Začala výstava věnovaná osobnosti Jindřicha Chalupeckého – výtvarného kritika, který po celý život hledal smysl umění

Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy představuje ve výstavních sálech Městské knihovny jednu z hlavních událostí svého letošního programu – výstavu věnovanou dílu a životnímu odkazu uměleckého a literárního kritika, teoretika a kurátora, který významně ovlivnil nejen české moderní i současné umění. Jindřich Chalupecký (1910–1990) začal psát v době mezi dvěma světovými válkami, kdy byl novinkou surrealismus, a žil tak dlouho, aby stačil referovat o postmodernismu provázejícím konec 20. století. Jeho kritický záběr zahrnoval dění na české, potažmo československé i mezinárodní scéně a jeho vliv (nejen) na místní kulturu je možné sledovat i dnes. Na výstavě se setkávají díla více než šedesáti umělkyň a umělců několika generací, jejichž tvorbu Chalupecký přímo i nepřímo ovlivnil.

Chalupecký celoživotně propagoval a obhajoval nové formy umění a zajímal se o obecné otázky umění, především o smysl umění v moderní společnosti. Byl obráncem propojování umění a života. V dnešních termínech bychom si snad mohli dovolit použít termín aktivistického či angažovaného umění. Nevěřil v pouze estetickou funkci uměleckého díla a kultury obecně. Šíře zájmů a vlivu Jindřicha Chalupeckého zaručuje, že se divačky a diváci výstavy v určité podobě střetnou s podstatnou částí české a potažmo mezinárodní kulturní a intelektuální historie 20. století. Výstava zahrnuje široké spektrum děl – od prací autorek a autorů českého poválečného umění přes díla ruských autorů, jako je např. Ilja Kabakov až po reflexe současných umělkyň a umělců, jako jsou Anežka Hošková nebo Václav Magid.

„Výstava v Galerii hlavního města Prahy je výsledkem tříletého výzkumu a příprav. Jejím záměrem není vytvořit Chalupeckému pomyslný pomník, ale naopak skrze dialog historických děl a práci současných umělkyň a umělců, literátů, filozofek a dalších osobností reflektovat, co z Chalupeckého myšlenek a aktivit je relevantní pro současnost a co nám může být nápomocné v umělecky, politicky i lidsky nelehkých dobách,“ říká k záměru výstavy kurátorský tým – Tereza Jindrová, Karina Kottová a Tomáš Pospiszyl.

Abstrahovaný byt, čítárna a obrazárna

Rozmanitost a bohatost života a díla Jindřicha Chalupeckého určuje formát výstavy: prostory druhého patra Městské knihovny na Mariánském náměstí jsou rozděleny do několika zdánlivě samostatných sekcí, odlišných nejen tematicky, ale i formálně. Najdeme zde pohled do Chalupeckého bytu ve Vršovicích, kde visí na stěnách obrazy, jimiž žil obklopen spolu se svou ženou, literátkou Jiřinou Haukovou. V „čítárně“ se u velkého stolu setkáme s více než třiceti vybranými texty, které se věnují tvorbě i životním příběhům Chalupeckého oblíbených autorek a autorů. „Čítárna“ sousedí s „obrazárnou“, obsahující kanonická i neprávem zapomenutá díla českého a slovenského umění druhé poloviny 20. století, která mají návštěvníci možnost shlédnout nejprve jen skrze průhled ve stěně jako jakési reference k Chalupeckého textům, než k nim přijdou blíž skrze další výstavní sekce. Impozantně pojatý prostor výstavy navrhlo architektonické studio Richarda Loskota, významného českého vizuálního umělce.

Od Duchampa ke Kabakovovi

Prominentní místo je na výstavě věnováno Francouzi Marcelu Duchampovi, který byl pro Chalupeckého nejdůležitějším umělcem dvacátého století. V roce 1969 se mu podařilo zorganizovat výstavu Duchampových konceptuálních děl v pražské Galerii Václava Špály. Na základě Duchampova ikonického díla známého jako „Velké sklo“ a Chalupeckého skic pro možnou rekonstrukci jeho nedokončené části vznikla na aktuální pražské výstavě unikátní světelně-prostorová instalace od Richarda Loskota.

Sekce věnovaná ruskému umění představuje další bod výstavy s mezinárodním přesahem. Od roku 1965 až do druhé poloviny 70. let Jindřich Chalupecký opakovaně navštěvoval SSSR, hlavně Moskvu a Leningrad, kde navázal kontakt především s aktérkami a aktéry neoficiální nebo polooficiální kulturní scény. Návštěvnice a návštěvníci Světů Jindřicha Chalupeckého uvidí práce, které tehdy Chalupecký viděl nebo potenciálně mohl vidět v navštívených ateliérech. Součástí této sekce je také unikátní album kreseb, které Chalupecký dostal ke svým sedmdesátým narozeninám od šesti moskevských umělců včetně Ilji Kabakova nebo Viktora Pivovarova.

„Chalupecký do Sovětského svazu přivážel svoji představu a fundované informace o dění v mezinárodním kontextu současného umění. A odvážel si fascinaci originálním uměleckým projevem řady místních umělkyň a umělců, stejně jako inspirativní poznatky o ruské avantgardě nebo úvahy o podmínkách tvorby v kulturním undergroundu,“ dodává kurátor expozice ruského umění Tomáš Glanc.

Vzhledem k aktuálně probíhajícímu válečnému napadení Ukrajiny ze strany Ruska se Společnost Jindřicha Chalupeckého rozhodla nerealizovat plánovanou zápůjčku uměleckých děl z Moskevského muzea moderního umění a sekci realizovat z lokálních, potažmo evropských sbírek. Organizátoři zároveň vyzvali ukrajinské a ruské umělkyně a umělce působící v České republice, aby se volně pojatým příspěvkem na výstavě vyjádřili k otázce, jak aktuálně přistupovat k prezentaci ruského umění a k tamějším kulturním institucím – co od nich jako umělecká komunita můžeme očekávat a požadovat.

Současné reakce na expresionismus, feminismus nebo zahraniční korespondenci

V takzvaných „kabinetech”, tedy řadě menších výstavních místností, se střídají archivní materiály s reakcemi a intervencemi současných umělkyň a umělců. Najdeme zde například sekci věnovanou autorům Skupiny 42, na niž navazuje záznam site-specific inscenace uvedené v pražském hotelu Opera. Inscenace vznikla na základě odpovědí současných autorek a autorů na Chalupeckého kanonický text Svět, v němž žijeme. Umělkyně Anežka Hošková svou instalací kombinující odkazy k historické ornamentice i současným neoromantickým subkulturám reaguje na Chalupeckého publikaci Expresionisté, věnovanou jeho oblíbeným spisovatelům: Richardu Weinerovi, Jakubovi Demlovi, Ladislavu Klímovi a Jaroslavu Haškovi. Série akvarelů Václava Magida je reakcí na specifický formát alba, rozšířený mezi moskevskými umělci, se kterými byl Chalupecký v kontaktu, a zároveň cituje jeho článek Moskevský deník z roku 1973.

Jindřich Chalupecký byl jediným teoretikem umění, který se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století snažil uchopit a reflektovat „ženské umění“. Ve svých úvahách o umění svých současnic nicméně nezastíral skepsi k feministickému umění. Součástí nově vzniklých děl pro výstavu je film francouzské umělkyně Julie Béna s názvem Letters from Prague. Autorka, která dlouhodobě působí v Praze, v díle humorně a současně břitce reaguje na to, jak se i dnes patriarchální společnost staví k umělkyním.

Unikátní příspěvek na výstavu připravilo také americké kurátorsko-umělecké duo Triple Candie (Shelly Bancroft a Peter Nesbett). Na základě dochované korespondence s americkým slavistou Williamem Harkinsem a členem hnutí Fluxus Dickem Higginsem vznikla instalace, která ilustruje Chalupeckého intenzivní zájem o dění na mezinárodní umělecké scéně a současně těžkosti doby, ve které se snažil tento zájem udržet a naplnit – řada dopisů a zasílaných materiálů ze zámoří totiž opakovaně k českému adresátovi nedorazila.

„Výstava se pokouší neortodoxními způsoby pracovat s formami dokumentace a současného čtení historických událostí a umělecké tvorby a ukázat Chalupeckého jako stále živou osobnost české kultury,“ dodávají kurátorky a kurátoři projektu.

Comments

comments