S Tomášem Bouškou o projektu Řetízkárna – rozhovor

V oblasti Jáchymova a Horního Slavkova bylo v letech 1949–1953 zřízeno 18 vězeňských táborů. Velice rychle byly tyto tábory zaplněny vězni a ti byli nuceni k namáhavé vyčerpávající práci v podzemí. Sami vězni byli v řadě případů svými vězniteli utvrzováni v přesvědčení, že jsou pouze „muklové“ – muži určení k likvidaci. Považuje se za prokázané, že do roku 1961 poznalo bídný život v táborech kolem 65 000 lidí. Za necelých 15 let těžby zde bylo vytěženo na 7940 tun uranu a vyraženo 1102,9 km chodeb. Okolím lázeňského Jáchymova vede naučná stezka připomínající život tisíců politických vězňů z blízkých pracovních táborů při uranových dolech. Naučná stezka (NS) Jáchymovské peklo je dlouhá 8,5 km a na její trase se nachází 12 informačních zastavení.

Projekt Řetízkárna a jeho zástupce můžete potkat na akci NeverMore 68 Na Výstavišti, která proběhne 21.8. od 16.00 hodin jako připomínka 55 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území tehdejšího Československa. V rámci druhého ročníku NeverMore 68 přebírá Výstaviště Praha a tato akce pomyslně žezlo od Českého rozhlasu jako místo, kde nikdy nebude zapomenuto na tyto důležité události československé historie. Na akci se můžete potkat také s Tomášem Bouškou, se kterým jsme si povídali o projektu Řetízkárna, Jáchymovském pekle, ale také opakující se historii a dezinformacích.

Tomáši, co vás přivedlo k této bohulibé činnosti přiblížit lidem v rámci procházek po Jáchymovských chodbách život tehdejších politických vězňů?

Byly to osobní příběhy přeživších, které jsem po léta sbíral a časem přetavil v badatelskou činnost Spolku Političtí vězni.cz. Jeden dobrý rodinný přítel chodil k mému dědovi a babičce na nedělní kávu a když jsem během studií ve Švédsku jeho příběh natočil a zpracoval, došlo mi, že z gymnazijního dějepisu vůbec neznám osud naší země po roce 1945. Ten rodinný přítel strávil celkem 14 let v nacistických a komunistických lágrech a mně ten příběh přišel natolik silný, že jsem u tématu věznění v Jáchymově už zůstal. Chtěl bych, aby zachycené vzpomínky a související archivní výzkumy pomohly lidem se stejnou dějepisnou sklerózou.

Jaké má projekt hlavní cíle? Budou naučné stezky vhodné také pro skupiny třeba i mladších školáků?

Dříve jsme se s kolegy a kolegyněmi popularizovali životní příběhy bývalých politických vězňů. Postavili jsme web, udělali první knížky, filmy, workshopy a konference. Pak jsme opravili naučnou stezku Jáchymovské peklo, která vede přímo po bývalých dolech a lágrech. A loni jsme vykoupili ruinu poslední stojící budovy na největším československém uranové dole, kterou vlastníma rukama postavili vězni z tábora Rovnost. Je to důlní řetízková šatna – Řetízkárna. Hodlám ji přetvořit v komunitní a vzdělávací centrum o paměti uranu, které v Krušných horách chybí. Stojí na naučné stezce, kudy už dnes proudí návštěvníci. Od letošního podzimu by sem s podporou Karlovarského kraje měly také pravidelně přijíždět krajské školy, které zde budou moji kolegové provádět. V příštím roce by pak měla začít rekonstrukce Řetízkárny a vývoj česko-německých vzdělávacích programů, protože lágr Rovnost byl jedním ze tří, které na Jáchymovsku iniciovali už Nacisté. Komunisté jejích dílo převzali a rozšířili do gulagové podoby.

Nemáte někdy pocit zmaru, když vidíte, jak rychle řada lidí zapomíná, co bylo a co zase velmi jednoduše může být? Vlastně je děsivé vidět dnešní komunistickou stranu a třeba i komunistickou mládež, která nemá ani slušnost, natož potřebu se řádně distancovat od minulého režimu a dál si jede své ideje, které mají daleko k demokratickému smýšlení….

Nemám. Je to bohužel častý jev v každé (nejen postkomunistické) zemi. Lidé zapomínají. Někdy cíleně, někdy mimoděk, jindy ani nevědí, že by si něco měli pamatovat (viz dějepis po roce 1945). Musíme to předjímat a podle toho pracovat s výchovou mládeže. Dnes existují skvělé učební pomůcky, hravé postupy jako 3D vizualizace, geocashing nebo třeba virtuální realita, které nám umožňují „odvyprávět“ i dějinná traumata atraktivní formou. Mám spíš obavu o dospělou populaci a lidi tíhnoucí k antisystémovému uvažování. Podpora kremelských dezinformací, vystoupení z EU, NATO nebo rozsáhlá ignorace veřejného dění, nihilismus a apatie, to všechno jsou nebezpečí pro naši demokracii. Jestliže si ve volbách zvolíme extrémisty v kombinaci s populisty, dojde ke změně, která zmíněnou práci s mladými znemožní. Měli bychom se soustředit na upevňování společenské jednoty a sounáležitosti, a ne se takhle střílet do nohou. Toho se bojím.

Vy osobně ale máte větší rozptyl aktivit…

Jako bývalý mluvčí ministerstva školství jsem si ze své služby státu odnesl frustraci z nezájmu a politické nevůle v oblasti vzdělávání. Tento strategický resort jsme se za 30 let nenaučili hýčkat a rozvíjet skandinávským tempem. Pokusil jsem se nezahořknout a sám se zapojit tam, kde umím. Učím proto dějepis 20. století. Založil jsem spolek na podporu vědění o politických vězních a vězeňkyních. A v covidu jsem přivedl na svět druhou nevládku – Novinářský inkubátor. Zaměřujeme se v něm na kariérní podporu začínajících novinářů, které považuji za nosný pilíř demokracie. Nemám pocit, že se jim u nás dostává praktického a funkčního rozvoje dovedností, které by je vedly k nezávislé, tedy kvalitní žurnalistice. A věřte nebo ne, obě nevládky hodlám propojit a přesídlit právě do krušnohorské Řetízkárny. I novináři by totiž měli znát osudy lidí, kteří prošli uranovým běsněním 20. století. V rané éře komunizace Československa spatřuji kořeny dnešních dezinformačních narativů, které dodnes v nestoudném rozsahu využívá putinismus. Ovšem i na tuto intoxikaci mediálního prostoru existuje lék v podobě naší mediální obezřetnosti. Jen ji musíme v sobě budovat.

Existuje podle vás nějaká účinná zbraň proti dezinformacím?

Existuje. Má tři oblasti: a) systematické vzdělávání od mateřské školy po penzi, b) plně dopracovaná strategická komunikace státu a c) účinný právní postih. Vše z toho nemusíme objevovat jako Kolumbus Ameriku. I zde je dobré pracovat ve spolupráci se zahraničními partnery na úrovni škol, vlád a států a s využitím znalostí lidí, kteří protilék na dezinformace vyvíjí už dekády. Finsko, Holandsko, Izrael a mnohé další nám v této oblasti mohou dobře posloužit.

Ještě se vraťme k Řetízkárně, jak je projekt financován a kdy bude plně spuštěn? Mohou se třeba lidé nějak zapojit v případě zájmu?

Záchrana Řetízkárny byla spuštěna loni v podobě veřejné sbírky na Darujme.cz. Samotnou rekonstrukci bych chtěl financovat z česko-saského programu Interreg ve spolupráci z projektovými kolegy z Montannregionu Erzgebirge/ Krušnohoří. Ten je přímo určen záchraně památek a Řetízkárna navíc leží od roku 2019 v zóně UNESCO. Nicméně kofinancování představuje nemalý oříšek. Potřebujeme dodat 20 % rozpočtu z vlastní kapsy a jelikož projektanti odhadují rekonstrukci budovy při stávajících cenách na 20 milionů Kč, máme na čem popracovat. Z provádění škol nebudeme schopni milionové kofinancování zajistit. Obracím se proto na firmy a korporátní sféru, nabízím partnerství a filantropickou reklamu všem, komu není osud uranových muklů lhostejný. Jsem přesvědčen, že se to povede a peníze seženeme, protože v naší zemi je hodně bohatých lidí, kteří jsou ochotni své jméno spojit právě se vzděláváním o lágru Rovnost. Vše potřebné ostatně komunikujeme na webu www.retizkarna.cz a při našich pravidelných akcích v Jáchymově. Srdečně vás k nim zvu stejně jako na NeverMore 68, kde se můžeme potkat 21. srpna na Výstavišti!

Děkujeme za rozhovor

Linda Antony, Výstaviště Praha

Comments

comments