Rozvážím balíky po Pekingu. Kniha, která zneklidňuje

Rozvážím balíky po Pekingu je zvláštní knížka. Paměti kurýra ze současné Číny působí drásavě, i když o vyloženě brutálních věcech hovoří jen zřídka.

Autor An-jen Chu je zvláštní, zádumčivý a citlivý člověk.  Miluje knihy, ale ničím takovým by se neuživil. Prochází tedy jednou otročinou za druhou. Práce ve večerce (72 hodin týdně), v třídírnách zásilek a především zaměstnání kurýra: dřina, co se jen stěží dá vydržet dlouho.

Zvláštní je, jak člověka dokáže kniha chytit do klepet, i když nemá nějaký jasný směr a i když je tak kouskovitá. Prvních padesát stránek si zvykám na to, že každá další postava, která přijde do práce a potká našeho kurýra, za chvilku zmizí a už o ní neuslyšíme: nekdřív čekám, kdy se objeví a dopřeje mi rozuzlení, ale kdepak – styl vyprávění je stejně neúprosný jako tvrdá kola čínské nádeničiny. Nikdo se nevrátí, nikdo se neusměje. Je tu jen další vystresovaný kurýr nebo neurotická šéfka. Další zloděj kol, další manažer, co zklame. Procházíme jednotlivá zaměstnání, která nemají perspetivu: tvrdá práce většinou bez jakýchkoli jistot. Nekonečné debaty v apce WeChat, práce do noci, hnusné společné byty. Pokud nemáte kvalifikaci, jste nahraditelný a s nějakou péči o zaměstnance si nikdo hlavu neláme; občasná bohatá hostina k nějakému výročí spíš jen zvýrazní rozdíly, než aby přinesla nějakou bujarost.

An-jen Chu o sobě říká, že je mírný, ale pravda je, že z práce často odchází po pár měsících, aniž by se mu dělo něco děsného. Vypadá, že nedpofá, že někde bude podstatně lépe. Snad ani enchce stálý job. Čeká ho další přijímací formulář, další práce bez pocitu naplnění, další změna zaměstnání a další ústup.

Je komplikovaný jako ostatní, ale spíš než destrukci, rvačkám a pití, typickým pro lidi v téhle skupině, se věnuje introspekci. Když pije, tak sám. Silné jsou momenty, kdy si všímá, jak ho takové zaměstnání a taková nevyspalost mění: je méně laskavý, podezřívá hned každého z nekalostí, bývá naštvaný, netrpělivý. Chce být lepší. Nejde to. Vůbec se mu to nelíbí. Pozoruje čas a prostor, v pár slovech s poeitckou ostrostí zachytí pocit tak, že to rezonuje.

Tenhle člověk původem z Kantonu přemýšlí jinak než přežraní Evropané, přesto hraje na struny povědomé existenciální úzkosti.  Není divu, že je to tak úspěšná kniha. V době, kdy se o otrockých podmínkách práce, která umožňuje konzumní západní život, píše spousta mudrlantských plků, je tu střízlivý, úsečně sdělený příběh přímo z nitra maelströmu. An-jen Chu má talent, má styl a vlastní rytmus vyprávění. Žádné kudrlinky, žádná něha, přesto se zavile pochoduje kupředu. Děsí mě to.

PS: Kniha je v Číně bestsellerem. Anglicky vyjde v říjnu, tuším, že se o ní bude psát a mluvit hodně…

Velký článěk o autorovi přinesly Financial Times.

Ukázku (isuu) najdete na webu nakladatelství Host.

Přečtěte si také:

Knižní tip: Rozvážím balíky po Pekingu. Život v čínské gig economy

Comments

comments