Tip na výstavu: Viktor Frešo,Tak tomu říkám koncept
foto: pořadatel akce
Slovenský multimediální umělec Viktor Frešo ve svých provokativních intervencích do galerijního i veřejného prostoru manipuluje s tradičními uměleckými postupy a nabourává pravidla zaběhnutého uměleckého provozu. Vyzbrojený absurditou a humorem útočí na to, co je dnes mechanicky prohlašováno za současné umění, a přitom pro něj sám neúnavně hledá cesty ze slepé uličky.
Základním nástrojem jsou pro Viktora Freša především šokující a záměrně neomalené slovesné útoky mířící na hájený svět umění. S jejich pomocí proniká do vědomí diváka a probouzí v něm zcela jiné než estetické vjemy: pohoršení, šok a vztek i následnou kritickou reakci. Sofistikovanou intelektuální i materiální výbavu, kterou nahromadilo několik generací konceptuálních umělců, přitom nechává u cesty jako zbytečnou zátěž.
Viktor Frešo není sám, koho irituje vyprázdněnost, nabubřelost a spekulativnost konceptuálních projektů a především jejich beznadějná izolovanost od reálných emocí a možného uměleckého prožitku. Výstava Tak tomu říkám koncept demonstruje řadu razantních řešení, která si berou na mušku především status umělců, kurátorů a dalších nedotknutelných demiurgů uměleckého světa. Umělci i divákovi pak jeho radikální instalace i slovesné intervence umožňují uplatňovat své nezadatelné právo na svobodné vnímání, promýšlení a prožívání umění.
Společensky ustálený a svatě hájený status „lidí od umění“ bourá například v sebezpytném autoportrétu Som zamindrákovaný kokot či konkretistické textové variaci Nebudem najlepší a najznámejší slovenský umelec! a dalších lakonických prohlášeních či vzkazech veřejnosti. Jindy se uměleckých prostředků jednoduše vzdává. Tak jako v sérii Čo mi pomohlo, keď…, v níž zveřejňuje své osobní terapeutické zápisky a snaží se do umění vrátit intimitu a možnost kolektivního spoluprožívání.
Frešo se nevyhýbá ani „klasickým“ trojrozměrným objektům, které nás zdánlivě vrací k donekonečna recyklované tradici ready-made a k světově kanonizované minimalistické estetice. Ve skutečnosti jsou však nahlodané virem sžíravého humoru a absurdity: štafle paralyzovala lepící páska, koberec opouští podlahu a ubíhá kamsi po stěně a z provozu vyřazené výtahové kabiny nazvané imperativně Stop Eastern European Conceptual Art! se svobodně pohybují na kolečkách.
Radikální instalace Tak tomu hovorím socha – čtyřmetrový trám nepatřičně trčící ze zdi do galerijního prostoru – pak znejistělého diváka nutí doslova překročit či obejít zaběhnutá klišé a zamyslet se společně s Viktorem Frešem, jakými cestami by se mohlo současné umění vymotat ze slepých uliček.
Slovenský multimediální umělec Viktor Frešo (1974) studoval na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění u doc. Jána Hoffstädtera a prof. Jozefa Jankoviče. Později docházel do malířského ateliéru doc. Vladimíra Skrepla na pražské Akademii výtvarných umění, kde také u prof. Michaela Bielického absolvoval studia nových médií. Založil umělecké skupiny EGOART či Fifty-fifty gorup. Svou tvorbu v minulých letech představil na samostatných výstavách na Slovensku, v České republice, Spojených státech, Argentině, Rakousku, Německu a dalších zemích. Jeho práce se nacházejí ve sbírkách české Národní galerie v Praze, Slovenské národní galerie, Galerie města Bratislavy, Východoslovenské galerie v Košicích i ve sbírkách řady dalších zahraničních galerií.
Výstava bude v Centru k vidění do 12. listopadu 2018.
Kurátor: Leoš Válka
Comments
