Vychází první dětská kniha o pražském metru

Metro je v pravém slova smyslu podzemní svět, který žije svým vlastním životem. Vidíme z něj jen část, ale přitom se spousta záhadných dějů odehrává v tunelech a prostorách, kam nemají běžní cestující přístup. Gigantické podhoubí velkoměsta přibližuje dětská kniha To je metro, čéče, která představuje pražské metro jako úžasnou stavbu i skvělý dopravní prostředek.

repro Paseka

Jak vypadaly všechny soupravy metra, kolik kilometrů má která trasa, jak dlouhé jsou nástupiště, jakou rychlostí jezdí eskalátory, jak se čistí tunely. I takové detaily odhaluje kniha, kterou napsala Milada Rezková a ilustrovali Jan Šrámek s Veronikou Vlkovou.

Přestože v knize se čtenář dozví mnoho věcných informací, je zároveň vtažen do příběhu kluka a jeho dědy. „I přes podstatnou technickou stránku se nám, doufám, podařilo udržet zábavu, nadsázku a jistou poetiku,“ říká Rezková. Průvodci metrem jsou Karel Kroupa a jeho svérázný dědeček, který pracuje v metru celý život a oslovuje vnuka titulním čéče. „Zásadní je pro mě také nenápadné sdělení, že trávit čas s prarodiči, vyptávat se jich a dovolit jim, aby nám předali část ze svých neuvěřitelných zkušeností, je báječná věc,“ doplňuje autorka, kterou v rámci dětské literatury proslavila série o Doktoru Rackovi.

repro Paseka

Nápad na knihu se zrodil před pěti lety, šéfredaktor Nakladatelství Paseka Jakub Sedláček šel z redakce v Chopinově ulici do metra na Náměstí Jiřího z Poděbrad a myslel na to, jak by se taková kniha o metru líbila jeho synovi. „V zahraničí bychom našli několik výtvarně zpracovaných skvostů věnovaných fenoménu metra, nejčastěji tomu newyorskému,“ říká Sedláček. „Ovšem knížka To je metro, čéče! je výjimečná nejen díky lehkosti, s níž dokáže přiblížit mnohdy složité technologie, ale i svou vizuální poetikou. Metro je úžasně fotogenické místo, skvělá příležitost pro ilustrátora,“ dodává.

Jan Šrámek obdivuje původní grafické zpracování informačního systému metra a dobový design stanic, práce na knize pro něj byla velmi osobní. „V rámci knihy jsem reflektoval nejen svoje zážitky a zkušenosti spojené s metrem, ale vůbec vztah k samotné Praze. Metro jsem vždycky chápal jako centrální nervový systém města,“ vysvětluje Šrámek. „Na Kačerově jsem občas chodil pozorovat, jak vyjíždějí soupravy metra nebo pracovní vozidla z depa. Linku C mám také nejraději,“ říká.

repro Paseka

Ilustrace v knize vznikaly kombinovaným způsobem. Některé části malovala Veronika Vlková přímo akvarelem na papír, poté se malby naskenovaly a v počítači je Šrámek propojil s vektorovými kresbami. Stejným způsobem vznikly například také jejich ilustrace v knize Pražské vize.

Právě náročná technika ilustrací přispěla k tomu, že kniha vznikala obdobně dlouho jako některé stavby spojené s metrem, oproti lince D však má kniha značný náskok. „Když jsem se narodil, rodiče bydleli na Jižním Městě. Někdy kolem roku 1987 jsme se přestěhovali z Chodova na Sídliště Písnice,“ vzpomíná Šrámek. „Ve svojí době se jednalo o poměrně lukrativní lokalitu z důvodu plánované stavby linky D, které měla končit právě na Písnici. Na sídlišti stále žije můj mladší bratr, ale metro ani po dalších třech dekádách na Písnici nejezdí.“

Knihu vydává nakladatelství Paseka.

Comments

comments