Wakitaka: Vzdělání je klíčem k zásadní proměně společnosti
Wakitaka je oblíbená charitativní organizace, která právě slaví 10 let od vzniku. Přinášíme rozhovor s její šéfkou Klárou Kappala a zároveň sdílíme pozvání na charitativní koncert, který proběhne už 24. listopadu v Malostranské besedě – od odpoledne bude na místě i další program.
foto soukromý archiv Kláry Kappala
Co je to vlastně Wakitaka?
Wakitaka je spolek, který jsem založila před deseti lety a který podporuje stejnojmennou vesnickou školu v Ugandě.
Proč zrovna v Ugandě?
Protože tam máme dobrou rodinnou přítelkyni Alici Nabeta. Můžeme jí důvěřovat, a tak jsme zkrátka využili příležitosti. Alice je pro tamní oblast školní inspektorkou a použití peněz na místě koordinuje.
A proč školu?
Věřím, že kvalitní vzdělání je klíčem k zásadní proměně společnosti, které je v dnešním světě tolik potřeba. Školy v Ugandě jsou sice zdarma, ale zákon se odsouhlasil, aniž na to stát byl připraven. A tak někdy nejsou peníze ani pro učitele, natož aby se řešila kvalita výuky. V jedné třídě je sto dětí, z nichž mnoho nemá prostředky na školní pomůcky, uniformu, často ani jídlo. Spolek Wakitaka 3x ročně posílá do školy peníze, které jsou použity výhradně na zlepšování podmínek pro učení.
Nebýt lhostejný je životní přístup, kterému učím i své děti.
Proč pomáháte tak daleko?
Situace u nás a v subsaharské Africe je diametrálně odlišná. Pro lidi, kteří neumějí číst, psát ani počítat, existuje jen málo zaměstnání, a velmi špatně placených. Nevzdělanost tyto lidi odsuzuje k životu v chudobě a pokud se chudobu v rozvojových zemích nepodaří výrazněji snížit, bude mít i nadále značně destabilizující dopad na celosvětovou politickou i bezpečnostní situaci. Vzdělání posiluje osobnost člověka, ovlivňuje jeho sociální i ekonomické chování a může být spouštěčem širších společenských změn. Že mám neziskovku v Africe ale neznamená, že jinde nepomáhám. Nebýt lhostejný je životní přístup, kterému učím i své děti.
Proč bychom měli chtít pomáhat tak daleko i my?
Jsme navzájem propojeni. Aby někde lidé umírali hladem a jinde měli blahobyt, je dlouhodobě neudržitelné. Svými aktivitami chceme poukázat na důležitost vzájemné spolupráce a podpory mezi různými kulturami a národy a snažíme se posilovat potřebu lidské sounáležitosti.
Dá se pomoci i jinak než finančně?
Ano, a je to nedílná součást naší činnosti. Každoročně pořádáme několik akcí, kterých se nemusíte účastnit jen jako návštěvník. Zapojit se může úplně každý, protože každý v něčem vyniká. Stačí nám napsat a něco vymyslíme. Moc rádi kohokoli přivítáme mezi nás.
Děláte ještě něco jiného než akce pro veřejnost?
Skrze projekt Umění darovat zprostředkováváme populární “adopci na dálku”. Pojímáme to ale trochu jinak než ostatní organizace. Roční dar činí 3000 korun, avšak celá částka nejde vybranému dítěti. Ne snad, že bychom si něco nechávali na chod organizace, ale pětinu peněz dělíme mezi ostatní žáky v nouzi, abychom zmírnili zvýhodnení těch již obdarovaných. Snažíme se také lidem vysvětlit, že ačkoli je to dojemné, není žádoucí, aby si dítě tvořilo s donorem vztah, a na webových stránkách nenajdete fotky dětí, které můžete obdarovat, protože nám to nepřijde etické.
Veškeré finanční prostředky jsou stoprocentně použity pro školu
V čem dalším je vaše organizace výjimečná?
Ve spolku Wakitaka neexistují placené funkce či administrativní poplatky. Z peněz dárců neplatíme ani reklamu, ani zaměstnance, ani papír do kopírky, ani projetý benzín. Vše potřebné zařizujeme na vlastní náklady a na transparentním účtu se můžete podívat, jak s penězi hospodaříme. Veškeré finanční prostředky jsou stoprocentně použity pro školu Wakitaka a odměnou všech, kteří v ČR i Africe jakýmkoli způsobem spolupracují, je hřejivý pocit smysluplné činnosti. Chápu, že velká organizace nemůže fungovat jako ta naše. Ale přijde mi smutné, když se z pomáhání stane business a z věnovaného dollaru dostanou potřební 5 centů.
Kolik peněz už jste do Afriky poslali?
Za deset let to činí zhruba 1.700.000,-. Kdybych oslovila velké firmy, které si to odečtou z daní, asi bychom vybrali peněz víc. Ale u nás je za každou darovanou korunou schovaný příběh a já chci, aby to tak zůstalo. Malé děti celý rok spoří do kasičky, aby peníze utratily na naší akci. Matka samoživitelka, co má dvě zaměstnání, platí 250,- měsíčně, aby se dítě v Africe mělo lépe. Kamarád přestal kouřit a dává nám peníze, co by jinak utratil za cigarety. Lidé si berou volno v práci, aby mohli jet přes půl republiky a strávit s námi odpoledne. Peníze takto darované pro mě mají jakousi přidanou hodnotu a moc si každé koruny vážím.
Tento rok slavíte. Co přesně?
Peníze jsme začali posílat do Ugandy už v roce 2007. Ale tehdy to bylo z účtu mého tatínka na účet Alice. Až o dva roky později jsem sama sebe přemluvila k překonání byrokratických překážek a založila organizaci. Teď to bude 10 let. Kromě toho slavím i své vlastní kulatiny. Letos mi bude 40.
24. listopadu bude v pražské Malostranské besedě odpoledne pro rodiny s dětmi a od 18 hodin se ve velkém sále bude konat koncert úspěšných českých i zahraničních hudebníků. Všichni účinkující samozřejmě vystupují bez nároku na honorář a akci děláme s nulovým rozpočtem. Více informací naleznou čtenáři na webových stránkách (www.wakitaka.com) nebo na našem Facebooku. Srdečně zvu!
foto soukromý archiv Kláry Kappala
Jak se vám daří dělat akce s nulovým rozpočtem?
Spolu pro Wakitaku je podtitulek všech našich počinů a velmi trefně je vystihuje. Mám kolem sebe neuvěřitelně skvělé lidi, bez kterých by to nešlo. Obětují pro dobro věci svůj čas, své pohodlí, své peníze, své schopnosti. Prostory máme zapůjčené zdarma, účinkujícím neplatíme. Artikl k prodeji dostáváme od příznivců nebo financujeme z vlastních zdrojů. Dobrovolníci na své náklady připraví občerstvení, napečou, zavaří kompoty, na akci vymění za finanční dar a ten nám pak předají. Je to všechno dost dojemné, ale popisuje se to těžko. Přijďte se podívat. 🙂
Slyšela jsem, že si vás spolu s organizací Člověk v tísni vybral pro spolupráci Marek Jelínek alias Dobroběžník. O co se přesně jedná?
Marek Jelínek je dobrodruh, který jezdí na koloběžce. Už projel Jižní Ameriku a Asii a příští rok se chystá do Afriky. Má dobré srdce, a tak se snaží skrze svojí aktivitu i pomáhat. Součástí jeho cesty je dobročinná sbírka, kterou rozpůlí mezi vybrané organizace. My bychom tuto částku rádi použili na zlepšení kvality výuky v “naší” škole. Ale upřímně? Já se hlavně nemohu dočkat, až z té cesty bude v pořádku doma.
text Klára Říčková
Comments
