kdo je v této době Monina Nevrlá? Co dělá, co má ráda, co tě charakterizuje?

Dobře, takže jmenuji se Monina Nevrlá a momentálně se fokusuji na performance a choreografie v tanečním stylu theater jazz. Jsem sólistka a hlavní choreografka v ansámblu Praque Burlesque a taky nového představení v Nové Spirále The Saturn Revue. On-side dělám taky módní produkci pro magazíny. Třeba právě včera jsem dělala produkci do Vogue Portugal. Jo a hodně aspiruji, nebo bych chtěla aspirovat jako asistentka režie. To mě dost baví.

Jak ses dostala k práci na The Saturn Revue?

Byla jsem poptána Davidem Jahnem a Terézií Bělčákovou. Jsou to koproducenti The Saturn Revue, současně producenti Praque Burlesque a jelikož jsou to i mí velmi dobří kamarádi a dlouhodobě spolu spolupracujeme, tak jsem pro ně byla první option na choreografii.

Jak a jak dlouho následná choreografie vznikala?

V druhé polovině května jsem si začala choreografie připravovat sama. Můj systém choreografické práce tkví v tom, že hodně připravuji dopředu. Takže když přijdu na trénink s tanečnictvem, tak už to do nich rovnou leju. Samozřejmě něco dolaďujeme, ale snažím se na místě dodělávat jen málo. Někdy je to složité, protože třeba v The Saturn Review je tanečnic dvanáct (pozn. red.: Zodiac Dancers) a je těžké si tolik lidí představit, když choreo tvoříš sama na sále. Celý červen jsme pak zkoušeli s tanečnictvem, červenec jsme měli volno a od začátku srpna jsme měli takové „oprašovačky“ a už se to hlavně stavělo na velkém kruhovém sále. Během června jsme totiž zkoušeli vše na malém sále, který není do kruhu, takže jsme jeli všechno na zrcadla, frontál, klasicky.

Taky jsem byla docela dost omezená prostorem. Všechny choreografie jsou do kruhu, jelikož uprostřed celé scény je velký vysoký bar, takže jsem musela všechny choreografie tvořit do strany, a ne do hloubky. To pro mě bylo něco úplně nového a celkově tvoření do 360° pro mě byla velká výzva, ale jsem za to strašně ráda. Moc mě to posunulo.

Monina Nevrlá, foto Václav Jirásek

Dělala jsi choreografii jen pro Zodiac Dancers, nebo pro všechny charaktery?

Hlavně jsem tvořila pro Zodiac Dancers a Space Boys, což je všechno lokální, profesionální tanečnictvo. Ostatní performeři, sólisté, jsou ze zahraničí a v podstatě jsme pracovali už s jejich existujícími performances. Třeba Collette Colerette (BE) má číslo s balónem, který si tvořila sama. Já jí dala jen pár kosmetických rad plus jsem k jejímu číslu dotvořila celou choreografii Zodiac Dancers s balónama. Oproti tomu Miss Cool Cat jsem dělala choreograficky celou, protože je lokální a můžu se s ní potkat kdykoliv. Akty zahraničních performerů jsme už znali. V srpnu jsme měli tři dny společných zkoušek se všemi a potom až generálkový týden, kdy jsme to celé vyprašovali. Takto varieté funguje – jsou to separátní akty performerů ve stylu, ve kterém vynikají. My jen vybírali ty nejlepší z nejlepších a k tomu doplňovali zbytek, aby to všechno drželo pohromadě a hezky na sebe navazovalo.

Takže jste navazovali na tradici varieté? Tradici, kterou jste chtěli posunout do současna či budoucna?

Otázka budoucnosti se u nás spíš propojuje v tématu vesmírna. Celé je to retro-futuristické – jak vizuálně, tak pohybově. Všechny pohybové prvky jsou vintage. Moje choreografie nejsou složené z novodobých pohybů. Všechno to jsou jazzové padesátky, šedesátky.

Některé choreografie jsou na živý band, což je pro tanečnictvo vždy výzva, protože se vám můžou měnit tempa. Každý musí být pořád trochuna šťopkách.

Jak jsi přistupovala k tématu konce svtěa a buržoazie, které se představením prolínají? Jak se dá konec světa přeložit do pohybu? Nebo vnímáš, že hlavním tématem představení je pro tebe něco zcela jiného?

Já jsem se opírala hlavně o skladby a vizuál. Vůbec ne o téma. Třeba když tam máme tanec s balóny, tak pro mě jsou Zodiac Dancers hvězdičky a Collette měsíc, takže jsme automaticky v nějakém vesmíru. Po mě nebylo požadované, abych tvořila pohybově konec světa. To je role režie a herců. Když tvořím, tak se vždy opírám o náladovost, kterou mi určitý track dává, o čem se v něm zpívá…

Pokud tě inspiruje hudba, inspirovaly tě i kostýmy, které byly v představení velice signifikantní? S kostýmy totiž pracuješ hodně i ve své vlastní tvorbě.

Když jsem ty choreografie tvořila, tak jsem vždy nejdřív slyšela hudbu a až potom viděla kostýmy, takže asi ne. Jen u posledního tracku Call Me Irresponsible, kde mají holky (Zodiac Dancers) takové uniformy s kloboučky, jsem se opírala o ten kostýmový vizuál. Tohle vystoupení navazuje na scénu s raketou, takže jsem holkám dala víc uniformní, statické, přímé, rovné pohyby, aby působily jako posádka. Normálně takové pohyby nemám ve zvyku dělat, ale myslím, že se to k těm kostýmům hodily. V tomto případě mě tedy kostýmy inspirovaly.

Posuňme se trochu dál. Přijde ti The Saturn Review “kontroverzní”? Obecně nebo třeba primárně pro české publikum? Ptám se z hlediska netradičního zakomponování burlesky do kultury “vysokého umění”, tedy divadla.

Mě se to hrozně těžko posuzuje, protože v tomhle prostředí vyrůstám. Jako malá jsem začínala s disco dance v latexových oblečkách, v rané pubertě jsem už vystupovakla v divadlech, kde jsem dělala hodně sexy pohyby i před svými rodiči – a vlastně celý život mě nějakým způsobem provází kontroverze. Už si nedokážu představit, jaké to může být v kůži Čecha/Češky, kteří se tomu nikdy nevěnovali. Myslím, že to kontroverzní být může, ale člověk se v životě ocitá v různých bublinách a je těžké mluvit za jinou.

I když třeba Praque Burlesque je na scéně už 12 let, hrajeme každý pátek a máme skoro vždy vyprodáno, takže si říkám, že by to snad už ani kontroverzní být nemuselo. Navíc, prostory Nové Spirály nejsou klasická divadelní scéna, ale eventový prostor, a naše představení není divadlo, ale kabaretní show. Takže doufám, že lidé vědí, na co jdou a neočekávají činoherní divadlo a zápletky. Naše představení to tanec, zpěv, kabaret a šmrnc undergroundu. Je tam linka baru, kde se pije, kouří a je tam erotično, ale zároveň i opulentnost, krásné kostýmy, prostě glam.

Takže co je pro tebe The Saturn Review? Kabaretní show?

Je to kabaretní show, se kterou si chceme hrát a posouvat ji dál. Což doufám, že se nám povedlo – třeba spojením kabaretní linky s akrobacií Michiela Tange van Leeuwena, který je prostě „one of a kind” a celé to posouvá úplně jinam. Akrobacie je navíc něco, co české publikum miluje. Obecně mám pocit, že Češi milují, když je něco efektní, velké, velké kostýmy… a hlavně, když je vidět, že na tom člověk strašně moc trpěl, že je v tom pořádně pot a krev. Aby měli pocit, že si svým způsobem „zasloužili”, že dali peníze za vstupenku.

Moje sóla jsou ale založená na detailech, esenci a specifičnosti, která vypadá effortless, i když vůbec není. Lidé pak mají pocit, že je to takové hala bala. (trpký smích) Takže já myslím, že burleska teoreticky může české publikum štvát, když ji porovnají například s tou vizuálně vydřenou akrobacií.

Do kabaretu burleska patří. Je to “living on the edge”. Způsob, jak diváky znejistit, znepokojit, což si myslím, že by umění mělo dělat obecně. Ne poskytovat neustálý dopamin, ale dát možnost napnout se a prožít si spoustu různých emocí. Lidé, kteří na představení jdou, by se na něj měli dívat z pozice novosti – nové zkušenosti. Jsme zvyklí v divadle sledovat klasickou stage, ale nemáme mnoho zkušeností s tím, že bychom sledovali představení v 360 stupních. Srovnávat s divadlem to prostě nejde.

A úplně nakonec. The Saturn Review třemi kvalitami pohybu.

Preciznost, ladnost a…detail.

–

Nejbližší termíny představení jsou 3-5. října, vše další najdete na webu www.novaspirala.cz