Sobota na Metronome Festivalu

23 června, 2019
Jana Kománková
hudba

foto Jiří Janda

Metronome Festival skončil a potvrdil pozici příjemné městské akce pro dospělé publikum.

Druhému festivalovému dni dominovali Primal Scream na druhé stagi a na hlavním pódiu Kraftwerk. A obě vystoupení se maximálně povedla.

Stejně jako u minulých ročníků Metronome Festivalu jsou hlavní jména už starší muzikanti (frontman Primal Scream Bobby Gillespie slavil v dne konání 57. narozeniny, Ralfu Hütterovi z Kraftwerk bude v srpnu 73), ale vybírá se z těch, kdo pořád nabízejí něco, co funguje. A Primal Scream potvrdili, že jsou na velkém pódiu doma a mají na něj dost energie, jakkoli jim pěkně sedí i elegantnější, jaksi uhlazenější klubová podoba (jakou předvedli v roce v LMB, psali jsme jednou větou zde). Skladby z devadesátek pořád mají moc (v roce 2011 na Vltavské ostatně přehráli báječným způsobem Screamadeliku, psali jsme zde).

Rock’n’Roll

Program koncertu byl postavený na hitech a nostalgii, a prastará Velocity Girl vyzněla velmi mile, sladce nostalgicky. Vůbec nejlépe ale fungovaly svižné spouštěče radosti, jako Movin‘ On Up, dynamicky vygradovaná Country Girl a Rocks. Sdílená radost, dvojnásobná radost, praví otřepané úsloví, a tady se to potěšení pěkně násobilo do aleluja. Kapela proměnila složení, ale i s aktuální sestavou jí to jede (místo Maniho hraje na basu málo známá Simone Butler) a to, že na koncertě nepředstavila žádné novinky (její nejnovější počin je singlová kompilace, která vyšla v květnu od názvem Maximum Rock’n’Roll: The Singles), nikomu vrásky nepřidělalo.

foto Jiří Janda

A vrásky

A propos vrásky. Jak se diskutuje třeba na hudebních konferencích, kam jezdí lidí provozující kluby, zatímco velká část mladého publika se za muzikou až tak nehrne, protože ji baví jiné věci, roste nám tu generace lidí, kteří na akce chodí rádi, ale vyžadují určitý komfort. Vycházejí jim vstříc pořadatelé akcí i provozovatelé klubů, a myslím, že to funguje, byť moje evidence je spíše anekdotická – má sociální bublina už kempovat spíš nejezdí, a když už, tak do přírody, a ne mezi hudbení fanoušky. Bublina si taky ráda koupí civilizované jídlo a pití a umyje si ruce, nechce se strkat v davu a stát fronty. Moje kamarádka před několika dny projížděla kolem dějiště festivalu někde v Beneluxu, kde ji lákala hudba, ale seznala, prostě spaní ve stanovém městečku a celé to nepohodlí už nedá: na Metronome vám tohle nehrozí. V jakémkoli místě areálu jste pár minut od města a jeho výdobytků. Letos bylo fajn i to, že se člověk nemusel nikde tlačit, u stánků nebyly velefronty atd., ale bylo tu dost lidí na to, aby byla atmosféra OK – a přálo nám počasí, takže přes hrůzyplnou předpověď ani jedne z večerů nekazily žádné lijavce.

3D

Takže si můžete dát slušný drink a vyrazit třeba na Kraftwerk. Jejich show, složená ze samých známých, dávných tracků se statutem kulturních milníků, prokázala naprostou nadčasovost. 3D projekce působily jako futuretro počítačová hra a za sebe říkám, že jsem si je užila víc, než bych byla čekala. Vizuální doprovod písní jako Autobahn (jízda starým vozem po dálnici) a Trans-Europe Express (nádherný černobíle nakreslený vlak a jeho jízda nocí) bylo čisté potěšení z toho, že to JE, a že to je TAKHLE. Naprosto technicistní show vyvolala nejen ve mně naprosto lidské emoce a vznášet se v sobotní noci v takovém zvláštním bezčasí, to byla čistá radost. Kdo zahraje na příštím ročníku?