Triky z klobouků českých borců. Poznámky ze závodu Red Bull Air Race ve Wiener Neustadtu

20 září, 2018
Jerry Žák
sport

Od roku 2010 se více či méně rozepisuji nebo rozkecávám v rádiu o rychlém létání speciálů mezi pylony – viz články zde a zde a zde apod. Mám taky to štěstí, že osobně znám oba české piloty, kteří nás reprezentují – jak Petra Kopfsteina, tak Martina Šonku a jeho team. Také díky jejich výsledkům se soutěž neokouká, a proto jsem vyrazil už na svůj osmý závod do Wiener Neustadtu, kde se klání konalo letos v září poprvé nad pevnou zemí (zatím se všech pět předchozích závodů létalo nad vodou).

Vzhledem k tomu, že Šonka Team opět jako loni (kdy nakonec skončili druzí v celkovém pořadí) vede celkový žebříček a vyhrál i oba předchozí závody v Budapešti a Kazani, těšili jsme se na třetí zlato v pořadí. To se opravdu těsně povedlo, a tak je Martin členem čtyřčlenné (vlastně dvoučlenné, dva piloti jsou již bohužel někde na „druhé straně stratosféry“) VIP skupiny pilotů, kteří v historii RBAR dokázali vyhrát tři závody za sebou. Jestli ještě před dvěma lety některé jiné teamy v soutěži pochybovaly o jeho kvalitách a koncentraci, tak dnes je jeho team a pilot za hvězdy.

Velké naděje se vkládají také do Petra Kopfsteina, který se v soutěži pohybuje třetí, trochu smolnou sezónu, ale jeho učící se křivka a konzistentní výkony vyústila v zasloužené 5. místo právě na tomto závodě. Podtrženo sečteno, Šonka bojuje o titul mistra světa a Petr konečně protrhl letošní výsledkovou smůlu. Navíc jsou oba týmy mezi organizátory oblíbeny, protože se jejich členové počítají mezi ty normální pohodové kluky.

Mezi závody v Kazani a Wiener N. si Martin odskočil na ME v letecké akrobacii, kde se stal již potřetí mistrem Evropy v kategorii Freestyle, jak reportovala kolegyně zde. A tak má na triku hned dva hattricky.

Jak nedělní závod probíhal?

Soutěž se vyvíjela celkem dramaticky – což je dobré pro oko diváka, teamy jsou na tom s nervy trochu hůře. Někteří favorité vypadli kvůli chybám či problému s motorem, ale celá čtrnáctka pilotů je tak vyrovnaná, že to českým reprezentantům konkurence neubralo. Jak Martin Šonka tvrdí, stát se může v každém závodu kdykoli cokoli a nikdy není nic jisté. Petr Kopfstein (držitel traťového rekordu závodu v tréninku) tak přešel přes favorizovaného Němce Dolderera ze základní čtrnáctky do semifinálové osmičky, kde se utkal v bratrském boji právě s Martinem Šonkou. Český fanoušek tak chvíli nevěděl, komu fandit víc. Šonkovi to perfektně létalo, jeho časy za celý den byly rychlé a hlavně konzistentní, a tak se o půl vteřiny pomalejší Petr musel „spokojit“ s pátým místem. Finálová čtyřka poskytla lítý boj s těsnými výsledky, kde všichni čtyři piloti vešli do 0,8 vteřiny (Šonka vyhrál nad Japoncem Muroyou o 0,036 vteřiny).

Jak mezi diváky, tak v press zóně se mohutně skákalo a pohled na skromného Šonku, jak třímá cenu (trofej fakt vypadá jak péro z gauče) za zvuku české hymny, byl silným momentem celého vydařeného víkendu.

Oba české teamy ovšem místo oslav do noci balily letadla, která se jumbo jetem povezou do Indianapolis.

Petrovi i Martinovi přejeme úspěch i ve zbývajících dvou závodech v USA (Indianapolis – 6-7/10 a Fort Worth – 16-17/11)!!!

Plusy výletu:

Všichni doletěli.
Jídlo na letišti i v press zóně – pojali jsme to s partou jako gastrovýlet (Rock Burger a Bizon Burger). Jo a potkal jsem i Aleše Burgera, který je léta součástí mezinárodního redbullího teamu
Počasí.
Forma našich závodníků.
Hezká trať (blízko do Čech) a vyrovnané pole borců.
Podpora tisíců českých fanoušků v místě v čele s oficiálním fanklubem.
Drama až do konce, opět jsme viděli několik příjemných překvapení i fatálních chyb.
Máme zlato a páté místo, Šonka team navíc ve vedení celého seriálu.
V zákulisí jsem potkal Paula Bonhomma (trojnásobného vítěze a nyní spolukomentátora RBAR), mám fotku a podpis pro děti.
V zázemí jsem potkal ex-youtubera Jirku Krále, mám fotku a podpis pro děti.