Rozhovor s Xu Zaiem, kurátorem galerie Světova1

Dnešní rozhovor vedeme s umělcem, kurátorem a zakladatelem mladé galerie slash “artist-run space” SVĚTOVA1 Xu Zaiem. Ve své umělecké praxi reaguje na témata queer, stresu a úzkosti, což se odráží i ve výstavách, které v galerii pořádá. Světova 1 sídlí na Palmovce a existuje již pátým rokem.

Ahoj Xu. První otázka. Jak jsi se stal kurátorem? Byl to tvůj sen?

Poprvé jsem se stal kurátorem, když mě tak někdo nazval… Zaprvé, neznal jsem žádného jiného kurátora, a tak jsem se jím chtěl stát tak trochu právě kvůli tomu. Ale můj sen to nebyl. Chtěl jsem přetlumočit to, co umělci dělají, do jakési jednoty. Objevil jsem, že kurátorská práce je slučitelná s uměleckou praxí. Tak se stalo, že často v galerii působím jako kurátor-umělec. Někdy výstavy spíš moderuji, někdy dělám produkčního, jindy působím víc jako umělec.

Jaké to je být mladým kurátorem, navíc malé nezávislé galerie? Berou tě ostatní kurátoři vážně?

Nejrozdílnější je míra experimentace a zkoumání nových forem. Ani ne proto, že by člověk chtěl, ale je v pozici, kdy nemá tolik zkušeností: nemáš tolik nastudováno, zkoušíš a tak vznikají nové, zajímavé věci. Často se obracím k nevědomosti: Nevědomost jako důležitá součást umělecké tvorby. Kdy umělec hledá správnou definici, popsání. Je volný.

Hodně zjednodušeně bych mohl říct, že starší kurátoři jsou konzervativnější, což se ale může tvrdit o všech starších lidech. Není to nic špatného, má to svá pozitiva i negativa. V těch spíše “muzeálních galeriích” vedení může být hodně odlišné, formálnější. Celkově je tam úplně jiná náročnost. A nevím jestli mě berou ostatní kurátoři správně, to se musíš zeptat jich.

z výstavy Ennui, foto Světova 1

Dá se tím uživit? Kde bereš finance na chod galerie?

Spousta kurátorů musí mít několik projektů současně, jinou práci. Nevěnují se jen kurátorství, ale třeba i produkci. Jiné to je, pokud jsi kurátor v instituci, jinak to je spíš jednorázové. Ohledně dotování Světovy… 70%-90% financí máme z veřejných dotací. Další roky do toho chceme přidat ostatní příjmy a to z darů, pronájmu, prodeje. Důležité je pro nás příjmy diversifikovat.

z výstavy Ennui, foto Světova 1

Jak sháníš umělce?

Ze začátku to bylo hodně skrze veřejné opencally, kdy se umělci sami do výzev přihlásili. Často skrze networking, přes lidi, akce, někdy za námi umělci sami přijdou nebo mě někdo zaujme přímo v galerii či na sociálních sítích. Je to mix. Předtím jsem i chodil na klauzury po školách, třeba na AVU. Ale záleží na programu, který plánujeme a připravujeme.

z výstavy Ennui, foto Světova 1

Podle čeho si je vybíráš?

Asi podle vkusu. Umění může být tak subjektivní, že se nelze bavit o kvalitě. Sice něco jde vypozorovat, zda je to prvoplánové, pochopitelné, promyšlené, ale koneckonců je to o vkusu.

z výstavy Hello my name is, foto Svěrova 1

Jak vymýšlíš tematiku výstav?

Záleží jakých. Většinou vybereme umělce a už při tom výběru se tematika vytváří. Velkou roli pak hraje následná diskuze mezi umělci samotnými. Téma se tak vykrystalizuje. V posledním opencallu jsme ani nechtěli konkrétní projekt, chtěli jsme vědět o nich, vidět jejich portfolia a pak bylo na nich společně spolupracovat. Tak nějak vznikají skupinové výstavy. A těm se věnujeme většinově.

z výstavy Hello my name is, foto Světova 1

Témata programu často reflektují věci co mě osobně zajímají. Identita, melancholie, queer témata. Vlastně taková reflexe mladší generaci.

Jste studentská galerie?

Součástí je velký počet studentů, ale jsme zaměřeni hlavně na umělce na počátku jejich kariéry, a to bez omezení věku. Zpočátku jsme byli opravdu jen studentská galerie, ale spíše kvůli mým předešlým možnostem. Studenti byli jediní lidi, které jsem znal.

Jedním z pojítek je nejistota.

Co pozoruješ u mladých umělců za společná témata?

Je tam velká míra spekulace a romantizování. Jedním z pojítek je nejistota. Jak z budoucnu, tak z hledání vlastní identity. Každý se s tím vypořádává jinak, skrze metafory, kompenzace… Hledání, vypořádávání se s věcmi různými způsoby, jak skrze spekulaci (fantaskní příběhy) nebo vracením se do dětství.

Samozřejmě se této tematice nevěnuje každý, toto je jen takové zjednodušení. Ale nejistotu můžete slyšet i z názvů našich jednotlivých výstav, což může být dost pravděpodobně mnou.

Pozoruješ v umění nějaké tabu? Co bys třeba sám nevystavil? Nebo už tabu neexistují?

Je důležité chápat kontext, kde, za jakých podmínek, kým bylo dílo vytvořeno, kde a kým je vystaveno… jelikož nic neexistuje ve vakuu. Nevystavil bych to, co je rasistické, homofobní, sexistické. To s velkým ohledem na český kontext.

z výstavy Hello my name is, foto Světova 1

Čím je Světova 1 jiná než ostatní galerie?

Jsme jediní v ČR, kdo se výhradně zaměřuje na začínající umělce. Na péči o ně. Pomáháme jim se připravit na budoucí kariéru.

Pořádáte jen výstavy, nebo i doprovodné programy?

Ač se jedná o galerii mladou, existující pouze 5 let, hostila Světova1 už 11 výstav a více než pět desítek doprovodných programů. Takže ano, doprovodné programy máme. Tento rok jsme započali sérii As we grow. Je to série vzdělávacích výzkumných programů zaměřených na mezigenerační dialog spolu s výměnou zkušeností. Bude to taková rezidence ne-rezidence. Defakto to, co tě škola nenaučí.

Na příští rok máme navíc nový projekt sólové výstavy spojenou s péčí o umělce. Sólová výstava a následná dlouhodobá péče.