Zpovídali jsme zakladatele Kabinetu kuriozit

V 19. století lidé v hojném množství navštěvovali sbírky podivných zvláštností – kabinety kuriozit. A vy takovou sbírku můžete navštívit z klidu domova, protože podobné místo už nějakou dobu existuje v poněkud modernější formě, tedy na internetu. Stačí se vydat na adresu kabinetkuriozit.eu nebo na facebookovou stránku projektu. Za celým projektem stojí Radomír Sedláček, který nám prozradil, jak taková virtuální sbírka kuriozit vznikla a jaké má s projektem plány do budoucna. 

Jak se zrodil projekt Kabinetu Kuriozit? 

Projekt tak, jak jej znáte, se oficiálně zrodil spolu s facebookovou stránkou 5. dubna 2018, ale pod jiným názvem vznikl již o dva roky dříve. Kdysi jsem totiž měl půjčenou perfektní knihu z druhé poloviny 19. století, obsahující rady pro „dokonalého hospodáře“. Zlatá domácí kniha z roku 1873 měla ohromný záběr – od čištění rour až po výchovu dětí. Rady byly často rozporuplné a možná i zavádějící, leč vše bylo vynahrazeno extrémní náloží humoru – tedy z dnešního pohledu. Kniha mě natolik bavila, že jsem ji v malém nákladu znovu vydal – pro své kamarády a zájemce na jednom malém fóru.

Kniha měla úspěch a rozhodl jsem se ji propagovat i na Facebooku – tak tedy vznikla 9. února 2016 stejnojmenná stránka. Jelikož ale samotné výňatky z knihy (byť skvělé) nikoho moc nezabaví, tak jsem se rozhodl přidávat i dobové zajímavosti.

Projekt se rodil pomalinku a byť si získal věrné publikum, tehdy jsem ještě úplně nevěděl, jak oslovit víc lidí a poněkud se zasekl. Po dvou letech jsem se rozhodl začít nanovo a využít všech nabitých zkušeností. Obrázky zde již byly barevné, příspěvky vycházely pravidelně – jednou denně a zhruba ve stejnou dobu. Též jsem vymyslel snadno zapamatovatelný název, který by byl pochopitelné i pro zahraniční návštěvníky. Tak se tedy zrodil Kabinet Kuriozit. 

Řeknete nám, kdo jste? Máte práci, která nějak souvisí s vědou, přírodou, uměním, nebo je tohle pouze vaše “hobby”?

Od počátku jde především o zábavu a vlastně jde o to, co mě samotného bavilo si na FB číst. V tuzemském prostředí se ale pořádné články objevovaly jen málo, povětšinou bez popisku (nebo jen „koukejte“ a podobně) nebo byly i zavádějící. Jelikož jsem si četl cizojazyčné články a překládat si je pro vlastní potřebu, napadlo mě se o to podělit i s ostatními. No a jelikož mám rád hodně informací, tak jsem si začal dohledávat něco víc a skládat delší texty. 

Pokud jde o mě samotného, tak žiju v Prostějově (takové malé město uprostřed Moravy). Jsem vystudovaný řezbář, grafik a konstruktér obalů (ve Štětí). Nějaký čas jsem prožil v Praze, ale přitáhlo mě to zase zpátky domů. Hodně let jsem se věnoval vymýšlení a výrobě obalů, mimo jiné pro katarskou princeznu nebo papeže. Aktuálně pořád pracuji v polygrafii, konkrétně v nadnárodní firmě. Je mi 36 let a rád se rýpu v hlíně na zahradě. 

Viděla jsem Kabinet poprvé někde na FB jako skupinu, je to tedy původně ne webový projekt, ale facebookový?

Přesně tak, vše začalo na Facebooku a k založení webu mě přemluvili fanoušci. V podstatě mi teď slouží jako záloha lepších příspěvků. Ty zde rovněž vycházejí pravidelně každý den a liší se od těch, co ten den vyšly na FB (je zde posun). Výhodou webu je z mého pohledu též možnost vidět pěkně seřazené náhledy, řazení do kategorií a možnost snadného vyhledávání. Problém jsou snad jen obrázky, které musí být „Volným dílem“, abych neměl problém s autorskými právy. To mě při tvorbě hodně omezuje, ale dá se na to zvyknout. Navíc na web chodí i lidé, kteří na FB nejsou (ať již z přesvědčení, nebo věku).

Musíte se někdy k psaní přemlouvat?

Příspěvky vycházejí pravidelně každý den ráno (po všechny ty roky) a někdy přidávám i nášup, když najdou něco zajímavého, co nemůže počkat:)) Nejčastěji píšu ráno před odchodem do práce, kdy normální lidé sedí na záchodě nebo snídají. Občas je to hodně náročné, ale již v tom mám systém a udělal jsem si z psaní takový malý ranní zvyk. Když mám čas, tak tvořím i dlouhé texty, které lidi většinou nebaví, ale mě ano.

Na FB máte hromady lajků, je těžké to překlopit do návštěvnosti webu, usilujete o to vůbec?

Kabinet Kuriozit nikdy neměl placenou reklamu a vše tak vzniká organicky. Nejpomalejší bylo přitáhnout prvních 1000 fanoušků, ale pak se již lidé přidávali spontánně a vlastně i dost rychle. Velký milník pro mě bylo překonání 43 551 sledujících, tedy počet jako obyvatel mého města. Momentálně má stránka přes 84 000 sledujících (jednou snad dosáhneme úrovně rodného Brna:), ale již to blíže nezkoumám a jsem rád, že vše funguje jak má – diskuze jsou slušné, čtenáři spokojení a často mě i něčím zajímavým doplní.

Zdá se, že je to one man show, a tuším, že z toho neplynou žádné skvělé miliardy – ?

Skutečně jde o dílo jediného člověka. Příležitostně mi někdo vypomůže, ale zde jde spíš jen o bonusové články (k těm mým) a vlastně u toho nikdo nevydržel dlouhodobě. Navíc vše je zdarma a bez honoráře jde o práci jen pro skutečné nadšence. Jednou za rok (13. ledna, kdy mám narozeniny) pořádám na FB sbírku a čtenáři mi můžou přispět na chod webu a ranní kefír. Je to zkrátka koníček a na plný úvazek by mě ta tvorba snad ani nebavila.

Kde berete pořád další udivující nápady, chodí vám něco od čtenářů?

Nejčastěji objevuji nové náměty, když si vyhledávám informace k něčemu úplně jinému. Občas si vytvářím archiv a ukládám odkazy na zajímavé články, z toho pak můžu čerpat, když je potřeba. Často mi také náměty posílají sami čtenáři, což později můžu zpracovat. Někdy mě samotného překvapí, když mi píší i „slavní lidé“, co znám z televize a podobně.

Neuvažoval jste, že by se vaše objevy daly využít při výuce? Nebo prostě nějak jinak šířit dále?

Příležitostně se mě na to ptají i samotní čtenáři, ale v tomto směru nejsem aktivní a každý si s těmi informacemi může dělat, co se mu zlíbí. Cílem projektu Kabinetu je zábavnou formou vzdělávat lidi a seznamovat je s věcmi nebo událostmi, které by je ani normálně nezajímaly. Některé moje články vycházejí i na jiných webech (konkrétně třeba Armyweb), a mám zde jen dohodu, že použijí texty, co se jim hodí, a mě uvedou jako autora. Obdobně je to u sdílení na Facebooku. Několik článků mi vyšlo v časopise I. světová, ale tištěná forma s sebou přináší i omezení, která mě moc nebaví. Delší články vojenství a historii pak vkládám i na Palbu.cz, kde jsem aktivní od roku 2010 a v podstatě jsem se tam naučil psát. 

Kde berete fotky, je to náročné?

Kvalitní fotografie je tou nejdůležitější věcí k získání pozornosti čtenáře. Povětšinou je nacházím na samotném Facebooku (pak ale na Googlu dohledávám co nejkvalitnější verzi), ale i webech. Díky grafickým schopnostem mám i možnost obrázky různě upravovat a dál s nimi pracovat. Vše je ale omezené časem. Většinou mám zajímavý obrázek, ke kterému následně skládám text. Zkrátka nikdy nejde o jednoslovný popisek, nebo tak něco. Samotný vizuál je ale asi jen věcí estetického cítění a aby bylo vše alespoň trochu vyvážené.

Které nejbizarnější položky z vašeho úctyhodného působení nikdy nezapomenete?

Mám takový zlozvyk, že si pamatuju všechny články, co jsem vytvořil a sepsal. Tedy i ty, co vznikly kdysi dávno a vidělo je jen pár lidí. Já sám mám rád všechny stejně a snažím se, aby byla témata pestrá a pořádně se střídala. Pokud bych si měl vybrat jen pár, tak občas se vracím k portrétu uherského šlechtice jménem Gregor Baci, s hlavou proraženou dřevcem. Obraz vznikl roku 1550 a zajímavostí je, že onen nešťastník žil ještě rok po tomto zranění. Dle obrazu by vyhotoven 3D model, který potvrdil, že dřevcem skutečně nebyl zasažen žádný životně důležitý orgán.

Divoké reakce vzbudily též Skoky koní z můstku do vody. Ty se konaly od konce 19. století až do 30. let 20. století, a s menší četností až do let 70. Někdy koně skákali s jezdcem na hřbetu, jindy sami. Žádné výstřely, žádné elektrické šoky a podobné triky. Obecně vzato si ale musím dávat pozor, co na Facebook dávám a nechci si vysloužit ban, nebo smazání celé stránky. Člověk se tedy musí při psaní sám cenzurovat a být velmi opatrný. Už je zkrátka taková doba.

Chcete projekt držet v téhle podobě, nebo máte nějaké plány na změny či rozšíření?

Momentálně asi projekt zůstane v současné podobě, jelikož na nějaké větší změny nemám čas (přeci jen jde jen o koníček a musím chodit do práce). Nedá se tedy předpokládat, že vyjde nějaká kniha se zajímavými články (na což se mě čtenáři často dotazují) nebo nějaký merch – což je dnes velmi populární. Zde se ale ještě uvidí, jelikož jsem si vytvořil poměrně funkční logo, které by se dalo využít i v tomto směru. Tvořím ale sám, což s sebou přináší četné limity a omezení. Osobně jsem se současným stavem tak nějak spokojený a vždy mě těší pěkné reakce čtenářů.

Comments

comments