Debata o zálohování PET lahví je zpět
pet
Má Česko zavést povinné zálohy na PET lahve a plechovky? Poslanecký návrh novely zákona č. 477/2001 Sb., o obalech tuto otázku znovu otevírá. Jak upozorňuje advokátka Kristýna Kovaříková z ROWAN LEGAL, návrh přichází v době, kdy se Evropská unie stále více snaží dosáhnout odděleného sběru plastových nápojových lahví a státy se dostávají pod tlak, aby plnily stanovené sběrové cíle. Debata se znovu vede mezi dvěma přístupy: pokračovat v optimalizaci stávajícího systému třídění a sběru na úrovni obcí, nebo zavést celostátní zálohový mechanismus, který by změnil každodenní návyky spotřebitelů i povinnosti výrobců a prodejců.
Diskuse o zavedení povinného zálohového systému pro vybrané jednorázové nápojové obaly, typicky PET lahve a plechovky do tří litrů, se v České republice otevírá opakovaně. Aktuálním impulzem jsou blížící se termíny evropských sběrových cílů zejména pro plastové lahve. S tím souvisí debata na domácí politické scéně, zda lze ambiciózních cílů dosáhnout posílením a úpravami stávajícího systému třídění, nebo zavedením záloh. Klíčová je takzvaná směrnice o jednorázových plastech (SUP), která stanoví cíle odděleného sběru pro plastové nápojové lahve do roku 2025 (77 %) a do roku 2029 (90 %). V současnosti však Česká republika podle dat Ministerstva životního prostředí vytřídí jen cca 74 % PET lahví a 30 % nápojových plechovek.
Konkrétní český poslanecký návrh již existuje v podobě novely zákona o obalech (sněmovní tisk 73). „Novela navazuje na pokus z minulého volebního období. Znovu se pokouší zavést celostátní povinný zálohový systém pro vybrané jednorázové obaly, přičemž z návrhu ještě není úplně jasné, kolik bude minimální výše zálohy. V debatě se nicméně pracuje s úrovní kolem čtyř korun za kus,“ říká Kristýna Kovaříková, advokátka kanceláře ROWAN LEGAL. Návrh podle ní pracuje s logikou zpětného odběru v souladu se směrnicí SUP.
Novela zároveň předpokládá vznik sítě míst pro povinný zpětný odběr. Těchto odběrných míst by mělo být zřízeno přibližně 11 tisíc, a to na pro spotřebitele snadno dostupných místech. Typicky by měla být do budoucna k nalezení v prodejnách nad určitou plochu (nad 50 m2), na čerpacích stanicích či ve vybraných e-shopech s vlastním rozvozem. Tlak na vysokou míru sběru kromě směrnice zvyšuje také unijní nařízení o obalech (PPWR), které vstoupilo v platnost 11. února 2025 a bude účinné od 12. srpna 2026. PPWR stanovuje, že pokud některý členský stát do roku 2026 neprokáže, že dosahuje alespoň 80 % sběru plastových lahví a plechovek, bude muset zálohový systém zavést.
Pokud by povinné subjekty nezajistily zpětný odběr a splnění stanovených povinností v požadovaném rozsahu, vystavují se riziku znatelných sankcí. „Například za nezajištění zpětného odběru obalů by osobě, která obaly uvádí na trh nebo do oběhu, mohla hrozit pokuta až do výše 15 milionů korun. Za nesplnění minimální úrovně zpětného odběru by pak pokuta mohla dosáhnout částky vypočtené jako součin čísla označujícího počet procent chybějících k dosažení stanovené minimální úrovně zpětného odběru odpadů z obalů a částky 1 milionu korun,“ upozorňuje Kovaříková.
Postoj českého státu k problematice povinného zálohování se v posledních letech několikrát proměnil. Zatímco vláda Petra Fialy (ODS) návrh povinného zálohování skrze Ministerstvo životního prostředí ČR podporovala, kabinet Andreje Babiše (ANO) v lednu 2026 vydal k poslanecké verzi nesouhlasné stanovisko. Oficiální zdůvodnění zmiňovalo, že krok není v souladu s programovým prohlášením vlády a že systém má být případně zaveden pod podmínkou, že se prokáže jeho jednoznačný přínos bez narušení stávajících obecních systémů třídění. V připomínkovém řízení se k návrhu odmítavě postavila i Hospodářská komora ČR a výhrady vyslovil i antimonopolní úřad.
„Podle zastánců návrhu by zálohy mohly být v mnoha ohledech pro společnost prospěšné: zvedla by se míra sběru a kvalita materiálu, což by znamenalo menší riziko kontaminace. Finanční motivace by zároveň mohla přispět k omezení nelegálního odhazování obalů. Kritici naopak namítají, že novela naruší fungující modely třídění na obecní úrovni a zvýší náklady na straně prodejců, spotřebitelů i logistiky. Argumenty jsou na obou stranách relevantní, zároveň ale zkušenosti z jiných evropských zemí ukazují, že zálohové systémy mohou fungovat efektivně a s reálným dopadem na životní prostředí,“ upozorňuje Kristýna Kovaříková.
Jako typický příklad dobré praxe bývá v souvislosti se systémem zálohování nápojových obalů (DRS) zmiňováno Německo. U jednorázových obalů bývá opakovaně uváděna návratnost až 98 % (uváděno mimo jiné operátorem systému). Podobný systém od roku 2022 funguje i na Slovensku. Již ve druhém roce provozu se zde hovořilo o 1,1 miliardě vybraných obalů a až 92% návratnosti; od té doby se návratnost drží na srovnatelné úrovni. Zálohový systém již zavedla nebo plánuje zavést celá řada států Evropské unie. Co se týče litteringu (odhazování drobných odpadků na místa, která k tomu nejsou určena), tímto fenoménem se zabývala například přehledová studie Reloop. Její autoři došli mimo jiné k závěru, že zavedení DRS obecně vede k výraznému poklesu volného odhazování nápojových obalů. Výsledky se liší podle regionu, ale vesměs vzato šlo o desítky procent i více.
Comments
