Timbertwig přivezou londýnský zvuk do Prahy a Boskovic

Tvoje kapela je londýnská, ale ty jsi Čech – kdy a jak ses dostal do Londýna?

Michal Geisler: Rodinné praktikálie. Má žena je z Irska. Po několika společných letech v Praze jsme chtěli zkusit strávit nějaký čas buď v Irsku, nebo v Británii. Vyšla práce kousek pod Londýnem, tak jsme přistáli tam.

Jak jsi tam postavil kapelu?

Krátce po přestěhování jsem se seznámil s Nickem Averym. Nick je vynikající bubeník, na konci devadesátek hrál ve výborné slowcorové kapele Tram, spolupracoval třeba s Johnem Parishem nebo Dimitrim Tikovoiem.

Narazil jsem na něj na stránce pro kapely a hudebníky. Zrovna se rozhodl, že chce začít kapelu, kde bude zpívat a hrát na kytaru. V té době jsem měl ještě naivní představu, že Anglie je plná převážně vynikajících a zajímavých kapel, po projíždění stovek inzerátů jsem z této představy začal střízlivět. Objevil jsem ale Nicka, jehož hudební zájmy, představy a zkušenosti jasně vybočovaly a zaujaly mě. Sedli jsme si i lidsky a začli hledat bubeníka. To se povedlo a koncertovali jsme po klubech v Londýně. S prvním bubeníkem jsme se po čase rozloučili a poslední rok s námi hraje John Singh, který výborně zapadá do toho, co chceme dělat.   

foto archiv kapely

Co máte s ostatními členy hudebně společného a v čem se lišíte?

Společného – s Nickem jsme se hned shodli na oblibě v kapelách jako jsou Enablers, Slint, June of 44, Mogwai nebo Low.

Když jsme se potkali s Johnem, věděli jsme, že si sedneme, když mezi svými oblíbenými kapelami jmenoval This Will Destroy You, pg.lost nebo Nicka Cavea.

V čem se lišíme… já jsem asi otevřenější širší paletě stylů a třeba hudbě s elektronickými prvky. Nebaví mě Foo Fighters, které má Nick hodně rád.

Co jste zatím vydali, případně se vydat chystáte?

Zatím jsme vydali pouze jedno EP v roce 2017. Nahráli jsme si ho sami, u Nicka doma ve Wimbledonu. Jmenuje se The End of Beginning. Konec začátku to ale nebyl, spíš to vypadalo na začátek konce, protože jsme se pak rozloučili s bubeníkem a rok pauzírovali. Stálo to ale za to, protože v nové sestavě to šlape výborně. Máme sedm nových písní, takže postupně budeme směřovat minimálně k novému EP, možná k celé desce.

Poraď nám 3 skvělá místa v Londýně pro umělecky založené lidi?

British Film Institute (BFI) Southbank: u řeky mezi Waterloo Station a Tate Modern. To je skvělé kino, kromě zajímavých filmů, festivalů a častých rozprav s tvůrci, tam jsou filmové budky, kde se zadarmo můzeš koukat na filmy a seriály z archivu BFI. Doporučuju, když je člověk v centru a má pár hodin časoprostoru.  

Barbican Centre: galerie, kino, divadlo, koncerty a hlavně impozantní brutalistický prostor. Krátce potom, co jsem se poznal s Nickem, jsme tu viděli společný akustický koncert Michaela Giry (Swans) a Thurstona Moora (Sonic Youth), což pomohlo ve vyjasňování společného hudebního pole naší kapely.

Tajné koncerty Sofar London: Toto funguje i v mnoha jiných městech, je to ale dobrý způsob, jak objevovat zajímavá místa, kapely a lidi v Londýně. Jedná se o koncerty většinou v bytech, ateliérech nebo třeba nezávislých obchodech. Většinou to jsou dost zajímavé prostory. Nejdřív je zveřejněno pouze datum a přibližná lokace, ty se přihlásíš, že más zájem, když tě vyberou, koupíš si lístek. Můžeš vzít s sebou několik dalších lidí. Pár dnů před koncertem dostaneš přesnou adresu. Až na místě se dozvíš, co bude hrát za kapely.

A co nám z Londýna přivezete za zvuky na pražský koncert a do Boskovic?

Zvuky to jsou syrové, chvílema docela potiché, melancholické, které ale vzápětí skosí intenzivní zvukové plochy. Kromě indie, post-rocku, jsou v tom prvky noisu, ale i devadesátek a grunge. Podle mého je devizou kapely právě živé hraní. Baví nás důraz na energii a vytváření hypnotické do sebe uzavřené atmosféry. Líbí se nám, když je hudba tak trochu divná a místama zneklidňující. Zahrajeme jak písně z EP, tak zatím nenahrané věci. Nejspíš zahrajeme i dvě nebo tři funglovky, které jsme ještě nehráli ani naživo. Máme tři týdny na to, abysme je nazkoušeli.