Rozhovor s Martinem Věchetem: Kruh se uzavře

Nejstarší domácí rocková přehlídka s undergroundovými kořeny se po pár letech přestávky a dočasného exilu v Brně právě o nadcházejícím víkendu vrací na Bojiště v Trutnově, kde kdysi začínala a kde jako první akce svého druhu v tuzemsku přivítala skutečně světoznámé soubory. O tom, jaké to je, pořádat undergroundový festival, když už opravdičtí undergroundoví bardi zemřeli, vypráví věčný Indián Martin Věchet.

Co pro vás znamená návrat na tradiční dějiště festivalu do trutnovského areálu Na bojišti?

Bude to setkání ve znamení silné nostalgie a setkání. Sedm let je poměrně dlouhá doba, za kterou se leccos změnilo. Celou planetou prošel covid a změnila se společnost i uvažování lidí. Všichni jsme zestárli. Především to bude radost ze shledání, jako při každém návratu. Ale co bude dál, nikdo neví. Za plotem areálu potřebné louky již vlastní noví majitelé, kteří tam chtějí do dvou let začít stavět. Tak sice zpět v lovištích pod horami s nově opravenými lavičkami, ale co bude dál se uvidí.

Trutnov se od svých začátků profiloval jako undergroundový festival. Teď už ale v programu klasické undergroundové kapely vlastně chybí. Čím je tedy nahrazujete?

Ty nejpůvodnější undergroundové kapely jako Plastici nebo DG 307, které byly jeho součástí, už bohužel nehrají. Jsou zde ale nové a s nimi i mladá undergroundová krev. Nově tak letos například v poetickém stanu básníka Karla Škrabala vystoupí básnické uskupení okolo skupiny Vítrholc. Patří do něj i Filip Klega, který nedávno dostal i metál za mladou poezii – Cenu Jiřího Ortena. I když všichni stárneme a náčelník na nás odkudsi shlíží, festival je stále jiný a jde si svojí cestou. 

Hlavními hvězdami budou kapely jako Therapy? nebo Laibach, tedy známé zahraniční kapely, které už ale na českých festivalech dávno nejsou žádnou novinkou.

Je to možné, žádnou megalománii jako jsme kdysi dělali s Prodigy, Faith No More, Korn a spoustou dalších jsme už dělat nechtěli. Jde o návrat a setkání v poklidu. Megalománie jsme si užili dost. Tenhle festival mezi stromy a dobrými trávami se pořád vymyká tomu, co kde hraje, když se rozhlédneš jinde. Obvykle se tam většinou opakují stále stejné mainstreamové kapely – Mirai, Kryštof a podobné. Festival bude opět tvořit vlastně několik menších festivalů v celém organismu. Od hlavní scény přes undergroundový stan, indiánský tábor, Hare Krishna Camp, dětský tábor s výtvarnými dílnami, stanem pro poesii nebo územím moravských vinařů či undergroundovým campem. To je ten duch s jeho organismus.

Na co se při návratu na místo začátků i největší slávy festivalu nejvíc těšíš?

Hlavně na ten samotný moment setkání. Těch kapel je tolik, že jsem už zase sám zvědav, jak to po sedmi letech znovu bude mezi stromy a dobrými trávami znít. Čtvrteční začátek pow-wow bude zajímavý. Začne bubnováním, bohoslužbou a večer jej zahájí Pražský výběr. Z jiné krajiny bude Robert Křesťan, z jehož vystoupení na našem festivalu v Brně běhal mráz po zádech. No a pak se těším samozřejmě i na Ondřeje Havelku, který se svým orchestrem připomene dobu noblesy a elegance, kdy se ženám otvíraly dveře a dávala se jim přednost a jezdilo se vlevo. A vždycky se na festivalu odehraje něco výjimečného, bude tomu tak i letos.

S pořádáním festivalu jsi potají začínal vlastně už před skoro 40 lety. Co tě na tom pořád ještě baví?

Kdyby šlo jenom o hudbu, kapely, tak by mě to už dávno nebavilo. Festival se sestává z několika menších. Kromě hlavní scény je to Hare Krishna Camp, undergroundová scéna se svými koncerty a debatami, vedle je indiánský tábor se svým programem, nově přibylo území moravských vinařů, které se pod hory převážíme z našeho nedávného brněnského exilu, poetický stan Karla Škrabala nebo dětský tábor s výtvarnými dílnami. A tohle všechno tvoří onu spikleneckou pospolitost a duch festivalu. Který je, jak jsme se přesvědčili u Sun River v Brně, přenositelný. 

Skončí tedy tenhle festival, až tě to jednou přestane bavit?

Padnout na pódiu nemíním, takže taky se vší úctou jednou skončí. Jak nám kdysi řekl manager Stounů, festivaly dělají jen blázni. V dnešní době po pandemii to platí dvojnásobně. Náčelnicí je dcera Marta. Sice návrat, ale okolo Bojiště již vyčlenili okolní louky na průmyslovou a komerční zónu a od nových majitelů víme, že tam do dvou let chtějí stavět první obchody. Ty budou stát hned za plotem. Kruh se uzavře. Jak jsme začali, tak třeba skončíme.

Comments

comments