Stáhněte si zadarmo: O jídle a pití jinde a jindy
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský je dnes známý jako autor příručky o vhodném chování Společenský katechismus. Méně se ví, že te to ceremoniář prezidenta republiky a zakládající člen Mezinárodního olympijského výboru, předseda Klubu českých turistů a navrhovatel statutu řádu Bílého lva, napsal i řadu dalších publikací – mnohdy skvělých.
Vaší pozornosti doporučujeme knížečku O jídle a pití jinde a jindy, která je volně ke stažení ze stránek Městské knihovny (pdf, další formáty). Je to 50 stránek skvěle vydestilovaných vědomostí o tom, jak se dříve jedlo a pilo, a autor je předkládá poutavě, se smyslem pro rozkošné bizarno.
Leccos člověka udiví: „Po malé přestávce, když pomíjitelnost života hodovníkům připomenuta byla stříbrným automatem kostlivce představujícím a to za tím účelem, aby tím spíše k pití se měli, nastala vlastní hostina,“ uvádí třeba o strém Římě – ostatně, podobně to měli už v Egyptě: „Při pitce i po nejveselejší hostině nosili kolem stolu dřevěnou podobu mrtvoly, však nikoli, aby vzbudili vážné myšlenky, jako spíše, aby pobízeli k veselosti, než přijde smrt.“
Nemírnost, obžerství a pijáctví mají hluboké kořeny. „Tiberius zase pil tou měrou, že mu říkali Biberius. Sice na počátku své vlády stavěl se proti obecné rozmařilosti, – předkládal při hostinách i jídla od včerejška, často již zpola snědená, – ale později pustil uzdu svým náklonnostem v jídle a pití, ba založil i nový úřad dvorský, pořadatele rozkoší,“ uvádí autor. Víno se ale celé věky pilo ředěné vodou: „Požívání čistého vína má za následek zkažené zuby, svislé tváře, blbé oči, otupělost ducha, předčasnou starobu,“ věřilo se.
Na dávných hostinách panovala jistá pravidla. „V přestávkách i hosté mezi sebou rozmanitě se bavili. Asi ne vždy docela nevinně, sic nebylo by bývalo potřebí zákazů, jako na příklad, aby hosté při vrhcábu kostkami na sebe neházeli, talířů cínových aby neoškrabovali a neprobíjeli, pohárů nerozbíjeli, lžic nestrkali do kapes, nožů svých sousedů nekradli. Mimo to neměl nikdo píti tolik, až by na stůl zvracel a bylo zakazováno z opilosti nadávati, hostitele trýzniti a kordem bodati spolustolovníky.“
středověký stůl. foto Astrid Senger, Dreamstime S 64257914
Dozvíte se i čím se jedlo (vidličky přišly na stůl daleko později, než by jeden čekal) a co se na hostinách podávalo (pečení plži s medem a mákem!), a že „Cizím psům podávati jídlo se stolu pokládá se za hloupé.“
Knížečku, kterou máte přečtenu za chvilku, doporučujeme opravdu z celého srdce.
Guth-Jarkovský je pohřben v Praze ne Olšanech
Comments
