Rozhovor: Režisérka Tine Reingaard o práci s New Order a žití v Dánsku

V roce 1983 jsem byla malinká holčička. Během máho osmdesátkového dětství jste mě mohli najít v koruně stromu společně s mým bratrem a našimi kamarády. Nebo o samotě, kdy jsem snila o tom, jak se stanu hudební skladatelkou a nebo jeptiškou. To byly moje rané vize budoucnosti vzdálené od dánského předměstí.

Znám se s vizuálním koordinátorem kapely, Warrenem Jacksonem, skrz mého přítele, fotografa Sørena Solkæra. Obal singlu Be a Rebel je fotografie od Sørena z jeho série Black Sun, která zobrazuje špačky.

Na celém tomto projektu jsem spolupracovala se Sørenem. A videosekvence, která použili New Order k videu Be a Rebel, jsou úryvky z mého videa Black Sun.

Naprosto ji miluju. Promlouvá ke mně na různých úrovních. Připadá mi atraktivní, že klíčovým tématem je temnota, ale zároveň je to povznášející a energická melodie. Okamžitě pocítíte nutkání se hýbat. Tenhle zářivý pocit je pro New Order typický, a tak skvělý. Text je vynikající. Vyvolává dojem, že je osobní, a přesto má potenciál zapadnout do mnoha různých příběhů.

Kodaň je krásné staré město s čerstvou a zelenou náladou. Každý tu má kolo. Pohybovat se městem na dvou kolech je praktické díky dobře rozvinuté infrastruktuře s cyklistickými pruhy všude a mostům přes kanály vyhrazeným pro cyklisty a chodce. Díky blízkosti vody je život v Kodani magický. Voda je čistá, je tam spousta míst, kde se můžete smočit, a mnoho půvabných míst, kam se můžete vydat.

I gastro scéna je v Kodani zajímavá. Jednou z mých oblíbených restaurací je japonský podnik Jah Izakaya. Jedním ze zakladatelů restaurace je mimochodem majitel BMW, které jsem použila ve videoklipu Age of Consent.

Na můj vkus by bylo ovšem skvělé vidět v Kodani více rozmanitosti. Je to všechno takové uhlazené. Věřím v mladší generace, které zjevně zpochybňují normy, zejména genderové stereotypy.

Coby filmařka jsme samouk a své vzdělání jsem často získávala tvrdě. Jednou z mých prvních prací byla zakázka v Los Angeles, kde jsem byla pověřena natočením krátkého filmu s kapelou Arctic Monkeys pro britský časopis GQ. Kapela měla celodenní focení v jedné okouzlující restauraci z padesátých let v Hollywoodu a já jsem měla natočit svůj malý příběh během přestavování fototechniky. Ale nějak se to stále odkládalo a nakonec jsem dostala jen 10 nebo 15 minut na konci.

Ve finále jsem byla hrdá na to, že jsem získala záběry, v jaké jsem i přes stresující situaci doufala, a naučila jsem se, jak důležité je být v takovou chvíli 100% přítomná a zahodit svá očekávání stran určité situace. Byl to křest ohněm a první milník mé kariéry.

Jako dítě jsem hrála na flétnu a mám titul BA z hudební vědy. Takže jsem vždycky byla tak trochu namočená v klasické hudbě. Po získání titulu Master of Arts mě náhoda dovedla směrem k opeře. Začínala jsem jako editorka Koda%nského operního festivalu a okouzlila mě vize téhle akce: dostávat tento fascinující žánr k novému publiku. Dostala jsem příležitost být v čele tvorby explorativní a žánrově převratné opery, kterou složila dánská kapela Efterklang, a později jsem produkovala Silent Zone – Echo Chamber, což je hybrid mezi operou, instalací a rozšířenou realitou.

Ne, když jsem si vybírala název pro firmu, tu písničku od Tindersticks jsem neznala. „Malá slza“ je symbol toho, že se snažím svou tvorbou vzbuzovat emoce.

Většinu lockdownu jsem si užila. Na podzim jsem v Kodani navštěvovala soukromou filmovou školu, což bylo hodně inspirující. A strávila jsem dost času v chatě na pláži, kterou má můj přítel. Těším se ale, až se společnost otevře. Jakmile to nastane, budu v Dánském muzeu moderního umění (Heart Museum) prezentovat svoje videoinstalace Black Sun.