Základy formálního oblékání pro chlapce a muže

Úkolem tohoto manuálu je pomoci při ošacení mladého gentlemana, jenž po skopnutí umolousaných kecek a  džínsů váhá nad kravatami. Nechci zacházet do tajuplných zákoutí módních stylů, jen ukázat, co a proč se posledních sto let považuje za základní slavnostní oblečení.

Zatímco ženy musí řešit, aby jim šaty seděly a slušely, mužům stačí starat se jen o to, aby jim oblek seděl, neboť otázku slušivosti vyřešily celkem uspokojivě předchozí generace. Takže co to vlastně potřebujete? Oblek, košili, boty a opasek, kravatu a nějaké spodní prádlo pod to.

Barvy
Abyste správně určili barvy, do kterých se obléknete, musíte přesně identifikovat barvu svých očí, vlasů, barevný typ pokožky, zvážit aktuální roční dobu, barevnou škálu dostupných doplňků, vzpomenout si, co je letos in a poptat se na názor patnácti kamarádek… Stop! Vy jste vlastně muž. Takže to bude bílá a černá.

Oblek
Oblek se skládá ze saka a kalhot, které jsou ušité ve stejném stylu a ze stejného materiálu. (Když ne, říká se tomu „sako a kalhoty“ – můžete se setkat i s termínem separátní sako.) To je oblek dvojdílný. Trojdílný oblek má ještě obdobně šitou oblekovou vestu (má záda vypracována jen z podšívkoviny), je považován za trochu slavnostnější záležitost a je to už něco víc než základ.

Takový celkem dobrý oblek přijde asi na deset tisíc korun. Jsou levnější, ale kolem té desítky je zhruba bod, kde se potkává křivka užitku s křivkou ceny, to znamená, že levnější věci jsou kolikrát přehnaně drahé, na to, jak jsou laciné. Oblek by měl být ušit z vlny, ale v nižších cenových hladinách bude spíše z polyesteru, což není úplně ono (nejen na omak, taková tkanina se i jinak chová), ale dá se to přežít.

Slavnostní oblek bude černý. (Ano, existují i jiné barvy, ale pokud víte, jak s nimi zacházet, nemusíte si číst tenhle naprosto základní manuál.) Proužek je dobrý pro obchodníky. Lesklý oblek je dobrý pro pasáky laciných Ukrajinek.

Kalhoty musí sedět v pase. Ne že si pod opasek narvete ještě pěst s tím, že „to doroste“. Navzdory zažitému omylu (společenský) opasek neslouží k přidržování (společenských) kalhot v pase (od toho jsou šle), je to jen okrasný prvek. Kalhoty musí držet samy.

Správná délka nohavic je taková, že když si je obléknete naboso, spodní konec nohavice sahá právě po zem. To znamená, že až si obujete společenské boty, budou nohavice akorát po podpatek a když si pak sednete, nevylezou nad ponožku. Je nesmysl tahat nohavici po zemi. Mít nohavici krátkou svůj smysl mít může, ale to už jsou právě ta zákoutí módních stylů.
U lepších obleků bývají spodní okraje nohavic neukončené a počítá se s tím, že si je člověk dá ukončit na míru. U méně lepších obleků už sice nohavice ukončené jsou, ale záložkou, kterou lze rozpárat a tak nohavici protáhnout. U špatných obleků nohavice prostě končí a basta a vy musíte mít to štěstí, že na vás opravdu pasuje. Úpravu délky nohavice zvládne kdejaká švadlena a vezme si za to sto – dvě stě korun.

Kalhoty mají dvě boční kapsy otevřené svisle (tedy ne svrchu, jako u džínů) a jednu nebo dvě kapsy kryté klopou vzadu

Sako je jednořadé (tedy má jednu vertikální řadu knoflíků; dvouřadá saka se už moc nenosí), se dvěma knoflíky. Pamatujte, že saka s jedním knoflíkem jsou pro ženy, se třemi se nosila naposledy za Brežněva a se čtyřmi se nosí akorát v Koreji. A teď pozor: Z dvojice knoflíků se zapíná jenom ten horní. Důvod je esteticky-historicky-technického charakteru a já jej zde nebudu rozebírat, prostě mi věřte, že to má smysl. Oblíbená (smyšlená) historka praví, že to je proto, aby mohl muž snadno tasit meč, a toho se držte. Spodní knoflík sice má i svou knoflíkovou dírku, leč slouží opravdu jen jako ozdoba.
Sako nesmí na muži viset jako na strašákovi, musí postavu obepínat. Koneckonců, právě ne zrovna snadný střih saka je důvodem tak vysoké ceny obleku. V sedícím saku se člověk cítí dobře, ramena nejsou ani stísněná, ani po nich oblek neklouže sem tam, když se zapne, nedělá výrazné rýhy přes postavu, límec neodstává od krku. Samostatnou kapitolou jsou rukávy, jejichž délka se dá také upravit, byť obtížněji, než u nohavic, protože manžety saka jsou osazeny knoflíky. Každopádně když spustíte ruku podél těla, rukáv saka bude končit asi palec – řekněme dva, dva a půl centimetru – nad zápěstním kloubem. Více než tři centimetry už vypadá hloupě. Méně, nebo dokonce i přes kloub, je nesmysl, protože vám pak bude rukáv věčně plandat a zavázet (kromě toho, že to vypadá hloupě), nicméně mnohé prodavačky přesto odjakživa razí tezi, že rukáv má jít až kamsi do půlky dlaně nebo co. Patrně si nikdy takové sako ani neoblékly.

Aby se sako při přepravě nepoškodilo, často se pár stehy přichytí kapsy a rozparek, aby se neotevíraly. Nezapomeňte se na to mrknout a u nově koupeného saka stehy opatrně prostřihnout (to poznáte, nitky jsou vedeny velmi řídce, oproti normálnímu stehu). Stejně tak zkontrolujte, není-li na rukávu přichycena cedulka se značkou výrobce. Někdy si toho člověk nevšimne, paní prodavačka zapomene upozornit a ono to pak vypadá hloupě.

Už jsem slyšel i o falešných kapsách, ale to patří do oblekového pekla. Sako má tyto kapsy: dvě vnější boční, kryté klopami, jednu nebo dvě vnitřní náprsní a jednu vnější náprsní. Právě počet kapes obleku je důvodem, proč muži nepotřebují žádné kabelky, ale nezapomínejte na pár drobností: Zaprvé se objemné předměty přes oblek rýsují (vzpomeňte Zemana s placatkou v náprsní kapse při výstavě korunovačních klenotů), za druhé, vnější náprsní kapsa slouží jen jako ozdoba. Můžete si do ní umístit oblekový kapesníček (který nemá nic společného s běžnou šnuptychlou, je hedvábný a stojí asi 400 Kč), ale to už je  vyšší level. Ta kapsa tam je, aby vaše hruď nezela prázdnotou, když už nenosíte uniformu s vyznamenáními. Ne abyste si tam zastrkali propisky, láhev s vodou a pomeranč.

Když si budete sedat, tak si sako rozepnete. Když budete vstávat, tak si sako zapnete. Sundat si sako je možno, pakliže se zábava stává divočejší a už se nejedná o společenskou událost. Ale to už je víc záležitost etikety.

Anastasia Vityukova / unsplash

Košile
Na rozdíl od sportovní košile nebo pracovní košile je společenská košile spodním prádlem asi na úrovni ponožek. To ještě k tomu svlékání saka. Košile je bílá, ušitá z bavlny a má dlouhé rukávy. Existují určité výjimky v oblasti barvy a vzorků, ale nemá cenu se jimi zabývat. Mužský slavnostní oblek je navržen tak, aby kontrastem mezi bílou košilí a černým sakem maximálně zakrýval nedostatky a zvýrazňoval přednosti a pokud se tím nechcete zabývat hlouběji, je lepší do toho vůbec nešťárat.
Bavlna sice není tak laciná jako polyester, ale zase je na těle podstatně příjemnější. Řekněme, že ještě směs 70% bavlna a 30% PES se dá přežít. (Je samozřejmě otázka, jestli chcete celou slavnostní událost přežívat, nebo si ji užívat.)
Rukáv je dlouhý až po zápěstí, tedy až po kloub, tedy asi o dva až dva a půl centimetrů delší než rukáv saka. Krátký rukáv patří ke sportovní košili. Existuje něco jako normální teplota, na kterou jsou jak dámské šaty, tak pánské obleky dimenzovány, a pokud hostitel není schopen ji zajistit, v sále je horko a vy se snažíte tančit na retro hity jakési rozladěné vesnické kumbálky, tak to už potom zpátky na stromy, zahodit sako a vykasat si rukávy. (Správněji: Vyrolovat si rukávy, protože si je nejen vytahujete nad loket, ale překládáte.) I to je lepší, než košile s krátkým rukávem.

Manžety košile se zapínají na knoflíky, takzvané francouzské manžety pak na samostatné ozdobné manžetové knoflíčky. To už je zase trochu vyšší úroveň, ačkoliv neplatí, že by košile s manžetovými knoflíky byla nutně slavnostnější. Košile se zapíná až ke krku, anebo můžete horní knoflík mít rozepnutý a košili rozevřenou, tzv. „na rozhalenku“, což je ovšem výrazně méně formální než kravata. Pokud nejste mužný jižanský typ s uhrančivým pohledem černých očí ve větrem ošlehané tváři, zapněte si raději košili až ke krku a uvažte k tomu kravatu, bude to vypadat líp.

Velikost košile je daná číslem, které určuje obvod krku. Límec košile nesmí škrtit a taky nesmí

být příliš volný. Pokud vám sedí délka rukávu i obvod krku, pořád ještě můžete ztroskotat třeba na tom, že vám kolem pasu vlaje spousta látky navíc, protože košile je očividně určena na někoho se soudkem namísto břicha. Většina „normálních“ košilí je šita na majitele majestátních postav, zatímco vy můžete velmi dobře spadat do kategorie „štíhlý“ až „vychrtlý“. Pokud si nechcete připadat jako trojstěžník pod plným plachtovím, ptejte se po vyštíhlených košilích, tzv. „slim fit“ a „ultra slim fit“. Vzhledem k tomu, že například v Brně je takových košilí asi deset (autor je z Brna, pozn.red.), to nebude snadné hledání, nicméně za pokus to stojí. Stejně jako v případě saka platí, že pokud máte hezkou postavu, tak se jí chcete pochlubit a ne ji schovat.

Náprsní kapsička na košili je opět jen okrasný prvek (a osobně je tam vůbec nevídám rád, ono to pod sakem nemá význam) s tím, že do ní si nemůžete dát ani ten kapesníček.

Košile se samozřejmě nosí zastrčená v kalhotách.

Boty
Formální polobotky se dělí na dva typy, oxfordky a derby, přičemž oxfordky jsou formálnější a nesehnatelnější. Je dobré se na tenhle detail podívat, pokud máte možnost dostat se ke skutečné obuvi, ale pokud ne, tak se hlavně koukejte, aby:

– bota seděla
– byla černá
– byla z kůže
– na zavazování
– co nejméně zdobená
– měla kulatou špičku
– byla čistá

Bota musí při zkoušení sedět přesně. Takové věci jako „to trochu tlačí, ale to je kůže, to se roztáhne“ jsou hloupost. Ano, kůže se časem trochu roztáhne. Od toho má bota nahoře takové ty provázky, aby se jimi mohla pokaždé utáhnout dokonale přesně, víme, paní prodavačky? Berte také ohled na fakt, že máte každou nohu jinou, a vyzkoušejte obě boty. Když nesedí, nevyhazujte za to peníze, polobotka není kanada, aby se to dalo srovnat další tlustou vlněnou ponožkou.

Když myslím černá, tak myslím totálně černá. A když říkám z kůže, tak myslím svršek a stélku, protože boty s koženou podrážkou jsou už zase vyšší třída. Nicméně i k nim se někdy člověk může dostat pomocí různých second handů (kde někdy je k dostání lepší zboží než v klasických prvoliniových obchodech), takže to zmíním. Opět existuje spousta zaručených rad ohledně podrážení kožených podrážek gumovými. Je to asi stejný postup, jako kdybyste náhodou vyhráli Rolls-Royce a vyměnili mu motor za LPG, aby tolik nežral, jestli chápete, co tím chci říct.

Kulatá špička je taková ta fádní, obyčejná decentní špička. Ne, když to je do čtverce, tak to je ptakopysk, to není kulatá špička. Ne, když to je vytažené ještě pět centimetrů před palec, tak to je špičatý hnus pro kolotočáře, to není kulatá špička.

Čistá bota není zrovna denně vídaný jev, už pro svou pracnost: Člověk musí vzít do ruky kartáč a udělat několik, nezřídka i pět, masturbačních pohybů. Dejte si prosím tu práci.

Opasek
Pásek je ozdobný prvek, který pánská móda převzala z vojenských uniforem. Na formálním obleku musí ladit s obuví, což znamená, že bude usňový, černý, hladký, s obyčejnou, prostou sponou. Zapíná se na třetí dírku.

Kravata
No dobře, takže pokud chcete nějaké barvy a vzory, tak tady máte prostor se vyřádit. Asi je zřejmé, jak je pánský oblek navržen: jednou si to koupíte tak, aby to sedělo, a už nemusíte nikdy nic

řešit. Jediná věc, kterou je zapotřebí řešit, je kravata. A vlastně ani ta ne, pokud si pořídíte všechny košile se stejným tvarem límce a naučíte se vázat na kravatě uzel, který tomu límci bude odpovídat, a pokud zvolíte černou kravatu bez jakéhokoliv vzoru.

V opačném případě se připravte na všechny ty orgie s barvami, co jsem popsal výše. Je jistě pěkné sladit kravatu s šaty partnerky, ale zase není třeba jít do toho příliš křečovitě. V současnosti jsou naprosto pasé vínově červená a oranžová (protože to před 10, respektive 5 lety nosil úplně každý); z dlouhodobého hlediska si zapamatujte, že novou kravatu je záhodno pořídit tak co tři roky. Kromě barev prochází proměnami také šíře kravaty, která v průběhu let osciluje mezi 5 a 8 centimetry. V tomto tisíciletí jsou hezčí užší kravaty, ačkoliv, opět, ne na českém trhu, který zamrzl v roce 1997. V žádném případě nepouštějte kravatu přes 7,5 cm (měřeno v nejširším místě), ono by to na moderních oblecích a moderní generaci (která je zase o něco málo vytáhlejší, než ta předchozí) vypadalo jako lopuchový list.

Kravata bude samozřejmě hedvábná. Stejně jako v případě košile tady přes materiál nejede vlak, protože kravata je jediná výrazná ozdoba a na něčem takovém se prostě nedá šetřit.
Existují i jiné materiály, ty však mají specifická použití:

– mikrovlákno: volnočasová, vycházková
– vlněná: podzimní, zimní vycházková, sportovní (myšleny tyto sporty: lov, jízda na koni, golf)
– vlněná pletená: vypadá usedle jak stará fusekle, dobrá pro hipstery a následníky anglického

trůnu
– PES: obvykle v kvalitě vhodné leda tak na maškarní ples
Kravatu nezapomínejte po každém použití zase hezky rozvázat a buďto pověsit na vlastní

kravatové ramínko, anebo stočit jako šneka a uložit do vlastní přihrádky, aby se nepomačkala. Špička kravaty dosahuje na přezku opasku. Určitě se nehoupe někde v rozkroku, ani nevisí na půl žerdi na břiše. (To dělají, z nějakého důvodu mně neznámého, komunisté. Prakticky všichni

mají šlajfku po pupek
Kravata na krku buďto je, anebo není. Takové to povolování uzlu a kravata nošená jen tak

halabala jako kravský zvonec není jenom výraz idiocie, ale také společenský prohřešek. Pokud jste nedlouho po půlnoci dostali chuť zpestřit si maturitní večírek trochou šermu difenbachiemi (a kdo ne!), pak si napřed rozvažte kravatu, pečlivě ji stočte, uložte do kapsy saka, následně si sundejte sako, následně si vyrolujte rukávy košile a až pak vyzvěte soupeře na souboj.

Spodní prádlo
Je to trapné, ale přesto to zmiňuji: Trenky (slipy, boxerky) čisté, neroztrhané, a ponožky jakbysmet. Ponožky jedině černé, bez jakéhokoliv vzorku, a tak dlouhé, aby vám nebylo vidět lýtko, a to ani když si sednete a dáte nohu přes nohu. Na nějakou huňatou hnátu tady není nikdo zvědavý. Opět, i ve světě formálních ponožek existují barvy, ale opět, je to vyšší úroveň.

Do této kategorie zařadím také kapesník. Od toho máte na kalhotách nejméně tři kapsy, aby se vám tam vešel mobil, balení papírových kapesníků a jeden (do zadní kapsy) naplocho složený bavlněný kapesník. Jednak se i tomu nejotrlejšímu drsňákovi z pustiny může stát, že jej poslech písně A kiss to dream on v provedení elektrické varhany a balalajka, v polkovém rytmu, dožene k slzám, jednak obvykle bývá poblíž množství dam, jejichž přirozeností je zvrhávat na sebe skleničky sektu, zmrzlinové poháry, vlečky čerstvě narubaného uhlí a podobné zákeřnosti, od kterých umí promptně podaný kapesník odpomoci a které se mohou stát záminkou k seznámení.

Závěr
Dobře, to je vše. Základní úroveň, minimum pro novopečeného gentlemana. Pak jsou ještě takové drobnosti, jako spony a jehly do kravaty, manžetové knoflíčky, hodinky, motýlky, kapesníčky, klobouk, kabát, barvy a proužky a lakýrky, ale to už je o vytváření propracovanějších stylů. Pokud vás to zaujme, můžete si s tím pohrát, ale výše zmíněné minimum byste měli dodržovat. K formálním společenským akcím prostě patří určité dekorum.
A když si někdy nebudete jistí – mrkněte na Jamese Bonda. 😉

text: Chekotay

Comments

comments